Návrh ČSSD vychází z těchto zásad:
1.
Způsob přímé volby prezidenta republiky
• Navrhovatelem
kandidáta na prezidenta může být:
- občan ČR, který dosáhl
věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50
000 občany ČR oprávněnými volit prezidenta,
- skupina nejméně
40 poslanců nebo
- skupina nejméně 17 senátorů.
•
Právo volit bude mít každý občan ČR, který dosáhl věku 18
let.
• Volbu prezidenta bude ve stanovených lhůtách
vyhlašovat předseda PS.
• Volební období prezidenta
zůstává pětileté. Zůstává v platnosti i ustanovení, že
nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou (tj. Klaus
nebude v r. 2013 znovu volitelný).
• Volba bude v zásadě
dvoukolová založená na systému absolutní většiny v obou
kolech:
- Prezidentem je zvolen kandidát, který získal
nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů (50% + 1
hlas).
- Nezíská-li žádný z kandidátů tuto většinu, koná
se do 14 dnů po ukončení hlasování 2. kolo volby. Do něj
postupují kandidáti, kteří se v 1. kole umístili na prvních
dvou místech. V případě rovnosti hlasů postupují všichni
takoví kandidáti.
- Ve 2. kole je zvolen kandidát, který v něm
získal nejvíce odevzdaných platných hlasů. Jen v případě
rovnosti hlasů se do 14 dnů po ukončení hlasování koná 3. kolo
volby s těmi kandidáty, kteří v 2. kole získali stejný počet
hlasů; v případě opakované rovnosti hlasů vyhlásí předseda
Poslanecké sněmovny novou volbu prezidenta.
Většinová
dvoukolová volba s 2 kandidáty ve 2. kole je ve většině států
Evropy s přímo voleným prezidentem (Francie, Rakousko, Slovensko,
Polsko, Litva, Portugalsko, Rusko aj.).
• Další podmínky
výkonu volebního práva, podrobnosti navrhování kandidátů,
vyhlašování a provádění volby, vyhlašování jejího výsledku,
jakož i rozsah soudního přezkumu stanoví prováděcí zákon. K
jeho přijetí bude třeba, aby byl schválen Posl. sněmovnou i
Senátem.
Uvedená úprava je inspirována předchozími
návrhy ČSSD, včetně vládního návrhu z roku 2003, zpracovaného
pod gescí tehdejšího místopředsedy vlády Pavla Rychetského.
2. Zavedení odpovědnosti prezidenta za závažná porušení
ústavního pořádku a zavedení odvolatelnosti prezidenta
a) Z
Ústavy se vypouští ustanovení, že prezident není z výkonu své
funkce odpovědný (čl. 54 odst. 3). Zachování jeho ústavní
neodpovědnosti by se neslučovalo s demokratickými principy přímé
volby, z níž mandát prezidenta vychází. V ústavách
parlamentních republik je s přímou volbou hlavy státu spjata i
jeho odpovědnost, která se realizuje v ústavní proceduře jeho
možné odvolatelnosti. Neodpovědnost prezidenta je i dnes jen
relativní, když jej Ústava umožňuje stíhat a trestat pro
velezradu s tím, že trestem za tento delikt je ztráta
prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.
b)
Vedle odpovědnosti prezidenta za velezradu (za níž může být
stíhán na základě žaloby Senátu před Ústavním soudem) se
nově umožňuje jeho stíhání též pro jiné závažné porušení
ústavního pořádku, než je velezrada, a to před Ústavním
soudem na základě žaloby Poslanecké sněmovny. Obdobnou širší
úpravu odpovědnosti prezidenta má Polsko, Slovensko, Slovinsko,
Německo, Rakousko, Irsko, Litva aj. (podrobnosti v důvodové
zprávě).
c) Nově se do Ústavy zavádí institut
odvolatelnosti prezidenta z funkce před skončením jeho volebního
období lidovým hlasováním, vyhlášeným pouze na základě
usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu. Prezident pak bude
odvolán, hlasovala-li pro jeho odvolání nadpoloviční většina
všech občanů ČR, kteří dosáhli věku 18 let. Navržená
ústavní úprava je inspirována zejména vzorem ústavy Slovenska a
Rakouska (zemí s parlamentní formou vlády s přímo voleným a
také přímo odvolatelným prezidentem), odvolatelnost přímo
voleného prezidenta parlamentem je v Irsku a v Litvě (další státy
kombinují parlament a ústavní soud).
