V malých obcích suverénně vítězili nezávislí kandidáti. A nejrůznější sdružení nezávislých kandidátů se také prosadila v naprosté většině měst, což je do značné míry dáno určitou uzavřeností, zejména tradičních politických stran. To přímo nutí lidi, kteří mají zájem o vstup do politiky k vytváření místních či regionálně působících politických formací. Kromě toho, řada místních oligarchů pojala stejný zájem, jaký se podařilo uskutečnit Andreji Babišovi. Chtějí vstoupit do politiky, třebas na místní úrovni, aby si mohli na radnici řešit věci tak, jak pro svou podnikatelskou činnost potřebují.
To, že oslabí sociální demokraté a levice obecně se dalo předpokládat. Komunisté jednoduše ztrácí dech, staré kádry odcházejí přirozenou cestou a nové nepřicházejí. Strana ztratila predikát protestní strany a radikálně ladění voliči tak hledají možnosti někde jinde. Sociální demokracie svou krizi nepřekonala a trend sestupu volební podpory, jenž probíhá od roku 2010 a který nelze charakterizovat jinak než jako sestupný, pokračuje dál. Posílila ODS, která se stává, jak už nějakou dobu ve svých článcích upozorňuji, gravitačním polem přitahujícím hlasy pravicových voličů. Hnutí ANO se naopak stalo stranou široce rozkročenou od mírného pravého středu až po levici. Prakticky to znamená, že hnutí ANO získává voliče, kteří dříve volili na radnicích zejména sociální demokraty anebo komunisty. Samozřejmě, že jsou ze sestupného trendu volební podpory ČSSD, jako v každých neúspěšných volbách, také výjimky, které umožňují, aby se argumentovalo: „Vidíte, ten a ten starosta to i přes celkovou nepopularitu strany dokázal“. Ano, ale ten starosta musel odvést čtyři roky nebo spíše ještě déle vynikající práce ve své funkci. Potom bylo možné, aby zvítězil i v těchto volbách, se zátěží značky ČSSD. To je případ Karviné, Bohumína, Náchoda, ale také třeba Cerhenic, Frýdku – Místku atd.
Piráti mocně oslavují svůj výsledek, ale upřímně, těch celostátně necelých tři sta mandátů převážně ve velkých městech za čtyři roky už nemusí existovat. Jediný opravdu vynikající úspěch dosáhli Piráti, celkem podle očekávání, v Praze, kde mají čáku získat dokonce pozici primátora. Pražané obecně hledají vždycky a v každých komunálních volbách nějaká zázračná řešení. V minulých volbách to bylo hnutí ANO v čele s pro funkci primátora naprosto nepřipravenou Krnáčovou. V letech předtím to byli tu Bursík, tu Unie svobody anebo Evropští demokraté. V příštích volbách za čtyři roky následujících po jejich velkém volebním úspěchu již většinou po jejich pozici v pražské politice byla veta. Totéž, podle mého názoru, čeká Piráty i nyní. Většina jejich zastupitelů je zcela nepřipravena pro výkon funkce ve vedení města, kde po administrativě primátorky Krnáčové zdědí celou řadu otevřených problémů. Příští volby tak můžou být o něčem jiném.
Senátní volby
Je otázka, do jaké míry strany, které získaly největší počet postupujících do II. kola voleb (ODS a ANO), dokáží získat také mandáty senátorů. Jistě to nebude jednoduché. Zdá se, že jediné co je momentálně jisté, pokud jde o příští složení Senátu je, že bude podstatně roztříštěnější, nežli tomu bylo dosud.
