Problém je v tom, že zdravotní pojišťovny ve svých finančních plánech počítají se stejným počtem operací jako v roce 2009. Již tehdy byla čekací doba na nový kyčelní kloub zhruba tříletá a od té doby se rozhodně nezkrátila. Neubylo od té doby ani pacientů a tak je Krajská zdravotní nucena neakutní operace odkládat. Děje se tak kvůli tomu, aby zbyly peníze na zákroky řešící akutní ohrožení zdraví a života.

Jelikož pojišťovny nechtějí nemocnicím navýšit finační prostředky, může se  stát, že se naplní nejčernější scénář, který předpokládá, že – co se neakutní péče týká - nemocnice přestanou přijímat nové pacienty a těm stávajícím budou poskytovat léčbu jen do té doby, než dojdou peníze. Nechci ani domýšlet co bude pak…

Očekávala bych, že se k celé situaci zaujme nějaké stanovisko ministr zdravotnictví. Bohužel se však zatím zdá, že  v této problematice zaujal postavení  pštrosa, který s hlavou v písku doufá, že se vše nějak vyřeší.  Na povážlivé finanční situaci nemocnic má přitom sám nemalý podíl. Slíbil lékařům navýšení platů, ale  už neřekl, kde na to mají nemocnice vzít peníze. Pokud vím, z ministerstva zdravotnictví zatím na zvýšené platy dorazilo méně peněz než slíbilo a pan ministr pouze vše přehodil na kraje. Kde však mají kraje peníze vzít také neřekl. Někdy mám z jednání pana ministra zdravotnictví pocit, že mu místo péče o veřejné zdraví jde o cílenou likvidaci nemocnic.

Nezbývá než doufat, že se  při  nadcházejících jednáních nemocnicím podaří přesvědčit zdravotní pojišťovny k navýšení úhrad a tudíž bude moci být neakutní péče dále poskytována bez omezení. A třeba nemocnice v jejich snaze o zabezpečení zdravotnické péče podpoří i sám pan ministr. Pokud tedy nebude dumat nad tím, jak je možné, že regulační poplatky nevyřešily nemocnost a nebude hledat chybu v matrixu.