3. Změny v
pravomocích prezidenta
Navržené dílčí změny a doplňky v
pravomocích prezidenta se omezují jen na úpravy, které reagují
na kritiku platné Ústavy ze strany ústavních odborníků a které
se již vyskytly v některých minulých ústavních osnovách. Jde o
následující změny:
1) Rozšiřuje se výčet pravomocí prezidenta o jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího správního soudu. Odstraňuje se tím zjevná ústavní mezera, pokud jde o jmenování funkcionářů tohoto soudu, kteří jsou dosud jmenováni až na základě obyčejného zákona (soudního řádu správního), pročež u nich musí být prezidentovo rozhodnutí – na rozdíl od jmenování předsedy a místopředsedů Nejvyššího soudu - opatřeno spolupodpisem (kontrasignací) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Jde o posílení prezidenta.
2) Pravomoc prezidenta udělovat abolici,
tj. nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li
zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, se přesouvá mezi jeho
rozhodnutí, k nimž potřebuje kontrasignaci (nyní ji nepotřebuje).
Abolicí se totiž zasahuje do ještě neskončených trestních
řízení, což je zásah podstatně významnější, než u
agraciace (právo odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem)
a rehabilitace (zahlazování odsouzení).
3) Pravomoc prezidenta
jmenovat členy Bankovní rady České národní banky se přesouvá
mezi jeho rozhodnutí, k nimž potřebuje kontrasignaci (nyní ji
nepotřebuje). Důvodem pro spolupodpis předsedy vlády či
pověřeného člena vlády je rozsah pravomocí Bankovní rady ČNB,
k nimž patří i její úkoly coby správního orgánu (např.
rozhodovat o zavedení nucené správy v bankách či o rozkladu
proti rozhodnutí ČNB o správním deliktu). Jelikož zákon o ČNB
a zvláštní zákony svěřují ČNB i kompetence správního úřadu,
vystupuje její Bankovní rada rovněž v postavení orgánu moci
výkonné, jejímž vrcholným orgánem je vláda, která za výkonnou
moc nese politickou odpovědnost.
4) Dále se ve vztahu k vládě
upravuje povinnost prezidenta přijmout demisi vlády vždy, a nikoli
– jak je tomu dosud – pouze v případě, že vláda z důvodů
podle čl. 73 odst. 2 Ústavy demisi podat musí. Precizuje se i
povinnost prezidenta odvolat vládu, která nepodala demisi, ačkoliv
ji byla povinna podat. Ke zpřesnění dochází výslovným
stanovením lhůty pro odvolání vlády, tj. že prezident je
povinen tak učinit bez zbytečného odkladu.
5) Novou pravomocí,
související se zavedením přímé volby prezidenta, je rovněž
jeho oprávnění, resp. povinnost rozpustit Poslaneckou sněmovnu,
jestliže na základě výsledků lidového hlasování o odvolání
prezidenta republiky nebyl prezident odvolán.
4. Skončení
výkonu funkce prezidenta
Ústava se doplňuje tak, že když se
komory Parlamentu usnesou, že prezident ze závažných důvodů
nemůže vykonávat úřad, pak po 6-ti měsících bude úřad
uvolněn (podle platného znění se úřad neuvolňuje, ale třeba
až do konce volebního období prezidenta vykonávají jeho funkce
předseda vlády a předseda PS, popř. předseda Senátu).
