„Musíme ty dva bloky jednoduše postavit. Otázkou je, kdy a kde,“ uvedl Babiš v červenci minulého roku pro časopis Ekonom. A. Babiš tedy podporuje obří zakázky v rozsahu 300 – 400 miliard korun pro některé podnikatelské skupiny v ČR, ať už to české občany stojí, co to stojí.

Dnes se ale z médií dozvídáme, že A. Babiš je proti prolomení těžebních limitů a uvedl k tomu: „Nevidím důvod k tomu něco prolamovat. Pokud nám nikdo nevysvětlí, proč se naše uhlí mění na elektřinu, která se vyváží do Německa, tak my jako hnutí s tím budeme mít problém a nebudeme s tím souhlasit.“

Jedna věc je, že hnědé uhlí se u nás nepoužívá jen k výrobě elektrické energie, ale také k výrobě tepla v celé řadě měst. A druhá věc je, že pokud dnes vyvážíme 20 % vyrobené elektrické energie (to dopovídá zhruba roční produkci JE Temelín) do zahraničí a jelikož se do roku 2030 státy EU zavázaly uspořit 27 % elektrické energie, za 15 let nemusí být kam vyvážet ani další objemy elektrické energie.

Pokud jde o výrobu a vývoz elektřiny, měl by být Babiš trochu konzistentnější. Pokud je proti prolomení těžebních limitů a zvýšení vývozu elektrické energie do Německa či Rakouska, měl by přece zrovna tak vystupovat proti dostavbě jaderných bloků v Temelíně, Dukovanech či jinde. Takto to totiž vypadá, že Babišovi nejde tolik o blaho většiny českých občanů jako o blaho určitých zájmových skupin, které usilují o obří zakázku v jaderných elektrárnách…

Jiří Paroubek