Nemohu se ovšem nezastavit u svého angažmá ve volbách do Senátu v Ostravě. Můj volební neúspěch byl ovlivněn několika závažnými faktory:
1) Celostátní pozicí sociální demokracie, která je stranou, jež v průměru dosahuje celostátně v průzkumech veřejného mínění relevantních agentur 6-7 % volebních preferencí. Tato pozice ČSSD neuhodila jako blesk z čistého nebe. Utvářela se dlouhodobě osm let. Voliči ztratili v sociální demokraty důvěru a tak strana, která se těšila ještě v roce 2010 podpoře 22,2% hlasů voličů se postupně propadala, propadala, až se propadla ve sněmovních volbách před jedenácti měsíci na 7,3% odevzdaných hlasů. Bylo to způsobeno veskrze špatnou politikou Sobotkova a Chovancova vedení ČSSD, což už bylo v mých článcích mnohokrát popsáno. Nové vedení soc. dem. s tím těžko mohlo něco za půl roku udělat. Tedy, něco zásadního. Bohužel, soudě podle vyjádření desítek lidí, s nimiž jsem se setkával v průběhu volební kampaně, straně nepomohla ani kauza Poche. Na ní ČSSD jen dokumentovala svou vnitřní rozpolcenost a nedostatek leadershipu. Tato kauza a její neřešení po dlouhé týdny zcela překrylo i dobré kroky uskutečňované novou ministryní práce v posledních týdnech.
2) Pozice ČSSD v Ostravě
Když jsem se nechal přesvědčit ke kandidatuře do Senátu v Ostravě, netušil jsem, jak moc je pozice ČSSD v Ostravě devastovaná. Také v Ostravě se celá věc vyvíjela dlouhodobě. Významná část voličů považuje ČSSD právě v Ostravě, ale také v dalších městech kraje, kde jsou byty OKD, za viníka jejich neradostné situace. Byty, které mohli mít lidé ve svém vlastnictví, pokud by celá věc byla lépe ošetřena ministrem financí Sobotkou ve smlouvách o prodeji minoritního podílu státu, jsou dnes byty s deregulovaným nájemným, kde se třeba i třikrát do roka zvyšuje nájem. V celém Moravskoslezském kraji se může jednat až o 100 – 120 tisíc lidí, kteří jsou takto postiženi. Významná část z nich připadá právě na Ostravu.
Další faktor, který podlomil pozici ČSSD v Ostravě je převrat, který se podařilo skupině dnes už bývalých straníků ČSSD Palyzovi a spol., uskutečnit vůči úspěšnému primátorovi za ČSSD, Petru Kajnarovi před pěti lety. Přesto, že byl Kajnar úspěšným primátorem Ostravy, který vyhrál dvoje volby, byl určitou zájmovou skupinou navázanou na někdejšího hejtmana Nováka (a ten byl blízkým spojencem Sobotky), úplně vystrnaděn z kandidátky ČSSD pro volby na ostravskou radnici v roce 2014. Vytvořil si vlastní stranu, se kterou nedosáhl na mandáty v zastupitelstvu (získal 4,95% hlasů), a to byly přesně hlasy, které by stačily ČSSD před čtyřmi lety k celkovému vítězství ve volbách. Nicméně po volbách hnutí ANO, coby vítěz voleb, přizvalo ke spolupráci druhého na pásce, tedy Palyzovu sociální demokracii, která obsadila klíčová místa v městské radě. Palyza chtěl ale víc, chtěl být primátorem. Proč by jinak prováděl vnitrostranický převrat proti Kajnarovi… Primátor Macura z hnutí ANO se ovšem o chystaném převratu proti hnutí ANO na ostravské radnici včas dozvěděl, odpověděl protiakcí a ČSSD z městské rady vypudil. Nejen, že ČSSD z městské rady vytlačil, on s novou koalicí dosáhl v dalsich letech pozoruhodného úspěchu. Upevnil svou pozici a stal se v očích Ostravanů respektovanou politickou osobností. Palyza se svými lidmi pak poškodil ČSSD potřetí, když odešel ze sociální demokracie a pochopitelně si ponechal mandát na ostravské radnici až do konce volebního období. Soc. dem. tak získala v očích veřejnosti v posledních pěti letech v Ostravě pověst rozhádaného politického subjektu, který podráží své politické partnery, i když už Palyza ČSSD dávno nereprezentuje. I to jsem slyšel v desítkách komentářů od občanů, se kterými jsem se před volbami setkával.
