Potřební v tísni by podle své situace měli mít možnost získat krizové bydlení, sociální byt či dostupný byt. Poskytnout by je měly obce.

„Model je určen lidem, kteří nemají bydlení. Jsou to nejen bezdomovci, ale i lidé v ubytovnách, azylových domech, mladí po odchodu z dětských domovů, senioři, dlouhodobě nezaměstnaní, oběti domácího násilí, lidé v nevyhovujících podmínkách, postižení či samoživitelé,“ konkretizovala  náměstkyně ministryně práce Zuzana Jentschke Stöcklová.

Samozřejmě zákonem lze nařídit cokoliv. Ale vytvořit obcím podmínky, zejména finanční, to už zákon neřeší. A obávám se, že ani vláda či ministerstvo financí. Pokud si dobře pamatuji, tak v Táboře se kdysi postavily jako sociální bydlení jen dva domy na Náchodském sídlišti. Jeden  místo školky a druhý jako novostavba v sousedství. Oba jsou obsazeny. Podíváme-li se na profil nájemníků, nejdeme zde především úředníky, policisty a další zástupce střední třídy.

Proč nemají zájem lidé z ubytoven či táborští bezdomovci. Důvodů je zřejmě více, ale jeden je výše nájemného a skutečnost, že zřejmě nevědí, že mohou žádat o příspěvek na bydlení. Některým by takové či jiné sociální bydlení nevyhovovalo vzhledem ke způsobu dosavadního života či jiných důvodů.

Jaký je ve výši nájmu rozdíl mezi sociálním bydlením a „normálním“ bydlením například v městském bytě, stále netuším. Po předvolební televizní besedě v Pardubickém kraji jsem se dozvěděl, že se zde na nový zákon připravují výstavbou sociálních bytů. Nájemné v nich má činit 70 Kč za m2. To při šedesáti metrech menšího bytu přijde na 4 200 Kč a s energiemi minimálně na 7 000. A to je cena běžně obvyklá. Vím, že u nízkopříjmových zájemců by situace mohl řešit příspěvek na bydlení. Ale proč potom hovoříme o nutnosti zákonného institutu sociálního bydlení?

Tábor na masové žádosti o sociální byt, pokud se o něj stovka místních bezdomovců a desítky lidí na ubytovnách rozhodnou na základě nového zákona požádat, připraven rozhodně není. Volné byty, a není jich tolik, prodáváme obálkovou metodou nejvyšší nabídce a skutečně „sociální“ byty za minimální nájemné se za pětadvacet let péčí města nestavěly. Nakonec, mezi cílovými skupinami vyjmenovanými náměstkyní ministryně, o městské byty za běžnou cenu s dotací nájemného úřadem práce, evidentně zájem není. Jaké tedy sociální bydlení?

Ladislav Šedivý, zastupitel Tábora za KSČM a kandidát KSČM do senátu