MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA

originální osobnost, konečně,jako každý člověk
  • KDU-ČSL
  • Královéhradecký kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,07. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

30.05.2015 22:32:00

Akademie věd se nikdy nesmí stát pouhou služkou

Akademie věd se nikdy nesmí stát pouhou služkou

Projev vicepremiéra Bělobrádka na konferenci Non-University Research: Present and Future

Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek vystoupil 27. května 2015 na zahájení mezinárodní konference Akademie věd ČR s názvem Non-University Research: Present and Future. Konference se konala u příležitosti 125. výročí založení Akademie věd.

Své dnešní vystoupení bych mohl shrnout do dvou slov: TRADICE a BUDOUCNOST. Jako předseda strany s téměř stoletou tradicí přirozeně ctím tradici instituce, která je ještě o 30 let delší. Tato úctyhodná tradice Akademie věd, která sahá až do starého mocnářství, je důkazem moudrosti, píle a přemýšlivosti našich předků. Na druhé straně, nelze žít jen ze staré slávy. Je třeba mít prst na tepu doby. Je třeba myslet na budoucnost. Je třeba hledat odpovědi na nové výzvy.

Tím nechci říci, že se máme vzdát tradice a hodnot s ní spojených. Pouze je musíme znovu interpretovat v nové době. Cesta k modernitě nevede přes totální odmítnutí starého. Ale přes pochopení, co z toho starého přineslo a stále přináší úspěch, a co je tedy třeba zachovat, a co už se přežilo a je třeba to změnit. To je zdravý konzervativní přístup. Jde o přístup, který se osvědčuje jak v politice, tak ve vědě.

Jistě to platí i pro Akademii věd coby nejvýznamnější české centrum mimouniverzitního výzkumu. Ta vždy byla a stále je institucí, která v řadě oborů patří k tomu nejlepšímu, co má česká věda k dispozici. Jména jako Heyrovský, Wichterle, Patočka, Ceplecha či nositelé národní ceny vlády Česká hlava Svoboda, Hobza, Paleček, Holý, Kurzweil představovala a představují špičku českého výzkumu. S Akademií spojily alespoň část své profesionální dráhy takové osobnosti jako například matematik Přemysl Čech nebo neurochirurg Zdeněk Kunc.

Akademie věd však nesmí ustrnout. Nejen, že mnohé je dnes jiné než před sto a více lety. Ono se hodně změnilo i ve srovnání s dobou před dvaceti či deseti roky. Mám na mysli zejména stírání rozdílu mezi aplikovaným a základním výzkumem. Dnes je nutné, aby se věda jako celek daleko více zapojila do hospodářství coby síla, která přímo urychluje ekonomický pokrok, zvyšuje inovační potenciál a napomáhá zavádění nových technologií.

Jasně tu říkám se vší vážností, že tento nový přístup budeme po vědcích požadovat. A já děkuji předsedovi Akademie věd ČR Jiřímu Drahošovi, že tento záměr naplňuje. Na druhé straně se stejnou vážností říkám, že požadavek na větší „ekonomizaci“ či „komercializaci“ výzkumu v žádném případě nesmí znamenat jakékoli ohrožení postavení Akademie coby instituce, která přináší zásadní nové objevy. Nesmí to znamenat její oslabení ani po stránce institucionální, ani finanční, ani formální.

Akademie věd stále musí mít zajištěno dostatečné financování. Nesmí být okleštěny její prostředky, nesmí být do spolupráce s průmyslem de facto nucena násilím. Dokonce v našem plánování počítáme s tím, že bude posíleno institucionální financování v rámci výhledů na delší období, aby výzkumníci mohli počítat s rozumnou jistotou pro své bádání. Ani Řím nebyl postaven za den, ani svět nebyl stvořen za tři dny, ani na nic významného nelze přijít za rok.

Rovněž tak nikdo nesmí uvažovat o tom, že by se měla zásadně měnit struktura Akademie, že by se měl nuceně přesouvat význam od neuniverzitního výzkumu k výzkumu univerzitnímu, který se v posledních letech rychle rozvíjí. To je dobře. Ale důležité jsou oba dva. Akademie věd díky své užší specializaci má v řadě oborů konkurenční výhodu. Může se rychleji dostat na špičku a vytvářet koneckonců i příležitosti pro univerzitní vědce.

