Všichni, a především tito ekonomičtí beletristé by v sobě měli mít jistou pokoru a měli by si občas přečíst svá „díla“, tedy články a komentáře, kterými obšťastňovali publikum v posledních řekněme deseti letech.

Nesdílím sice nadšení současných lídrů ČSSD z minimální mzdy, ale myslím si, že minimální mzda je veskrze potřebným instrumentem, který může v mnohém pomoci, například může tlačit nominální mzdy zaměstnaneckých profesí směrem vzhůru, a to i u lidí, kteří nepatří k těm méně kvalifikovaným či hendikepovaným, o něž projevují takovou starost naši ekonomičtí analytici typu Kovandy, Šichtářové a Dufka. Vše je zkrátka trochu jinak.

A samozřejmě, že „vedlejším produktem“ tlaku na růst mezd je to, že čeští podnikatelé se budou nutně zabývat potřebou i u nás uskutečnit technologickou revoluci a robotizaci.

Pan Kovanda ví zřejmě nejlépe, co je to levicová politika a jak se má provádět, když doporučuje, aby L. Zaorálek ve svém úsilí de facto podporovat nejmodernější trendy ve světovém hospodářství trochu ubral plyn.

Na rozdíl od Kovandy si myslím, že tato cesta, která vede k podpoře zavádění nejmodernějších technologií a k robotizaci, je správnou cestou a ČSSD by ji měla podpořit i mnohem účinnějšími instrumenty, nežli je institut minimální mzdy, kterým tak může činit jen nepřímo.

Nejprogresivnější trendy, které se dnes projevují ve světovém hospodářství, tedy technologická revoluce a robotizace, naši zemi neobejdou okruhem. A proto je s nimi třeba počítat a rozvíjet je. To je jedině správná cesta, a pokud si to lídři ČSSD uvědomují, jsou na tom myšlenkově lépe, nežli na tom je naše ekonomická fronta, která za sebou žádné výsledky ani v teorii, ani v praxi nemá.

Ať je to jak chce, ČSSD vede vládu, která ve 2. čtvrtletí dovedla zemi k 4,5 % růstu. Je sice možné říci, že čím hloupější sedlák, tím větší brambory, ale jak tedy zpětně hodnotit Nečasovu a Topolánkovu vládu, které zemi dovedly k hospodářskému poklesu a stagnaci ještě v roce 2013, kdy ČR nebyla schopna reálně vyrovnat svůj HDP ani na úroveň roku 2008.