3) Silná antikampaň proti mé osobě
Již v červenci se objevil první signál této antikampaně v několika desítek minut trvajícím pořadu TV Barrandov, který skandálním způsobem rozebíral, většinou na bázi lží a polopravd, mou politickou kariéru. Udělal jsem v tom okamžiku chybu, když jsem považoval tento pořad za něco, co je součástí folkloru TV Barrandov a nepodal jsem okamžitě stížnost na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Tento pořad byl jen sondou, v níž Soukup zkoušel, kam až může zajít. Podcenil jsem také úroveň sledovanosti TV Barrandov, neboť v Moravskoslezském kraji je výrazně vyšší nežli je celostátní průměr a kromě toho tato televize cílí v podstatě na totožnou skupinu diváků, jako byli moji potenciální voliči. Soukup čekal jen na další impuls v pokračování své kampaně.
První impuls přišel zhruba šest týdnů před konáním voleb v TV Seznam, kde se do něj zapojilo známé skandalizační duo Kubík – Slonková, kdy v režii pečlivě připravené Kubíkem vystupovala v „diskusi“ s ním moje budoucí bývalá žena Petra Paroubková. Ta mě ve lživém a zcela zkreslujícím vystoupení, které nemá v české politice u rozvádějících se manželů obdoby, obvinila z řady trestných činů. V tom potom pokračovala také v tištěném bulváru, který se pochopitelně daného tématu rád ujal. Do kampaně proti mé osobě se následně zapojila – asi úplnou náhodou – zejména elektronická a tištěná média, která jsou odběrateli reklamy od Soukupovy firmy Médea. Samozřejmě, že útok, který byl proveden Petrou Paroubkovou, byl řízený a zcela plánovitý. Přišel šest týdnů před volbami a některá média se hned po něm vyptávala mých sponzorů, zda budou pokračovat ve sponzoringu mé kampaně. Stejně tak představitelů ostravských sociálních demokratů, zda mě budou dále podporovat ve volbách. To vše přesto, že nebyly Petrou Paroubkovou předloženy žádné důkazy a že během týdne vydalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 po výslechu Petry vyjádření, že nebyly zahájeny žádné kroky směřující k mému trestnímu stíhání. Samozřejmě, že toto vyjádření státního zastupitelství se v médiích již příliš neobjevovalo. Naopak, některá média měla zájem stále se k falešným obviněním z úst P. Paroubkové vracet. Chci říci, že do kandidatury do Senátu jsem se pustil mj. také proto, že právní zástupci P. Paroubkové několik týdnů před podáním mé kandidátky do voleb vyjádřili zájem své klientky se dohodnout na rozumných podmínkách majetkového a finančního vyrovnání pro rozvodu. Vycházel jsem z této skutečnosti, z tohoto sdělení jako z faktu. Zhruba deset dní po podání kandidátky ovšem má budoucí bývalá žena vystupňovala své finanční a majetkové požadavky na nehoráznou úroveň a ještě mi vyděračsky nabídla pomoc ve volbách. Než jsem ji stačil odpovědět přes své právníky, vyrazila na zteč do TV Seznam s kyblíkem svých špinavých obvinění. Někteří lidé mi ukazovali její textové zprávy, kterými je v těch dnech zásobovala a musím říci, že byla připravena ještě na další kolo falešných obvinění, obsahujících například lživé informace o mých údajných nemanželských dětech apod. Nepochybuji o tom, že by se Soukupově Médee nebo jiné PR agentuře podařilo tyto bláboly, když by bylo potřeba, dostat ještě před volbami opět do médií.
Před rokem jsem měl informace, že za tehdejší rozsáhlou negativní publicitu věnovanou mé osobě v řadě rozhovorů poskytnutých P. Paroubkovou bulváru, stojí vlivová agentura Bison & Rose. Tehdy spojená se jménem poradce ministra vnitra Chovance, který byl také dlouholetým blízkým spolupracovníkem B. Sobotky. V posledních týdnech měla firma Bison & Rose a její nynější šéf naopak velký zájem na tom, abych si myslel, že teď už v tom oni "nejedou". S praporem falešných obvinění vůči mé osobě, následně po antikampani s využitím Petry Paroubkové, vyšla zejména TV Barranov a její konferenciér, analytik, soudce, popravčí a ředitel v jedné osobě J. Soukup. V jednom ze svých pořadů tvrdil, že já jsem dlouhodobě spolupracoval se zatčeným Horáčkem, jemuž hrozí až 12 let vězení, který dlouhodobě působil se svými firmami v českých nemocnicích a parazitoval na jejich rozpočtu. Pravdou je, že za posledních šest let jsem Horáčka viděl jen jednou a nikdy jsem s ním nevstoupil do obchodního vztahu.
