Napsali si to dokonce i do koaliční smlouvy. Zachování složené daňové kvóty, kterým vládní politici maskují zdražení a nejvyšší zvýšení berní pro občany od listopadu 89, se tak zřejmě zapíše do učebnic politické ekonomie jako Czech šmejd. Nedělní výkřiky premiéra Nečase o dalším zvyšování DPH již jen rámují podvodné jednání a zvýrazňují asociální pokřivenost navrhovaných řešení. Co však čekat od vlády, u jejíhož zrodu lež asistovala?

Malou a jen zdánlivě nevinnou mystifikaci ve formě složenky, která přistála všem ve schránkách jako předvolební dárek, vystřídala lež větší a nehoráznější. Míříme řeckou cestou, hlásali neoliberální tribuni, je nutné to zastavit a namalovali i viníky. Patří mezi ně příspěvek na stavební spoření, průběžný důchodový systém, státní příspěvek rodičkám a v neposlední řadě i veřejné zdravotnictví. Škrtem pera a silou 118 hlasů vzhůru k rozpočtové odpovědnosti.

Neprůhledné veřejné zakázky, stotisícové platy zcela nepotřebných ombudsmanů ČD a temné houštiny kmotrovsko-politických vazeb jsou však nedotknutelné. Každý, kdo se odváží ozvat, je demaskován a veřejně stigmatizován jako levicový podivín, který hodlá bořit ty jediné správné reformní snahy pod praporem jakési sociální solidarity. Nevítaným paradoxem v tomto případě je fakt, že právě tato sociální solidarita je jedním z pilířů evropské demokracie. Její hluboké a nezpochybnitelné kořeny najdeme nejen ve Skandinávii a Francii, ale i v Německu a Velké Británii.

Rodina učitele z Olomouce, hasič z Jihlavy, zdravotní sestra z Jablonce nebo penzista z Plzně si nikdy příliš nestěžovali, i když peněz neměli nazbyt. Vždy řádně platili daně, a povětšinou nikomu nic nedlužili. Až teď. Přichází stát a se slovy, žili jste si nad poměry - koukejte platit, vybírá oběma rukama další, nové desátky i dvacátky, přidává poplatky a doplatky. Dobrácký ministr Heger zdraží zdravotní péči dvojnásobným tempem, než se to povedlo předchůdci Julínkovi. Jeho kolega Drábek zachraňuje rozpočet škrtáním dávek pro invalidy a pracující rodiny s dětmi. Málokdo tomu rozumí. Koalici by možná pomohlo, kdyby namísto lva a orlice prosadila do státního znaku baziliška. Ne, že by lidé další a další zdražování lépe chápali, ale alespoň by věděli, s kým mají tu čest.

Po pěti letech vlády české pravice je zřejmé, že jsou tři druhy lží. Malá lež, velká lež a lež vládní. Současný premiér, který s oblibou užívá historické konotace, svalujíce veškerou odpovědnost na bývalé levicové vlády, snad brzy konečně pochopí, že před touhle lží již daleko neuteče.   

(Věnováno Petru Nečasovi a Miroslavu Kalouskovi za jejich poslední nápad zvýšit sazbu sjednocené DPH na 19%, s odůvodněním, že za to může Řecko….)