Středočeský kraj schválil minulý rok legislativní iniciativu, která měla řešit sbírkotvornou činnost muzeí a galerií. Návrh novely zákona již je ve Sněmovně, nicméně vláda bez znalosti podstaty problému k němu dala negativní stanovisko. Nové vedení kraje chtělo návrh tedy stáhnout, což se mu ale na zastupitelstvu nepodařilo. Přináším své vystoupení.
Dámy a pánové, dovolte mi se vyjádřit k návrhu na zpětvzetí návrhu zákona o 250. Víte, připadá mi to, jako že stahujeme kalhoty, přičemž brod je ještě daleko. Chápu, že pro mnohé může být stanovisko vlády, zejména když stojí na vyjádření Ministerstva financí, výchozí bod, ale stanovisko vlády není právně závazná norma. Navíc je škoda, že není k materiálu vůbec přiloženo.
Tím, že pouze stáhneme návrh zákona, se problém akviziční činnosti muzeí a galerií prostě nevyřeší.
Nejasná situace ohledně nákupu sbírkových předmětů, zda nakupovat z investičních nebo neinvestičních prostředků, trápí nejen instituce Středočeského kraje, ale i instituce dalších krajů, dokonce i muzea a galerie zřizovaná obcemi a městy. I proto jsme se tím problémem zabývali i na Komisi Asociaci krajů, proto jsme diskutovali s Asociací muzeí a galerií, se Svazem měst a obcí, proto jsme v Asociaci krajů problém řešili i v legislativní komisi a nakonec předložili možnou cestu, jak z toho ven.
Vláda tvrdí, že náš návrh správnou cestou není. Docela by mě zajímalo, proč se k tomu vyjadřovalo jen MF, a ne třeba MK. Protože samo MK vyhlašuje dotační tituly ISO na nákup sbírkových předmětů a poskytuje pouze neinvestiční peníze… Pro organizace pod MK to sice problém není, sami mi potvrdili, že nakupují sbírky z provozních prostředků, ne z investičních. Zákon 250 prostě neplatí pro organizace státu.
Ale chápete tu nelogickou nerovnost podmínek institucí státních a třeba krajských? Máme tedy černé na bílém, že PO krajů i nižších územně správních celků mají podmínky odlišné, mají nakupovat z prostředků investičních. Znamená to tedy, že muzea a galerie nemohou čerpat z programů MK ISO, i když je jim program také určen?
Navíc prakticky také vnímáte problém, že když si instituce doplňuje sbírku, a musela by použít investiční prostředky, musí použití investičního fondu schvalovat zřizovatel, v případě použití investičních prostředků zřizovatele dokonce zastupitelstvo, což mnohdy bude znamenat, že dané předměty již dávno zmizí v nenávratnu…
Legislativci určitou cestu navrhli, vláda je proti. Ale to není přece řešení. Myslím si, že při projednávání ve sněmovně, zejména v patřičném výboru či podvýboru se problém mohl více rozebrat a třeba nalézt vhodnější cesta.
Nemáme zde sílu asi položit většinu na lopatky, ale dovolte mi pochybovat i o závěrech v materiálu. Tam se uvádí, že předmět se sbírkovým stává až po zařazení do sbírky. Budiž. A že lze problém řešit metodickým pokynem MK, který by situaci vysvětlil. Jenomže metodické pokyny MK se přece týkají jen organizačních složek spadajících pod MK a nemají právní platnost.
Ostatně, dostal jsem dopis AMG a paní hejtmanka a pan náměstek prý také, kde jsou podobné námitky, jako zde říkám já. Pokládám tedy za chybu stáhnout se z bojiště. Za chybu udělat dva kroky vzad, když neuděláme krok vpřed.
Dovolte mi tedy navrhnout doplnění usnesení o bod, ve kterém pověřujeme pana náměstka Daniela Marka jednat s MK o problematice nákupu sbírkových předmětů a doplním ještě prosbu na člena příslušné Komise Rady Asociace, aby se této problematice věnovali opětovně i tam.
(neprošel návrh rozšířit usnesení o bod, aby se tématu příslušný náměstek dále věnoval a neprošel ani návrh na zpětvzetí návrhu)
