Důležitou informací pro mě bylo zjištění, jak hasičský záchranný sbor působí v oblasti prevence, kdy jednotliví pracovníci docházejí do škol a seznamují žáky a studenty se základními pravidly, jak postupovat během nenadálé situace, jako je například požár, ale třeba i povodně, uragán a podobně. Domnívám se, že podobná školení, či vzdělávání by měla být součástí nejen přednášek pro žáky a studenty, ale pro všechny obyvatele bez rozdílu věku.

Jako velmi podnětný mi přišel názor pana ředitele, že největším problémem všech rozpočtových organizací je nutnost vrátit zbylé peníze v rozpočtu daného kalendářního roku zpět zřizovateli. Přitom každý správný hospodář má v záloze schovány určité finance pro nenadálé situace. A místo toho, aby si je mohl převést do dalšího kalendářního roku a našetřil si tak například na nutné vybavení, musí je vrátit a začít šetřit od začátku. Vím, že změna těchto pravidel a následná kontrola financí by byla velmi náročná, přesto se domnívám, že bychom se jako zákonodárci měli tímto problémem zabývat.

Druhý postřeh, který už se týká pouze záchranných složek, je fakt, že v dnešní době musí pojišťovny ze zákona odvádět hasičům tři procenta z povinného ručení jako příspěvek na likvidaci pojistných událostí. Jsem přesvědčena, že daný příspěvek by mohl být vyšší. Přístup státu dokresluje fakt, že místo toho, aby daný příspěvek pomohl napnutým rozpočtům hasičských sborů, ořezal stát rozpočet hasičům právě o tyto tři procenta.