Soud svěřuje dítě do péče jednoho z rodičů, do společné, popřípadě do střídavé péče. Musí být splněn předpoklad, že tato výchova je v zájmu dítěte a jeho potřeby jsou lépe zajištěny. Důležitá je stabilita výchovného prostředí. Značný význam má pro dítě styk s větším okruhem blízkých příbuzných.

Bohužel v naší uspěchané době děti stále více trpí nepřítomností rodičů. Např. otcova nepřítomnost zraňuje a poškozuje i dcery, ale syny doslova ničí, bez modelů chování se mužskou roli nenaučí, jak dokazují psychologické výzkumy. Nedostatek mužů v životě chlapců je v naší společnosti velkým problémem. U dcer mají otcové velký vliv na formování sebedůvěry. Dívky se ve vztahu s otcem učí sociálnímu chování k příslušníkům druhého pohlaví. Muži se z rodin vytrácejí. 1/3 otců se do jednoho roku od rozvodu ze života svých dětí úplně ztratí.

ČESKÁ SUVERENITA zastává názor, že oba rodiče mají pro dítě důležitou a nezastupitelnou roli.

Současná soudní praxe je taková, že pokud se rodiče nedohodnou, je přizván soudní psycholog , většinou se nehledí na kvalitu a zkušenosti s dětskou psychologií, ale na to, kdo má zrovna čas. Efektivnější pro všechny zúčastněné by bylo , kdyby byl u soudu zastoupen stálý psycholog, tak jako v současné době mediátor, který by již měl určitou praxi a zkušenosti s dětskou psychologií. Pohlíželo by se na skutečné zájmy dítěte. Tato problematika není tak úplně o právu, ale ve značné míře o empatii a komplexním posouzení celé rodinné situace.

Všechny strany se ve svých programech zabývají vymahatelností výživného, což je jistě ne zanedbatelná složka, leckdy až existenční u rodičů samoživitelů, ale ne jediná celého problému. Je to až důsledek, ne cesta v pokřiveném hodnotovém systému společnosti. Jestli rozhodnutí o svěření bylo správné a citlivé, se leckdy pozná až v dospělosti dítěte, pokud z něj vyroste sebevědomý člověk, který se v budoucnu dovede postarat o sebe a o své blízké.

Jaké jsou a budou naše děti, taková bude celá společnost. Není nic důležitějšího než vychovat zdravé a šťastné děti.