A ještě kontroverznější slovo do pranice je jeho vyjádření, že nové jaderné bloky v Dukovanech může ČEZ postavit ze svých prostředků. ČEZ má na svých účtech určitě desítky miliard korun přebytků z předchozích let. Ale nepochybně nemá k dispozici 200 miliard korun, tedy řekněme nejméně 200 miliard korun potřebných na výstavbu dvou jaderných bloků.
Tak, jak probíhá výstavba nových jaderných elektráren po Evropě, můžeme říct, že výsledky jsou zatím velmi kontroverzní. Nedaří se držet jakékoliv finanční limity a je otázka, zda technologie použitá pro výstavbu nových jaderných elektráren v Evropě je natolik bezpečná, abychom zde za pár let nebo za pár desítek let neměli evropskou Fukušimu.
Samozřejmě, že dvě stě miliard korun na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany a dalších nejméně 200 miliard korun na výstavbu dvou jaderných bloků jaderné elektrárny v Temelíně představuje obrovskou zakázku v mezinárodním a zejména v českém měřítku. To platí primárně, ale sekundárně nepochybně platí to, že výstavba nových jaderných bloků nejspíše povede k zatím těžko kalkulovatelnému navýšení cen elektrické energie.
A samozřejmě razantní růst cen elektrické energie by znamenal významný zásah do životní úrovně českého obyvatelstva. Ale znamenal by také těžkou ránu konkurenceschopnosti českého průmyslu. A. Babiš zatím myšlenkově konstruuje celou věc tak, že by ČEZ nemusel požadovat státní garanci.
Neumím si ale představit, jak bez státní garance ČEZ např. zajistí pro výstavbu nových jaderných bloků úvěrování od bank. Banky budou v každém případě chtít vědět, mají-li poskytnout dlouhodobý investiční úvěr, jaká bude ekonomika celého projektu. A ta bude jiná v případě poskytnutí státní garance, protože úroky z úvěru by tak byly nižší a pokud poskytnuta nebude, budou tomu odpovídat také úroky a jejich navýšení, což negativně ovlivní ekonomiku celého projektu. Prostě Andrej Babiš jenom ukazuje zájemcům o obří veřejnou zakázku, že je připraven k tomu tuto věc uskutečnit. Ať to stojí, co to stojí.
Zdá se přitom, že česká ekonomika a česká energetika, ve středoevropském prostoru v návaznosti na ekonomiky Německa a Rakouska, které nehodlají podpořit rozvoj jaderné energetiky, se nemůže chovat diametrálně odlišně. Takže právě Rakousko (to jadernou energetiku zcela odmítá) anebo Německo (které ji odmítá v čase), prostě česká vláda by se měla soustředit na rozvoj alternativních zdrojů na výroby elektrické energie, zejména snahou o decentralizaci výroby, cestou podpory instalace příslušných zařízení v co největším počtu domácností.
Zejména pro českou střední třídu je otázka decentralizace výroby elektrické energie zajímavé téma. Pokud si budou tito lidé sami vyrábět energii, a to pro svou spotřebu, případně pro prodej do sítě, bude to pro ně ekonomický přínos a zcela nepochybně se také omezí jejich závislost na státu a monopolech, které v energetice existují.
A. Babiš prostě nechápe modernizační potřeby české ekonomiky., což není zas až tak překvapivé. V odvětví potravinářství, ve kterém se pohybuje, výroba vuřtů anebo chleba, zůstává v zásadě tatáž jako před desítkami let. Nositeli progrese v ekonomice jsou jiná odvětví a to A. Babiš se svými zkušenostmi těžko může chápat.
