První zmínky o AIIB se objevily v říjnu 2013, kdy dala čínská vláda najevo své rozhořčení, že Mezinárodní měnový fond, Světová banka, ale i Asijská rozvojová banka slouží především americkým, evropským a japonským zájmům. V červnu 2014 nabídla Čína spoluúčast na založení AIIB Indii s tím, že její základní kapitál bude 100 miliard dolarů.

Na slavnostním zakládacím ceremoniálu v Pekingu 24. října 2014 však už bylo 21 zemí, které podepsaly společné memorandum: Čína, Indie, Thajsko, Malajsie, Singapur, Filipíny, Pákistán, Bangladéš, Brunej, Kambodža, Kazachstán, Kuvajt, Laos, Myanmar (Barma), Mongolsko, Nepal, Omán, Katar, Srí Lanka, Uzbekistán a Vietnam.

S malým zpožděním přistoupila k memorandu Indonésie – v prosinci 2014. Austrálie a Jižní Korea ustály extrémní tlak ze strany USA a v březnu oficiálně také přistoupily k AIIB. Přihlášku podal i Hongkong a ukázalo se, že členem bude i Tchaj-wan, ovšem jako Čínský Taipei.

Velký průlom nastal na počátku března, kdy George Osborne, britský ministr financí, oznámil, že Velká Británie je připravena půjčit peníze bance AIIB. Americká administrativa si tehdy posteskla, že tento krok „nebyl konzultován s USA“. Velkou Británii následovalo rychle Německo, Francie a Itálie.

Uzávěrka pro přijímání zakládajících členů byla 31. března. Spousta států to stihla: Egypt i Finsko, Maďarsko i Polsko, Rusko i Izrael… K dnešnímu dni má AIIB 37 zakládajících členů a dalších 22 žádostí.

Zajímavost na závěr: Severní Korea byla z rozhodnutí Číny odmítnuta.

A co na to Česká republika? Ta to zřejmě nestihla konzultovat se Spojenými státy. Česká vláda měla určitě moc práce s projíždějícími Strykery, s mazáním lyží v Alpách a s podvratnou ideologickou kampaní ze strany Ruska.