Nakonec, ale vůbec ne v poslední řadě, Akademie věd se nikdy nesmí stát pouhou služkou, jakousi servisní organizací průmyslu. Vy dobře víte, že velice silně tlačím na větší propojení mezi vědou a průmyslem. Že stojím o komercializaci výsledků vědeckého bádání, což už jsem také řekl. Ale rozhodující je pro mě strana nabídky. Tu tvoří vědci. Oni musí přicházet s novými nápady. Oni či instituce, pro něž pracují, musí umět tyto výsledky nabídnout průmyslu, musí je umět prodat a přesvědčit podnikatele, že na jejich základě lze vyvinout zcela nové výrobky, zavést zcela nové technologie. Zároveň však musí být zachována samostatnost a svoboda Akademie.

Jsem vicepremiérem pro vědu a výzkum, nikoli vicepremiérem pro firemní vývoj. Když jsem řekl, že se stírá rozdíl mezi základním a aplikovaným výzkumem, nemyslel jsem tím, že se stírá rozdíl mezi výzkumem jako takovým a průmyslovým vývojem. Kdybychom ponechali čistou vědu závislou pouze na zakázkách průmyslu, nikdy bychom se skutečného technologického pokroku nedočkali. Dočkali bychom se pouze jistých vylepšení stávajících výrobků. Což by možná přineslo okamžitý zisk podnikatelům, ale daleko méně vědě a takřka nic budoucí prosperitě České republiky.

Sdílím povzdech předsedy Akademie Drahoše, že systém podpory inovací je nastaven bohužel tak, že firmám umožňuje získávat na dotacích a daňových úlevách, tedy z veřejných prostředků, peníze v řádech miliard, ale ony samy si od veřejných výzkumných institucí objednávají zakázky v řádech stamilionů. Tedy desetkrát méně. Jsem pro podporu firemního výzkumu a inovací. Primárně by však mělo jít o pomoc formou fondů rizikového kapitálu na rozjezd firem. Tak jako to funguje například v Izraeli. Tedy v zemi, do které jako první vysíláme našeho vědeckého diplomata. A kde i díky tomu soukromé podniky investují do vědy a výzkumu 4% HDP. Tedy dvakrát více než u nás. Koneckonců, jde o jejich byznys.

My chceme tento byznys s inovacemi a novými technologiemi podpořit, a tím podpořit i budoucí prosperitu a tvorbu dobře placených a kvalifikovaných pracovních míst. Ale ne na úkor vědy. Protože na počátku cesty k novému výrobku či technologii je vždy nový objev. Byznys je až na konci této často velmi dlouhé cesty. Kdyby Albert Einstein nezískal Nobelovu cenu za objev fotovoltaického jevu, neměli by obchodníci se solárními elektrárnami dnes na čem vydělávat. Kontaktní čočky také nebyly vynalezeny na objednávku výrobce klasických čoček.

V mnoha případech dokonce byznysmeni ani nemusí mít zájem na zavádění nových revolučních objevů do praxe, a tedy na podpoře výzkumu. Protože by se tím znehodnotily jejich staré investice. Ti, kteří vydělávají na biopalivech první generace, neměli v minulých letech motivaci podpořit výzkum moderních biopaliv třetí generace na bázi fotosyntézy, například z řas. Já ten zájem mám. Věřím, že vy také.

Stejně tak mám zájem, aby nadále zůstala respektována specifika jednotlivých oborů. Matematika je něco jiného než fyzika, teoretická fyzika je něco jiného než elektrotechnika a technické vědy nelze srovnávat s vědami společenskými. Jsem proti paušalizaci. Jeden kabát zkrátka nepadne všem. Platí to i pro jednotlivé obory podnikání a jejich rozdílné nároky a požadavky na výzkum a vývoj. I proto vedeme sektorové debaty, abychom našli co největšího společného jmenovatele, co největší průsečík mezi zájmy průmyslu a vědy v jednotlivých oborech. A samozřejmě nám jde i o zájem státu, který chce za peníze vybrané od daňových poplatníků vidět konkrétní výsledky.

