Můžete na úvod vysvětlit příčiny nynější obrovské migrace, tak velkou ji Evropa od druhé světové války nezažila.

To, čeho jsme letos svědky, tedy statisícové vlny migrantů, které v krátkém čase několika měsíců přicházejí z Asie a Afriky do Evropy, má hlubší kořeny. Pro úplnost je třeba ještě dodat. V tomto roce navíc míří zejména do Německa i desetitisíce Albánců z vojsky NATO dobytého a okupovaného Kosova, které bylo zejména pod tlakem Spojených států odtrženo od Srbska.
Letos byla zřejmě dovršena míra toho, co se v důsledku kořistnické politiky bohatého Severu a v důsledku agresí a provokací Spojených států a dalších členů NATO dlouho střádalo. Desítky milionů lidí byly v řadě afrických zemí, ale i v Afghánistánu, Pákistánu a Iráku v pohybu již dlouho. Ať už v důsledku neuvěřitelné bídy mnoha států sužovaných přírodními pohromami a drancovaných americkým a evropským kapitalismem, nebo v důsledku válek mnohdy přiživovaných dodávkami zbraní nebo přímo provokovaných z takzvaného euroatlantického prostoru.
V poslední době ale situace nebezpečně eskalovala. Začalo to evropskou a americkou vojenskou a zbrojní podporou odbojných kmenů a teroristických uskupení v Libyi. Autoritářský Kaddáfí byl svržen za cenu úplného rozvrácení Libye. Pokračovalo to pak pokusem Spojených států, Turecka a dalších členů NATO svrhnout režim Bašára Asada v Sýrii. Obojí fakticky uvolnilo „špunt“, který až dosud miliony uprchlíků z oblastí bídy a válek zadržoval před hranicemi Evropy. Cesta do bohaté Evropy přes Středozemní moře a také přes členy NATO rozbitý Balkán se stala v důsledku pádu Libye a války v Sýrii snadno průchodnou. To, před čím dlouhodobě Evropa zavírala oči nebo na čem se spolu se Spojenými státy členové NATO a Evropská unie jako spolupachatelé podíleli, dorazilo tedy i do Evropy.

Jak hodnotíte kroky EU? (kvóty atd.) Nezareagovala příliš pozdě a ještě nedostatečně, nepromyšleně? Byla na tento stav připravena? Nezaspala trochu?

Evropská unie, jak jsem naznačil, je spoluodpovědná za to, co se děje. Pomáhala to provokovat a vyvolat. Zejména miliony afghánských, iráckých, libyjských a syrských utečenců, ale i desetitisíce Albánců prchajících z Kosova vystavují EU účet za barbarské a imperiální metody zasahování a drancování. EU pomáhala Američanům, Britům, Němcům a Francouzům expanzi a podporu kapitalistického teroru zabalit do frází o boji za demokracii a za ty prý jedině správné a pro všechny dobré takzvané euroatlantické hodnoty. EU po dvě desetiletí neudělala nic, aby válkám a rozvratu ve svém předpolí zabránila. Naopak, stamiliardy dolarů a eur byly vyplýtvány na zbrojení, financování a provokování nejrůznějších převratů a okupací. Na skutečnou pomoc chudým a trpícím šel jenom zlomek těchto částek. Eurobyrokraté, takzvané elity EU a ostatně i vlády naší republiky, ti všichni obelhávali občany a zatajovali s pomocí servilních médií skutečný rozsah a závažnost toho, co imperiální ambice Spojených států a jejich party ochotných způsobily. EU zareagovala pozdě a neefektivně právě proto, že odpovědní včas řešit narůstající rizika nechtěli. Sloužili v mnoha případech něčemu a někomu jinému než míru, spolupráci a potřebám občanů svých zemí.

Vysvětlete, jak problém účinně řešit?

