Vzpomínám na veselé oslavy a potom i na tu poslední, kdy už jsme všichni věděli, jak těžce nemocný je. Ale přesto jsme měli ohromnou radost, když přišel tehdy do Doxu, kde se sešlo mnoho jeho přátel i obdivovatelů.
Chybí mi i jako bývalý prezident, který se vždy uměl ozvat a připomenout nám, čemu bychom se měli věnovat, co je podstatné a co je v české politice jalové.
Chybí mi ale především jako člověk a přítel. Chybí mi jeho plachý úsměv, jeho smysl pro humor a jeho, i během těžké nemoci, neutuchající idealismus a bojovnost. Jeho odcházení ovšem nebylo bez hořkosti.
Věnujme mu, prosím, dnes tichou vzpomínku a zamysleme se nad tím, co chtěl pro naši zemi a náš národ dosáhnout a co bychom pro to my dnes a zítra mohli udělat. Jsme od toho nyní poměrně vzdáleni.
Karel Schwarzenberg