Je bohužel pravda, že ony praktické výsledky jsou zatím poměrně skromné. A že zdaleka neodpovídají potenciálu české vědy. Jen kvalitní a nový výzkum může být zajímavý pro zahraniční partnery i pro podnikovou sféru. Podíváme-li se na ukazatele Innovation Union Scoreboard, zjistíme, že náš výzkum je však považován spíše za málo otevřený, spíše méně zajímavý pro dlouhodobou spolupráci. I když se počet grantů Evropské výzkumné rady zvětšuje a dosáhl čísla 17. To je za 8 let opravdu málo, byť jistě patří uznání nositelům těchto grantů, neboť jde o významné mezinárodní ocenění kvality jejich vědecké práce. Když k tomu připočteme zatím nepříliš velké úspěchy v evropských programech na podporu výzkumu, je zřejmé, že máme velký prostor pro zlepšení.

Velké rezervy máme i v právní ochraně dosažených výsledků. S porovnáním počty zejména národních patentů a průmyslových licencí nemůžeme být spokojeni. Chápu, že zejména v základním výzkumu je přirozenou snahou vědců jejich poznatky zveřejnit. Ale podle mého názoru, je-li možné a zejména účelné ochránit výsledek průmyslovým právem pro jeho pozdější využití, mělo by se tak učinit. Jsem si vědom, že Akademie věd vykazuje z licenčních poplatků vysoké příjmy. Ale za tímto úspěchem stojí jedno pracoviště. I když je zřejmé, že takové úspěchy se rodí jen zřídka, ukazuje to možnosti, které se před úspěšnými týmy objevují. Podstatné je, že přitom nemusí slevit ze svého výzkumného programu ani z jeho kvality.

O tom, že neuniverzitní výzkum má v České republice budoucnost, svědčí fakt, že jsme v posledních letech investovali nemalé prostředky do výzkumné infrastruktury. A to nejen při vysokých školách, ale právě i při akademických a dalších neuniverzitních pracovištích. Stačí zmínit komplex ELI, Hilase a BIOCEV nedalo od Prahy nebo CEITEC v Brně. To je zázemí pro opravdu špičkový výzkum, ať už základní či aplikovaný. Je na vás, aby tato pracoviště efektivně spolupracovala jak s univerzitami, tak se spin-off a start-up firmami, a zajišťovala tak dlouhodobý transfer vědeckých poznatků do praxe a komercializaci výsledků bádání.

Vědecké bádání je jedinou skutečnou silou, která žene vpřed civilizační pokrok. Bez vědy bychom dosud žili v jeskyních. V dnešní době se zvyšují požadavky na propojení vědy a průmyslu, na zkrácení cesty od vědeckého objevu k nové technologii, na přímé zapojení výzkumu coby urychlovače ekonomické prosperity. To je však pouze změna kvantitativní, nikoli kvalitativní. Stále platí, že prvotní je nová myšlenka, nikoli nový obchodní plán. Ideje musí dominovat nad byznysem. Ostatně to samé platí i v politice. Platí rovněž, že nové myšlenky nelze plánovat, úspěch budoucnosti nelze založit na objevech minulosti.

Věda však není pouze motorem ekonomické prosperity. Kritické vědecké myšlení a kvalitní vzdělání je rovněž nejlepší prevencí před politickým populismem, demagogií i před ztrátou mravních hodnot, neboť nás učí úctě k pravdě, faktům a kultivované debatě. Skvělým nositelem vzdělanosti a kritického myšlení je zajisté Akademie věd České republiky. K jejímu 125. výročí založení přeji této instituci vše dobré, další dlouhý a úspěšný život a zachování, či ještě lépe posílení její významné role v české společnosti. Vám všem pak přeji osobní úspěch ve vědeckém bádání, respekt a prestiž, které si zasloužíte. Jsem si jist, že pro Akademii platí ono Masarykovo „překonávat dobré lepším“ a že tak, jako má za sebou úctyhodnou tradici, má před sebou skvělou budoucnost.

Pavel Bělobrádek, místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama