Jedním ze znaků polistopadového režimu byla skutečnost, že perzekuce nepohodlných lidí neprobíhala (až na pár výjimek) ani tak státním násilím, jako spíše mediálními štvanicemi a zesměšňováním těch, kdo si dovolili mít jiný názor než establishment. Donedávna to kmotrům stojícím v pozadí politiky i médií víceméně stačilo k tomu, aby zastrašili své odpůrce. Dnes však narážejí na problém.

Stále více lidí přestává věřit mediální propagandě – zejména v souvislosti s vetřeleckou krizí, kdy se mediální mainstream svojí xenofilií vzdaluje mínění většiny obyvatel více než kdykoliv předtím. A protože obvyklé mediálně-politické praktiky už tím pádem nestačí na zvládnutí vlny odporu, která se tu poslední dobou zvedla, začali kmotři přitvrzovat. Důsledkem toho jsme se znovu ocitli v době, kdy je projevení názoru trestné a dochází ke kriminalizaci opozice.

Jednou z prvních známějších obětí těchto perzekucí byl Michal Kesudis, kterého loni poslali do vězení za to, že schvaloval atentát na české okupanty v Afghánistánu (děsivé, jak je opět trestné schvalovat atentát – stejně jako za protektorátu). Poté přišel na řadu soud s Martinem Konvičkou za slova, která napsal v nějaké diskuzi na FašiBooku. Vrcholem ledovce je současný politický proces s Adamem B. Bartošem a Ladislavem Zemánkem z Národní demokracie – zde jako záminka ke kriminalizaci posloužila jakási pietní cedule, kterou Bartoš se Zemánkem kdysi vyvěsili.

Stejně tak, jako je potlačována svoboda (po) projevu, dochází i k represím v případě opozičních demonstrací. Začalo to již 17. listopadu 2015, kdy byla nezákonně předčasně rozpuštěna spojená demonstrace národoveckých sil před úřadem vlády. Pokračovalo to 6. února 2016, kdy tajné složky Policie ČR nejprve předvedly ono nechvalně známé divadlo v malostranských uličkách a později fingovaně zaútočily na líheň mladých marxistů zvanou Klinika, aby se pokusily zdiskreditovat národovecké síly (a navíc v ten samý den nebylo dovoleno tisícům lidí, aby přišli na řádně ohlášenou demonstraci před úřad vlády). Poslední kapkou bylo rozehnání pokojné demonstrace 26. března, fyzické útoky policistů na demonstrující a zatčení Adama B. Bartoše – tentokrát za slova, která na demonstraci pronesl a která sdílí s drtivou většinou občanů ČR.

To vše značí, že mezinárodní kmotři, kteří jsou klíčovým prvkem v současném režimu, ztrácejí pevnou půdu pod nohama a snaží se udržet u moci zuby nehty (tedy v případě Schwarzenberga už jenom nehty). Velmi se to podobá situaci v posledních měsících předlistopadového režimu. Ať už byly politické příčiny sametové taškařice jakékoliv, je nepopiratelné, že podobnost zoufalého přístupu tehdejších a současných rádobyelit přímo bije do očí.

Proto si myslím, že máme celkem slušnou šanci dát té korporativně-sluníčkové sociokratuře poslední ránu. Máme naději, že náš stát bude skutečně patřit nám občanům – a ne mezinárodním kmotrům a jejich loutkám ve vládě i v rádobyopozici. Stačí jen vyvinout takovou sílu, která by vymetla kmotry od koryt – a to nikoliv sametově.

Příležitost k tomu budeme mít již tuto sobotu 9. dubna, kdy proběhne náhradní demonstrace za tu, která byla rozehnána před 2 týdny. Tento protest začne ve 14 hodin v Hybernské ulici v Praze (přímo před Lihovým domem – sídlem xenofilů z ČSSD). A kdo ví, třeba právě tato demonstrace bude tou, která vejde do dějin jako přelomová. Třeba právě teď vypukne Velká velikonoční revoluce, kterou předznamenala ona represe před 2 týdny. Záleží to jen na nás a na našem odhodlání.