„Politika je špína!“, slyším často. A já tvrdím, že není. Pravda, jakékoliv uplatňování moci, v jakémkoliv systému, přináší s sebou řadu peripetií, nebezpečí a ostrých zatáček. Nic není černé nebo bílé a politika tím méně. Jistě narazíme na jednotlivce, kteří berou své působení v politice jako vlastní výtah k moci či jako náplast na vlastní bolístku či mindrák, ale já jsem přesvědčen, že tito jsou v menšině. Nevýhodou každého kolektivního rozhodování je právě ona náchylnost k nepříjemným jevům jako například klientelismus, korupce atd. Moje vnitřní přesvědčení mi velí, že boj za korektní a čisté veřejné prostředí, nesmíme my, lidé, nikdy vzdávat.

Je mi jedenadvacet let a přemýšlím, co bude zítra, za rok a za pět či dvacet let. Možná budu někdy v situaci, kdy budu svým dětem vysvětlovat, proč žijeme právě v takovéto zemi. Ideální to nebude nikdy, ale rád bych svým dětem alespoň vysvětlil, že jejich táta už když byl velmi mladý, tak dělal, co mohl. Pro mě osobně není politika nástrojem k vlastnímu zbohatnutí ani klíčem k nastartování kariéry ale ani počítačovou hrou. Často přemýšlím nad vážností situace, nad tématy, které trápí celý český veřejný život a nad směrem, kam budou zvoleni zástupci naši zemi směřovat. Chci být Evropanem. Chci být hrdým Čechem. Chci se o svou budoucnost poprat v korektních a férových podmínkách.

Často si sám pro sebe kladu otázky, co je vlastně vhodná platforma pro mladého člověka, aby mohl vstoupit do veřejného světa a aby mohl přinést svůj podíl na správě naší země. ODA cítím jako příležitost a šanci. Patříte-li mezi starší generaci, zkuste zvážit, zda právě hlas nás mladých nemůže přinést svěží vítr do české politiky. Patříte-li mezi střední generaci, věřte, že my, kteří stojíme na začátku, rádi podpoříme vaše úsilí ve vašem produktivním věku a pokud patříte mezi mladé, tedy moje vrstevníky, věřte, že mnohé věci, které vás na první pohled nemusí vůbec zajímat, jsou mnohem vážnější a důležitější, než si myslíte. Jde o nás, o naši budoucnost, o naše možnosti, o naši zemi o naše rodiny a blízké a o to, jak se jednou budeme moci ohlédnout zpět.

Velmi často se mě přátelé, kamarádi, spolužáci a rodina ptají, proč jsem se rozhodl kandidovat do poslanecké sněmovny. Jsem za dotazy tohoto druhu rád. Ona totiž každá diskuse je velmi cenná a kdyby nás měla na naší dlouhé cestě k absolutní demokracii posunout, byť o jeden milimetr, už tehdy má smysl.

Váš Luděk Matějíček