Přesto, že politika a politici ve veřejnosti netáhnout, je zajímavé, že v proběhlých volbách byl vůbec nejvyšší počet kandidátů ( a to jak v komunálních, tak senátních volbách), ale přitom volební účast byla nejnižší. Řada komentátorů to přičítá únavě občanů z politických stran zastoupených v Parlamentu ČR. Někteří to přičítají současnému fenoménu A.Babiše. Jiní odkazují na nezávislé kandidáty a rozličná hnutí, která opanovala nejen malé obce, ale dne i ta největší města. Z mého pohledu se málo hovoří o sdělovacích prostředcích, včetně veřejné služby, která pramálo objasňuje podstatu politiky a politických stran a stále více sklouzává k jednoduchosti a k bulváru. Přičteme-li k tomu vlastníky, dnes již politiky, pak se nelze divit, že v naší zemi neexistují nezávislá média, která by byla hlídacím psem demokracie. Prosím berte tento závěr za velmi zjednodušující, protože existují i novináři, kteří pracují investigativně. Nicméně obecně platí, že se málo pracuje s pozitivními informacemi a že převažují negativní hodnocení. Ta jsou totiž daleko více vyhledávaná širokou veřejností.
Již jsem se zmiňoval o aroganci moci, ale dalším českým fenoménem je střet zájmů. Ten je sice legislativně ošetřen, ale prakticky se nedá postihovat. Také je otázkou, zda výběr kandidátů na jakýkoliv post, je dán pohledem na jeho morální a odbornou zdatnost či důvěryhodnost anebo se preferuje všeobecná známost. Ta je totiž doménou nejen komunálních, ale i senátních voleb. Značka Volte osobnosti je veřejností podporována, ovšem pramálo voličů se zajímá, jak tato osobnost posléze pracuje ve prospěch jich samotných.
Pokud se vrátím k demokracii jako takové, každá politická strana má svůj politický program, který ji charakterizuje. A dále má lidi, kteří jej prosazují. A tady nejde pouze o jejich výkonnost či věrohodnost. Ale jde i o skutečnost, že nemají aféry, nekradou a těší se všeobecné úctě a důvěře. A tady je kámen úrazu současné české politické scény. Etablované politické strany mají nízkou voličkou základnu, která neumožňuje kvalitní konkurenceschopnost, ale která zejména neumožňuje celoplošné pokrytí v rámci voleb do zastupitelstev měst a obcí. Pak je to opravdu pouze boj „osobností“ bez toho, že by volič znal jejich politické názory a postoje. Ale pak se nejde divit, že politika se zdá býti vyprahlou.
V minulém volebním období se staly fenoménem Věci veřejné a přesto, že lidé měli negativní zkušenost z jejich vládního angažmá výrazně podpořili v říjnu loňského roku hnutí ANO 2011. Individuální vliv jeho zakladatele se přenesl i na komunální a senátní volby, a to přesto, že v řadě míst kandidovali současní poslanci, náměstci či lidé, kteří si kvůli jejich kandidatuře měnili na poslední chvíli trvalé bydliště. Ale o tom je také politika, ale je zajímavé, že tyto informace nějak nepostřehly sdělovací prostředky. Nebo spíše nechtěly postřehnout. Závěrem chci věřit, že tak jako je politika běžnou součástí života, tak dojde k tomu, že si lidé uvědomí svoji spoluodpovědnost za budoucnost naší demokracie a zvolí aktivní přístup k politice jako takové. Ovšem chce to kromě každodenních negativních informací, předkládat veřejnosti i pozitivní věci, které se politikům ve spolupráci s veřejností povedly. Možná, že je to stále nerealistický scénář, ale já věřím, že je nutno oddělit zrno od plev a ne pouze paušalizovat.
