Když Francie a Velká Británie (se souhlasem B. Obamy) při tzv. „arabském jaru“ svým letectvem veškeré vzdušné síly a posléze i značnou část pozemních sil plukovníka Kaddáfího, který byl nakonec velmi brutálním způsobem zabit, byl to akt naprosté neschopnosti anticipovat příští vývoj v Libyi. Té se zmocnil naprostý chaos.
Sýrie je dalším smutným příkladem neschopnosti západních politických elit předvídat. Asadův sekulární režim se již více než čtyři roky snaží bránit snahám o sovu likvidaci. Po třech letech války, loni, se zdálo, že B. Asad má situaci pod kontrolou. Pak se ale na scéně náhle objevil Islámský stát (IS).
V Sýrii IS vlastně všechna města (s výjimkou Palmýry), která obsadil, vybojoval na protiasadovské sekulární opozici sponzorované Američany, Tureckem a dalšími zeměmi.
Letecké útoky koalice vedené Američany na pozice IS mají v Sýrii jen omezený účinek a navíc jsou prováděny pouze výběrově. Proč vlastně „letecká koalice“ nezaútočila na vojenské kolony Islámského státu, které při svém tažení na Palmýru musely být zdaleka viditelné?
Západ by měl konečně začít vnímat realitu a měl by, jak říká L. Zaorálek, řešit příčiny imigrace do Evropy v místě, kde vznikly. A v první řadě je nesmí sám vytvářet.
V Sýrii má Západ ještě na výběr. Buď podpoří, byť se skřípěním zubů, Asadův režim, anebo Islámskému státu otevře dveře do Damašku, Latákie a na středomořské pobřeží. Takové vítězství IS bude doprovázeno nevídanou krvavou lázní a miliony nezastavitelných uprchlíků utíkajících před jistou smrtí do Evropy.
Jiří Paroubek
