Pravděpodobnost, že se stane královéhradeckým hejtmanem člověk bez domova a zaměstnání, není velká, ale technicky tu je. Za Piráty a Stranu zelených totiž kandiduje bezdomovecká legenda Hradce Králové Alex Salák na 23. místě kandidátky.

Třiďme odpad, netřiďme lidi

Plakát s Alexem Salákem na svém profilu sdílel krajský předseda Strany zelených Michal Kudrnáč.

„Do krajskejch voleb máme hodně pestrou kandidátku. A taky hodně různejch plakátů. Tohle je můj nejoblíbenější.“

Umístění Alexe Saláka na 23. místo společné kandidátky je vnímáno jak se zděšením, tak s nadšením.

„Kandidát bezdomovec?“ podivil se ve svém komentáři Pavel Malina.

„No a? Myslíš, že je horší než třeba nějaká lékařka?“ (myšlena MUDr. Chalánková) kontrovala Olga Pavlů.

„Myslím, že by si měl vyřešit nejdřív vlastní život, než bude chtít řešit celý kraj,“ namítl Pavel Malina.

„A jak víš, že ho nemá vyřešený, že mu to nevyhovuje? Já ho teda neznám, tak nevím, ale klidně takhle může bejt spokojenej. A mně osobně by tenhle člověk (věřím lidem, který znám a který znaj jeho a nominovali ho), kterej žije na ulici, teda zastupoval milionkrát líp než Chalánková, krom všeho jinýho fotící se s Hrindou,“ uzavírá diskusi Olga Pavlů.

Zachycená diskuse vede přímo k závěrům ze zásadní knihy Jonathana Haidta The Righteous Mind (Spravedlivá mysl). V ní autor vyčerpávajícím způsobem dokazuje, že naše politické názory nejsou výsledkem pečlivého analytického uvažování. V souvislosti s volbami v USA o tom v posledním čísle Respektu píše americký publicista Fareed Zakaria.  

„Spíše se zdá, že pramení v naší morální intuici kombinované s příklonem k lidem, o nichž se domníváme, že sdílejí tytéž instinkty. Používáme rozum, fakta i analytické uvažování, abychom zdůvodnili vlastní instinktivní rozhodnutí.“

Vhodným příkladem ze současné Ameriky je podle publicisty politik Paul Ryan, inteligentní vzdělaný muž, zasedající ve Sněmovně reprezentantů.

„Ryan odmítá všechny hlavní Trumpovy předvolební návrhy – zeď, masové deportace, ukončení práva na občanství plynoucí z místa narození, jednostranné zavedení obchodních tarifů proti Číně, změnu podmínek zóny volného obchodu NAFTA, naprosté odmítnutí Transpacifického partnerství – a mnohé z nich dokonce veřejně odsoudil. A přesto tvrdí, že Trump má jeho hlas,“ píše ve svém článku Zakaria (respekt.cz).

Když se Ondřej Langr ptá: „Jaké speciální schopnosti nebo znalosti můžou pánové pro funkci, do které kandidují, nabídnout?“,

není divu že se mu dostává posměšné odpovědi: „Myslíte jako cestování časem, telekinezi, léčbu nemocí či čtení myšlenek?“

Nicméně Alex Salák podobné schopnosti tak trochu přiznává: „Všude jsem dělal pomocný věci, i v tý knihovně. Tam jsem rovnal knihy, vozil je do skladu. V tom Montasu jsem třeba asistoval, uklízel, něco držel a tak. A na Montas mám jednu úžasnou vzpomínku, to jsem s jedním kolegou hrál karty a najednou, jako bych byl nějak ozářenej, nebo co, já jsem viděl, jaký karty má…“ říká Alex Salák v rozhovoru pro www.pribehylidi.cz

Filozofující muž bez domova

Kandidát Pirátů a Strany zelených „téměř nepřetržitě bloumá ulicemi Hradce Králové nebo tráví čas v knihovně. Nekouří prý a téměř nepije. Studoval gymnázium, potom knihovnictví, chvíli v knihovně i pracoval. Celý život žil jen pro hokejbal, zbytek reality si nechal protéct mezi prsty, proto skončil po smrti své maminky na ulici. Teď touží po jediném. Najít lásku.“

Tak začíná článek Filozofující bezdomovec. V článku autorka formou rozhovoru nahlíží do duše A. Saláka.

Kde jsi v noci na dnešek spal?

To je celkem blízko centra. Takový stánek, já tomu říkám přístřešek. Já tam mám spíš uložený věci, je to zamčený a někdy se tam do toho dá schoulit. Teplo tam samozřejmě není, ale je tam klid. Nikdo tam neleze.

A co tam všechno máš?

Já si myslím, že budeš chtít ochutnat tohle čokoládový, to bude hrozně dobrý.

Nechci, děkuju. Co tam všechno máš, Alexi?

Hlavně oblečení. Oblečení. Jeden toustovač tam mám, pak starej telefax a pak takovýhle věci, to je na vyhození škoda, a pak tam mám papíry do sběru. A pár knížek taky.

Jaký knížky?

Nevím vůbec. Angličtinu…

Ty čteš?

No, já chodím do knihovny číst.

Co čteš?

Čtu to, co mě baví. Nečtu beletrii, tomu se vyloženě vyhýbám. Ani básničky nečtu. To si přečtu spíš nějaký časopis. Ale hlavně filozofii, sociologii, politiku. Dřív jsem četl spíš sci-fi nebo historický knížky.

Co jsi četl naposledy za knížku?

Já jsem žádnou vlastně nepřečetl. Já do nich vždycky jen nahlížím a porovnávám…

Ty tedy nečteš knížky do konce?

No snažím se, ale nedaří se mi to. Protože se vracím pořád k tomu, co jsem přečetl. Nebo jsem unavenej a mám takovej mikrospánek, že už zjistím, že už v knihovně zavíraj a musím odejít. Nejvíc ztrácím pojem o čase, když jím sladký. Hlavně čokoládu. A když jím zmrzlinu, tak to všechno jde, všechno je dobrý. Když jím zmrzlinu, tak mi vůbec nic nedělá starosti.

Celý rozhovor na: Příběhy lidí

Jde možná o symbol, ve skutečnosti si asi nikdo nemyslí, že by mohl Alex Salák zasednout v zastupitelstvu a zabývat se studiem materiálů, kterých není málo a nejsou vůbec zábavné.

Mimochodem, i v Trutnově máme vousatého bezdomovce, jenž svůj volný čas tráví na lavičkách ve středu města. Nikdy jsem ho neviděl žebrat a kdykoliv jej míjím, drží v ruce knihu a soustředěně si čte. Je mi tím sympatický a je možné, že pokud bude experiment s Alexem Salákem úspěšný, jednoho dne se i tento čtenář dostane na kandidátku strany, která to prostě bude chtít dělat jinak, nějak pro lidi a hlavně férově.