V kombinaci  s volebním heslem „ Neuhneme“  jsou důsledkem  současné renesance  pravicové strany TOP 09. Alespoň podle vyjádření  svého čestného předsedy, který napříč těmto hodnotám dokázal v popřevratovém období vytěžit pro sebe  maximum a občanům našeho státu dal jasně najevo co si  skutečně představuje pod uvedenými pojmy.

Byl to právě kancléř prezidenta Václava Havla, kdo si po změně společenského režimu v roce 1989 přál nejvíce návrat sudetských Němců včetně jejich majetku a položil tím  základy pro pokračování  jeho kolaborantské politiky usmiřování a neustálých omluv. Politiky ve které nyní tak skvěle vynikají    současní  ministři Herman a Bělobrádek  z politického hnízda KDU-ČSL odkud   vzešel Miroslav Kalousek, aby později  pro názorové rozdílnosti odešel  založit TOP 09 a prodloužit  na výsluní svoji politickou kariéru.

 Bylo jen otázkou času, kdy se za své mnoholeté  úsilí a podporování  snah obnovy demokracie  Československu dočká navzdory Benešovým dekretům  navrácení  značné části   majetku v restitucích, které na sebe nenechalo dlouho čekat.

Podobným způsobem je možné pohlížet i na stamilionové dotace o které  Schwarzenberg coby ministr vlády  požádal tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska pro svoji firmu ORLÍK NAD VLTAVOU s.r.o  a v dalším období dokonce po něm žádal odpuštění penále.

 Zajímavé pro voliče je i vysvětlení privatizace Becherovky z 3. září 1997. Tento den v době přestávky jednání Poslanecké sněmovny se narychlo sešla Klausova vláda, aby většinou hlasů upřednostnila nabídku Bakaly a Schwarzenberga.  Projekt, pro který zvedli ruce všichni ministři Občanské demokratické aliance, jíž byl v té době Schwarzenberg členem.

  V demokratických státech se stává nepsaným pravidlem, že lidé chtějí ve volbách změnu.

Nejinak tomu bude zřejmě i při těch letošních říjnových. Otázkou zůstává, zda se máme obávat  pokračování dalších pokusů rádoby reforem  z pera ministrů TOP 09 z doby jejich  působení ve vládě Petra Nečase. Experimentů, spočívajících v  úsporných opatřeních ministra financí Miroslava Kalouska  v podobě snížení platů státních zaměstnanců  na které  si nerad vzpomene mnohý učitel, lékař či příslušník ozbrojených sborů.

       Nebo je libo pokračování reforem dalšího  tehdejšího asociála – ministra práce a sociálních věcí  Jaromíra Drábka ?

 Pokud ano, můžeme se těšit na další snahy o zrušení současného průběžného důchodového systému, stejně jako prodlužování věku odchodu do starobní penze.

Případně nastolení otázky přechodu současné naší měny  na Euro. V době, kdy i ekonomové varují, že značně   nevýhodný kurz koruny lidem znehodnotí jejich mnohdy celoživotní úspory.

Státotvorná TOP 09 vedle poukazování  jednotlivých společenských problémů předkládá ale  i  návrhy vlastního řešení.

Jedním z nich je zajímavě pojatá   reforma  penzijního systému vyžadující  pozdější odchod do penze. Podle  Karla Schwarzenberga, který sám sebe   nazývá prduchem, lidé v důchodovém věku v dolech a kamenolomech asi těžko budou v tomto věku  pracovat.

Ale máme armádu úředníků a ti pracovat déle mohou.

Jen nevím  jakou reakci  u občana vyvolá  pohled na spícího seniora úředníka placeného z našich daní ve chvíli,  kdy otevře dveře  místnosti úřadu.

Nebo  budeme tento nešvar brát s humorem a nadhledem jako v případě spaní  Karla  Schwarzenberga nejen  při jednáních  v poslanecké sněmovně?

     Voliče může na čestném předsedovi  TOP 09 mrzet snad jediné. Jako obhájce řízené migrace   nedokázal  žádnému z  uprchlíků dostatečně otevřít  svoji přátelskou náruč v podobě  poskytnutí  přístřeší na svém  restituovaném  panství. V jeho  případě,  podporovatele humanitárního  bombardování  Srbska či fašistického majdanu na Ukrajině, by to mělo platit dvojnásobně!

I  z toho důvodu, že se  jedná o osoby prchající ze zemí  válek  zpustošených a  zničených,  způsobené  válečnými konflikty  NATO.  Agresivním  zločineckým paktem  NATO k jehož bezvýhradným podporovatelům patří kromě čestného předsedy TOP 09 také další „ jestřábi „  souznící v prosazování  hodnot TOP 09.

Nejen  Helena Lanšádlová a   Marek Ženíšek svým konáním   usilující o „zachování světového míru“  vymazáním Ruské federace z mapy jsou toho příkladem.