Děkuji. Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovoluji si poznamenat, že v prvé řadě bychom si při diskusi k tomuto tématu měli a mohli uvědomit, že je po volbách. Je nutno si říci, co je cílem novely zákona. Cílem by mělo být zachovat pro naše občany stávající stav, tedy práva bez zmenšení nároků a povinností pro vlastnictví zbraně, a to všechna práva, tedy i právo nabývat zbraně i zásobníky do nich se standardní kapacitou, stejně jako i velkokapacitní zásobníky. Tento cíl je o to důležitější, že Evropská komise se netají snahou v restrikcích legálních držitelů zbraní pokračovat, s čímž zásadně nesouhlasím a odmítám to. Zde podpořím všechny iniciativy, které budou proti těmto šíleným nápadům vedeny.
Ale teď k novele návrhu ústavního zákona. Ministr vnitra spolu s dalšími poslanci navrhli předloženou změnu ústavního zákona. Současně ale stejná vláda, jejímž je nebo byl ministr členem, v usnesení zadala, aby ministerstvo vnitra ČR, tedy jeho ministerstvo, vypracovalo zákon, který vyhovuje směrnici. Trošku zvláštní!?
Vzniká tedy otázka, jestli předkladatelé, v jejichž čele pan ministr Chovanec je, sledují politické nebo věcné cíle. Pojďme racionálně začít projednávat takové řešení zákona, které splní prvotní cíl, tj. zachová náš systém a práva našich občanů. Na základě takovéto diskuse, na základě analýzy vztahu směrnice a konkrétních ustanovení Lisabonské smlouvy. A zde upozorňuji na to, že vnější i vnitřní bezpečnost patří jednoznačně do kompetence členského státu. A pokud nám principy práva , není možné, aby se stát této odpovědnosti vzdal ve prospěch celku, ještě k tomu na základě většinového hlasování, protože tato kompetence a odpovědnost je základním dokumentem zajištěné právo a povinnost členského státu.
Držení zbraní k ochraně života, zdraví a majetku pak nepochybně patří do vnitřní bezpečnosti státu. Lisabonská smlouva dává právo orgánům EU pouze a jen na úseku nelegálních zbraní, což zbraně legálních držitelů nejsou, podle našeho přísného a jasného systému.
Jinak řečeno, směrnice nemůže zakázat členskému státu, aby její občané nabývali dlouhé samonabíjecí zbraně k ochraně majetku a osob, jako doposud, včetně zásobníků standardních, vysokapacitních atd., prostě proto, že kompetenci omezit toto právo členskému státu totiž žádný orgán EU nemá.
Na základě právního řešení se pravděpodobně objeví nutnost novelizace některého našeho ústavního zákona či Ústavy nebo Listiny základních práv a svobod, aby došlo k posílení právní jistoty našich občanů. Pokud tomu tak bude, navrhněme novelu a přijměme ji. Osobně se domnívám, že vhodnější je Listina základních práv a svobod, protože právo na život, osobní svobodu a majetek je bez zaručeného práva vlastnit prostředky k přímé ochraně těchto práv celkem k ničemu.
Proto se domnívám, že bychom měli přestat marnit čas diskusí nad návrhem, který je politický, nikoli věcný, který jen způsobil ztrátu času, tak potřebného pro hledání racionálních legislativních řešení, který je hlavně z právního hlediska více než problematický.
Naopak si vás dovoluji vyzvat: Pojďme se problémem zaobírat od základu, racionálně a přestaňme z něj dělat politiku. Stavme dům od základu, nikoliv od střechy. Děkuji vám.
