Článek se týkal mého vystoupení na konferenci Dny USA a Evropské unie na pražském Žofíně. V reakci na něj jsem obdržel řadu polemických ohlasů. Podle autora jednoho článku jsem dokonce „zTOPkovatěl“. Rád bych proto uvedl pár věcí na pravou míru.
- Nikdy jsem neřekl, že EU má Ukrajině učinit nabídku na vstup. Naopak jsem jasně prohlásil, že v současné době i v blízké budoucnosti je vstup Ukrajiny do EU naprosto vyloučen. Řekl jsem, že v tuto chvíli reálné ani slušné slibovat vstup v blízkém horizontu. Kdo to dělá, chová se nezodpovědně.
- Krizi na Ukrajině v žádném případě nelze vyřešit vojensky, ale pouze diplomaticky. Opět platí, že kdo prosazuje silové řešení konfliktu, chová se nezodpovědně.
- Vnitřní krize na Ukrajině má tři hlavní příčiny. Jsou bohužel hlubší, než si možná uvědomujeme. Jedná se o:
1) Zhoršující se ekonomickou a sociální situaci občanů. Ta také Ukrajince vyhnala do ulic. Plnou odpovědnost za ni nese minulé vedení státu.
2) Soustředění obrovského (a často pochybným způsobem získaného) majetku v rukou několika oligarchů a jeho následné vyvádění mimo Ukrajinu. Tyto zdroje teď zoufale chybí při řešení velkých sociálních a infrastrukturálních problémů, které Ukrajinu nadále vzdalují od vyspělých evropských zemí.'
3) Dlouhodobě rozdílné pohledy občanů z různých částí země na roli Rudé armády v Druhé světové válce. Zatímco na východě považují sovětské vojáky jednoznačně za osvoboditele od nacistického Německa, podle západu šlo jen o další okupaci, tentokrát ze strany SSSR. Pro nás je možná těžko představitelné, že by historické otázky mohly dodnes hrát v politickém životě země tak zásadní úlohu, ale taková je prostě ukrajinská realita.
Už dříve jsem napsal, že debata o Ukrajině je v České republice zbytečně vyostřená a emocionálně podbarvená. Přitom ten problém není a nikdy nebyl černobílý. Do třetice: kdo zneužívá utrpení ukrajinských lidí k vnitropolitickým hrátkám, chová se nezodpovědně.
