Nicméně zejména ČSSD jsou politickou stranou, která má dlouhodobé vnitrostranické personální problémy. Připomenu události stranického puče po předčasných volbách v roce 2013. Přitom tento puč byl vlastně pouhým vyvrcholením mnohaletého boje několika křídel uvnitř strany, kterého zneužívali ambiciózní jedinci. A tento boj je mimo jiné organizován uvnitř jednotlivých místních či okresních organizací. Od nabídek pracovních míst pro členy či rodinné příslušníky, povětšinou bez ohledu na jejich odbornost a kvalitu, přes podporu straníků na funkce uvnitř strany až po „odstraňování“ nepohodlných či neloajálních členů z kandidátních listin či ze stranických funkcí. Stále běžnější v tomto boji je schovávání se za politický program, ten nej sociálně demokratický.
Přesto, že bylo snahou současného vedení ČSSD přijmout taková opatření ve volebních řádech, které by umožnily větší transparentnost a demokratičnost při jednotlivých nominacích a posílení hlasu zdola, obávám se, že si pleteme primárky s rozhodováním úzké menšiny členské základny. Chci připomenout, že primárky by měly mít za výsledek nominaci těch, kteří mají největší podporu členské základny zdola. Ta nejlépe ví, kdo hájí zájmy občanů, kdo prosazuje volební program na místní, krajské či celostátní úrovni a kdo je morálně a odborně vyzrálý politického boje bez možnosti politické korupce či korupčního chování. Právě uzavřenost sociální demokracie a snížená vnitřní konkurence způsobuje napětí uvnitř strany.
Řešením vnitřních animozit není záměrný vznik dalších místních organizací či pragmatické spojenectví s cílem získání „demokratické“ většiny. Řešením je funkčnost jednotlivých orgánů strany, zejména jejích kontrolních orgánů, daleko větší diskuse o problémech uvnitř strany či o jednotlivých kandidátech. Rozumím tomu, že větší demokratičnost se nezajistí změnou stanov či volebních řádů, ale každodenní pokud možno profesionální prací uvnitř jednotlivých organizací. Jednotlivé okresní či krajské výbory musí mít koordinační a rozhodovací pravomoc v případech, kdy se objeví personální či jiný problém. Tyto výbory nemohou plnit „politická“ zadání, jak je tomu v drtivé většině organizací.
Přesto, že se sociální demokraté oslovují jako přátelé, nemohu se ubránit dojmu, že se jako přátelé nechováme. Od svých politických konkurentů lze očekávat i předvídat mnohé, ovšem často jsme překvapeni, kolik nečestností a vzájemných podrazů se děje uvnitř naší strany. Pomluvy, vzájemné osočování, rozhodování mimo stranické struktury či obyčejná lidská závist jsou na denním pořádku. Nikoliv řadových členů, ale těch, kteří se cítí býti nedoceněni.
Osobně podporuji úsilí současného vedení strany ke zlepšení situace, protože si jako já uvědomuje, že ČSSD bude úspěšná pouze tehdy, pokud se vztahy uvnitř strany změní. Přesto existují jedinci, kteří tomuto úsilí házejí pomyslné klacky pod nohy.Jednoduše řečeno, když sociální demokraté potáhnou za jeden konec provazu mohou uspět. Pokud však budou postupovat individualisticky pouze ve svůj prospěch, pak s sebou potopí i myšlenky a ideje sociální demokracie. Je jen na naší odpovědnosti, jakým směrem půjdeme.
