Stejně tak jsem si užíval před šesti lety, když jsme po osmi letech diskusí, asi jako 171. nebo 172. stát světa ratifikovali úmluvu o tabáku, což bylo pouhé konstatování, že kouření není přirozený proces, protože příroda by jinak vybavila člověka k močovodu a žlučovodu ještě „kouřovodem“.
Proces ratifikace nám trval osm let. Umístili jsme se hned za souostrovím Vanuatu, které to stihlo před námi. Je to druhá historická událost.
Určitě je tzv. protikuřácký zákon trošku přenošené dítě. Kdyby někteří naši vážení kolegové, poslanci k tomu nepodávali čtyřicet pozměňovacích návrhů, tak tento zákon mohl být ještě minulý rok trošku liberálněji, ne ve smyslu kouření, ale ve smyslu diskutabilních částí. Každá akce však vyvolává reakci. Čím více se bude tlačit na pilu a zase se to bude odsouvat, tak tím to dítě bude více přenášené a už takové oloupané, macerované, přidušené, a nehezké, už z něj nebude mít nikdo radost.
Média mají tento zákon za protikuřácký zákon. Není to však protikuřácký zákon! Lépe je ho pojmenovat SOS. To je akční. Má symbolickou hodnotu, ochranou hodnotu a signální hodnotu.
S jako symbolická hodnota. Diskutujme symbol svobody. Obecně není pokládáno za svobodné neslušné konání vyměšování na veřejnosti, ať už vyměšujete tekuté látky, pevné látky nebo plynné látky. Je to prostě pokládáno za neslušné. Myslím si, že tento zákon by mohl být v pouhých dvou větách. Nejsem legislativec, ale možná by stačily dvě věty, že není slušné kouřit na veřejnosti, a druhá věta, že peníze pocházející z kouření a do toho vkládané nebo vydělávané jsou toxické. Tečka a hotovo. Účinnost ode dne. Tečka.
Pokud jde o ekonomické aspekty, jsou to skutečně toxické peníze, a nejsou jediné. Máme toxické peníze z hazardu a z lecčeho, a zatím jediné, na co si stát nesáhl, je prostituce. Čili jsou to peníze tak trošku férovější a trošku toxičtější.
A jinak symbolika je také v boji za lepší prostředí. Například ve středověku bylo svobodné, že se vyhazovaly odpadky na ulici, močilo se tam a dělalo se všechno možné, a bylo to normální středověké město. Ale už jsme mnohem, mnohem dál: vyvíjíme se. A teď se blížíme k ochraně mikroprostředí. Když kontrolujeme každé dva roky na auta, co nám vypouštějí do ovzduší, tak se nyní přibližujeme také k tomu, že chceme, aby se na nás škodliviny nevypouštělo přímo. Myslím si, že to je pozitivní proces.
O jako ochrana zdraví – to je zcela nesporně bez diskuse. A pak to je nepochybně S jako hodnota signální – především pro mládež. Je to signál, jestli je někdo frajer, když kouří, nebo jestli je větší frajer, když nekouří. Je však otázkou, jak to doba vnímá, a děti to přijímají, což je nepopsaná deska. A myslím si, že má také smysl říci, že tomu nefandíme. A pro okolní svět je to skutečně takové upozornění, že bychom se rádi zařadili do zástupu států už před námi, a tedy i spolu se souostrovím Vanuatu, že bychom následovali všechny civilizované země. Myslím si, že přijetím v Senátu návrhu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek jsme k tomu vykročili.
Jan Žaloudík