V tomto případě je zapotřebí dvojího, ohromných prostředků a zároveň zásadní změny politiky těch, kdo krizi vyvolali, přispěli k ní nebo ji až dosud ignorovali. EU není bez viny a neměla by se stavět do role diktátora, který v zájmu Německa, Británie a Francie převálcuje při rozhodování o nějakých kvótách a o polovičatých a neúčinných řešeních kritické hlasy a odpor řady slabších členských států. A také je nutné jasně říci, že náklady na řešení krize by neměly být přednostně přesouvány na ty, kdo ji nezpůsobili, zatímco pachatelé, konkrétní vlády a dravé nadnárodní společnosti ale i Mezinárodní měnový fond a další kořistnické finanční instituce si umyjí ruce. Pokud má dojít nikoli k pouhému hašení stále nových a nových požárů, ale k zásadnímu řešení příčin, pak EU, členské země OSN včetně České republiky musí tlačit zejména na Spojené státy a válečníky NATO, aby uvolnili potřebné prostředky a kapacity. Pro začátek třeba jen desítky miliard dolarů ročně a spolu s tím i část sil, které až dosud tak snadno vyhazovali a proplýtvali na zbrojení, výcvik teroristů, válčení a barbarské okupační režimy. Je nutné dosáhnout změny nepřijatelných metod politiky USA, NATO a EU a spolu s tím i změny rabovací politiky nadnárodních korporací a finančního kapitálu vůči Asii a Africe, případně vůči Kosovu, ale i vůči Ukrajině. Jen to oslabí a do rozumných mezí svede migrační vlny. Česká vláda by neměla zaujímat roli lokajské loutky, která se nechá bez odporu vodit a na české občany přesouvá náklady své vlastní zbabělosti a katastrofální politiky Spojených států, Německa a dalších, kdo spoluzodpovídají za příčiny této krize. Také česká vláda by měla převést prostředky až dosud každoročně vyhazované na podporu expanzí USA a NATO na účely humanitární. Samozřejmě je nutné myslet především na naše občany a začít zabezpečovat i vnější hranice a vnitřní kontrolu.

Statisíce uprchlíků proudících do Evropy, kteří se zde chtějí usadit – pokud se to skutečně stane – bezesporu do budoucna Evropu změní. Evropa už bude po této migraci zkrátka jiná. Bude to dobře nebo špatně, nebo je to zbytečná obava?

Evropa se neustále mění a v minulosti už miliony ekonomických imigrantů či uprchlíků před válkami a násilím přijala. Stačí se podívat na někdejší koloniální velmoci Británií počínaje a Francií a Holandskem konče. Ale i Německo již dříve vstřebalo z ryze zištných zájmů ohromný počet Turků, když je potřebovalo jako levnou pracovní sílu. Ten proces imigrace probíhá neustále. Jsou v něm prvky pomoci, ale i zájem vysávat z chudých zemí potřebné pracovní síly. Otázkou pak je to, zda jsou a budou migrační proudy zvládnutelné v čase a obsahu. Aktuálně za situace, kdy Spojené státy a jejich „ochotní“ rozpoutali v řadě zemí peklo, a kdy kapitál vyspělých, nejbohatších zemích vykrádá i v období globální civilizace chudé státy bez ohledu na důsledky, se z migrace stává nezvládnutelný proces a hrozba.

Ve sněmovně jste řekl, že: »Migranti nejsou žádná nepřátelská armáda, nejsou to zločinci. Jsou to ekonomičtí běženci, kteří se snaží dostat do lepších sociálních a ekonomických podmínek. Jsou to však i lidé, kteří prchají před válečnými konflikty.« Nemáte z nich ani trochu obavy, mohou přece mezi nimi být zástupci tzv. Islámského státu. Když vidím nekončící řady utečenců, lituji matky a děti, ale zároveň vidím, kolik je mezi nimi mladých statných mužů. Nezanesou k nám násilí, které v jejich zemích zdomácnělo? Nejsou pro nás tito lidé bezpečnostní hrozbou?