Soukup také lživě tvrdil např. to, že jsem vlastně vykradl První městskou banku (PMB). Ovšem pravý opak je pravdou. PMB jsem z pozice náměstka primátora pro finance v letech 1999 – 2001 vyvedl z dluhů, zachránil před bankrotem a připravil k prodeji strategickému investorovi. Podal jsem proto stížnost k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání pro naprostou Soukupovu neobjektivitu. Rada se má zabývat celou záležitostí 9. 10. 2018, a pokud nedosáhnu v tomto případě satisfakce, podám další stížnosti na jeho další pořady věnované mé osobě. J. Soukup mně věnoval v posledních týdnech nebývale vysokou a jednoznačně negativní pozornost. Je otázka, co jej inspirovalo. Přiznám se, že jsem se domníval, že jsou to osobní, privátní motivy. Dnes si to už tak úplně nemyslím. Jeho lživá tvrzení přesahovala obvyklou míru osobní nenávisti, kterou je někdo schopen projevovat. Ta motivace je jiná. Je jen otázka, kdo je motivátorem. Zda je to Z. Bakala, který je mnou dlouhá léta posedlý anebo je to někdo jiný. Připomínám, že Z. Bakala platil před volbami v roce 2010 volební kampaně ODS, TOP 09 a Věcem veřejným tak, aby, jak se o rok později v rozhovoru pro MFD pochlubil, zabránil mému zvolení českým premiérem.
Analýzy plynoucí z průzkumu veřejného mínění
Při formulaci programových cílů pro volební kampaň v Ostravě jsem vycházel nikoli ze svých dojmů, ale ze skutečných problémů Ostravy tak, jak byly v průzkumech veřejného mínění zveřejněny v médiích na jaře. V polovině srpna se mi dostal do ruky průzkum veřejného mínění zpracovaný obvykle přesnou a renomovanou agenturou pro výzkum veřejného mínění, která se mj. zabývala otázkou, zda mě voliči ve volebním obvodě Ostrava – město vůbec jsou ochotni volit. Z téměř dvou tisíc voličů se v tomto průzkumu vyjádřilo 56% s odpovědí, že rozhodně ano. Na můj volební výsledek měly tedy vliv podle mého názoru dvě věci:
1) Mé úzké spojení s ČSSD, když jsem byl vnímán především jako její bývalý předseda a bývalý premiér a i když se Sobotkovým vedením nemám nic společného a vždy jsem se od něj tvrdě distancoval. Byl jsem prostě vnímán jako součást stranického establishmentu.
2) Lživá antikampaň věnovaná mé osobě ve významné části médií. Celá tato antikampaň mě od počátku volební kampaně stavěla do pozice defenzivní a nikoli ofenzivní. To bylo jejím záměrem a cílem, stejně tak jako destruovat mojí politickou pozici v Ostravě a možnost být zvolen do Senátu.
Ihned po té, co jsem si vyslechl lživý rozhovor Petry Paroubkové v TV Seznam, jsem pochopil, že přes počáteční výtečné vnímání mé kandidatury občany Ostravy, tedy podle věrohodného průzkumu veřejného mínění, to bude velmi těžké anebo téměř nemožné. Zvažoval jsem všechny možnosti, včetně možnosti odstoupení z kandidátky. Došel jsem ale k názoru, že bych tím poškodil ty, kteří mě nominovali jako nezávislého kandidáta na funkci senátora podstatně více.
Samozřejmě, že v příštích týdnech učiním příslušné kroky k tomu, abych se nechutných obvinění zbavil.
