Smekám klobouk vzhledem na to, že mu byl tento významný a složitý resort přidělen před pěti dny poté, co před ním při grilování pohořela slovinská expremiérka Bratušek. Ač rovnou prohlásil, že se z něj přes noc nestal expert na energetickou politiku, zjevně se v ní rychle dokázal zorientovat.

Je zastánce větší energetické diverzifikace a důraz klade na obnovitelné zdroje. Také proto budu sledovat jeho postoje k rozvoji páteřních transitních elektrických sítí. Po prudkém rozvoji obnovitelných zdrojů totiž dochází k tomu, že se energie vyrábí jinde, než se spotřebovává. Vznikají tak větší nároky na přenos elektrické energie páteřními transitními sítěmi. Bez jejich budování je ale rozvoj obnovitelných zdrojů problematický, navíc hrozí úplný výpadek dodávek elektrické energie.

Tato vedení v jedné zemi je často třeba posílit kvůli přenosu elektrické energie jiné země, což je případ i České republiky, která zajišťuje přenosy pro Německo. Stejně důležitý je i rozvoj páteřních sítí plynovodů.

Budování v některých zemích nekomplikují jen peníze, ale i povolovací procesy, které jsou blokovány různými iniciativami. Řešení toho problému by měl pan Šefčovič považovat za svoji prioritu.

Zeptala jsem se ho na jeho postoj při mezinárodním jednání o klimatu. Jde o to, aby EU nezůstala ve své snaze snížit produkci CO2 osamocena a k ambiciózním plánům se připojili i ostatní velcí znečišťovatelé, jako USA, Čína, Indie a další. A také jak zabráníme tomu, aby země, které se nebudou účastnit boje s klimatickými změnami, toho nezneužívaly jako konkurenční výhodu. To by pak mohlo například ohrozit pracovní místa v Evropě. Zajímalo mě to i v souvislosti s Transatlantickou smlouvou o obchodním a investičním partnerství.

To, aby se klíčové státy zúčastnily mezinárodní dohody a nedošlo ke znevýhodnění trhu, považuje za zásadní. Díky poslednímu vývoji postoje USA, Brazílie a Číny k této otázce je prý optimistou.

Přislíbil radikální změny a v podstatě novou evropskou energetickou unii. Za problém ale považuje neschopnost EU mluvit v důležitých otázkách jedním hlasem. Chce se také zasadit o větší investice do modernizací či výzkumu. A rovněž za to, aby v energetické otázce mizela dělicí čára mezi východní a západní Evropou. V tom s ním lze jen souhlasit.

Pan Šefčovič má s prací v komisi už zkušenosti a tento důležitý resort v něm může mít kvalitního komisaře. Z jeho vystupování nejen při »grilování« se zdá, že v jeho případě nemusí být sliby o snaze za lepší evropskou energetickou politiku jen slova.

Ing. Kateřina Konečná, poslankyně Evropského parlamentu