Zaznamenal jsem veřejné vyjádření pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčová, kterou si dovolím citovat: „Ne všem, kdo sem přijdou, se podaří najít zázemí a budou muset jít do podmínek, které nebudou úplně optimální. Troufám si tvrdit, že organizované skupiny se zaktivizují a dojde k obchodu s lidmi, neoprávněnému zaměstnávání cizinců, kteří budou pracovat v nedůstojných podmínkách. To bude nová výzva pro organizovaný zločin.“ Mám za to, že to, o čem mluvila vrchní státní zástupkyně, může být skutečně vážným problémem. A pak ještě zkratovité jednání lidí, kteří bez práce a s pocitem beznaděje mohou sáhnout k sebezničení nebo chtít ohrozit jiné. Podobné případy při existenci mnohamilionové armády nezaměstnaných a desítek milionů evropských chudých se vyskytují už nyní. Ale co se týče takzvaného islámského státu, ten je výsledkem působení Spojených států v Iráku a v Sýrii. Obdobně se v Afghánistánu s přispěním USA zformoval svého času Taliban. Obě tato uskupení dostala zbraně a finance a leckdy i výcvik z euroatlantických zdrojů. Největší bezpečnostní hrozbou pro Evropu a svět jsou nyní svou politikou a jejími důsledky Spojené státy a NATO. Vidíme to na počtu lidských obětí, počtu uprchlíků a rozsahu humanitárních katastrof, které v součtu politika údajného boje za demokracii a fakticky boj o ropu, o kontrolu zdrojů způsobil.

Většina utečenců, kteří k nám přicházejí, a jsou v záchytných táborech, v ČR zůstat nechtějí. Míří především do Německa, kde je lepší sociální systém. Někteří však nakonec zřejmě budou muset vzít za vděk i naší zemí. Jsme na to připraveni? Přece jen mají jiné zvyky a zvyklosti, přicházejí ze zemí s jinou kulturou, náboženskými zvyky…

Problémem současného českého kapitalismu nejsou a nebudou jen uprchlíci a jejich pobyt. Česká společnost má dnes půl milionu nezaměstnaných a není často schopna nebo ochotna se důstojně postarat o své sociálně slabé, nemocné a hendikepované, o rodiny s dětmi, o důchodce. Za těchto okolností jistě, bude-li nutné přijmout vyšší počty migrantů z kulturně odlišného prostředí, dopadne i na ně a na nás veškerá ekonomická, sociální a kulturní omezenost české verze kapitalistické společnosti, ve které by podle pravice se měl každý umět postarat o sebe bez pomoci jiných a zejména bez pomoci státu sám. V uplynulém čtvrtstoletí už Česká republika statisíce imigrantů vstřebala, na větší nápor v krátkém čase ale není připravena. Tím spíše by měla vláda klást odpor tomu, co nám vlády a spolky mocných vnucují jako jediný recept světového a evropského pořádku.

Je tu i otázka jazyka, školství… To by asi bylo hodně složité.

Kde je vůle, tam je problém prvotní jazykové bariéry jistě překonatelný. Desetitisíce Vietnamců a dalších to dokazují. České školství, čeští učitelé a všichni pedagogové předvádějí někdy i v mizerných pracovních podmínkách a za mizerné platy neuvěřitelné výkony. Takže otázka jazyka a vzdělání imigrantů může být problémem, ale až dosud to nebyl problém nezvládnutelný a zcela určitě to není a nebude ani do budoucna ten hlavní problémem, se kterým je nutné se v případě přijetí azylantů a obecně migrantů vyrovnávat.

Chodíte často mezi lidi, jak občané ČR podle vás na situaci dívají? A proč?

Setkávám se s celou škálou reakcí od otevřené nenávisti k cizincům přes silné obavy, strach z nich, z toho, že jim bude nutné poskytnout bydlení a pracovní místa, až po soucit s těmi, které bída nebo války a násilí vyhnaly z domovů a přivádějí do Evropy. Nejsou jednoduché recepty a nelze očekávat nebo projektovat a vynucovat si nějaké vždycky správné a vhodné postoje. Je nutné vnímat oprávněné obavy, respektovat je, ale je potřebné racionálně posuzovat to, co se děje a připomínat příčiny migrace a hledat spolu s lidmi řešení. U nás i napříč Evropou.

Jak hodnotíte práci a rozhodování české vlády v této oblasti (jak se zachovala ohledně kvót v Bruselu)? Jsme připraveni hájit nejen vnější hranici EU, ale také hranici ČR (máme vůbec dost vojáků, policistů?)? Může vůbec Evropa v případě potřeby zavřít hranice?

Vláda manévruje, hledá způsoby, jak se zavděčit vrchnosti v Bruselu, v Německu a jak si přitom nepohněvat vlastní občany. Hranice chce a nechce chránit, dost vojáků a policistů má a nemá. Vyhovuje jí, že ostnatým drátem své hranice uzavřeli Maďaři, že hranice uzavírají Chorvati a že ona může vypadat jako ta hezká, která to udělat nemusela. Úplné uzavření hranic Evropské unie není možné, ale tím spíše by měla naše vláda žádat a prosazovat v Bruselu i na půdě OSN řešení skutečných příčin migračních vln a dožadovat se změny expanzivní a brutální politiky Spojených států a NATO.

Co migrační krize udělá s popularitou populistických, nacionalistických stran v ČR i v Evropě? Už nyní lze pozorovat, že Evropané se radikalizují…

Radikálně nacionalistické strany, které budou vystupovat proti imigraci, mohou nepochybně získat větší podporu a vliv. Ale neznamená to, že by mohly změnit dosavadní systém nebo jej podstatně ohrozit. Ten systém konec konců nacionalismu využívá vždy, když se mu to hodí. To byl i případ okupace a odtržení Kosova od Srbska a nedávno rozvrat a vehnání Ukrajiny do občanské války povzbuzením nacionálních protiruských a dokonce i fašistických tendencí. Paradoxně velmi často radikálně nacionální strany těží jen z toho, že takzvané sociálně demokratické a liberální či konzervativní pravicové strany svou podporou vykořisťovatelské politiky a expanzí Spojených států a dalších členů NATO jim připravily půdu. Těží z toho, že politika sociálně demokratických stran a takzvané salonföhig pravice bývá v zájmu finančního kapitálu a nadnárodních společností silně asociální a udržuje vysokou míru nezaměstnanosti a chudoby i v těch nejbohatších zemích Evropy.
 
Jakou roli hrají v celé věci Spojené státy, nesnaží se právě ony oslabit Evropskou unii jako svého konkurenta?

Je dost důvodů pochybovat o tom, že by Spojené státy měly zájem na demokratickém a efektivním a přitom humánním řešení problému masových imigračních vln mířících do Evropy. Byly a jsou to přece právě Spojené státy, kdo tyto vlny svou barbarskou politikou lvím dílem vyprovokoval a přiživil. Až dosud se s mnoha miliony utečenců z Američany „opečovávaného“ Afghánistánu, Iráku a dalších zemí museli vyrovnávat především jiní, letos došlo i na Evropu. Nikdy vládám Spojených států, ať už v čele stáli Bushové nebo dnes Obama, nijak zvlášť nevadilo, že svým, řečeno s Václavem Havlem humanitárním“ bombardováním, vyzbrojováním teroristů a organizováním převratů vyvolávají obrovské humanitární katastrofy. Zlé jazyky tvrdí, že to, že vzniklá situace poškodí Evropskou unii a významně zatíží celou Evropu, může Spojeným státům vlastně jen vyhovovat v době, kdy americká ekonomika a politika postupně ztrácí dech v globální soutěži. Politika vlády Spojených států, jejich řeči o spojenectví a spolupráci s EU se pro mne v tomto případě stanou důvěryhodnými až tehdy, když Spojené státy začnou vydávat na pomoc uprchlíkům, které samy zplodily, a rozvráceným zemím, které zdevastovaly, alespoň sto až dvě stě miliard dolarů ročně. Tedy ty částky, které až dosud každoročně vlády Spojených států proválčí a které vydávají na vývoz zbraní a výcvik teroristů a organizaci převratů. Působí totiž až směšně, když EU nyní hledá desítky miliard eur na řešení humanitárních krizí a pomoc imigrantům, zatímco údajný přítel a spojenec investuje stamiliardy dolarů do politiky, kterou ty krize a uprchlické vlny přiživuje a vytváří. Buďto se EU demokratizuje a to znamená, že změní i svůj vstřícný a servilní postoj k expanzím Spojených států a NATO, nebo její existence nadále nebude zárukou vzájemně výhodné spolupráce států a národů, ale spíše diktátem silných nad slabými a překážkou skutečně mírového a sociálně spravedlivějšího řešení problémů současné Evropy a světa.

/MK/

Publikováno v deníku Haló noviny 28.10.2015