Mgr. Daniel Herman

  • KDU-ČSL
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,11. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

22.01.2017 13:02:52 - Monika Řeh.

česko-německé (ne)přátelství

Hodně se teď i díky vám mluví o sbližování nás s Němci. Proč je to podle vás tak těžké? Aspoň z dotazů soudím, že komunistům a světům jejich křivdy řada lidí odpustilo, ostatně KSČM je stále v parlamentu. Německu, které je pro nás po všech stránkách důležitější ale někteří stále nemohou přijít na jméno (lidově řečeno). Myslíte, že se to změní? A také by mě zajímalo, jak nás vnímají Němci. Mě z osobní zkušenosti, ne nijak detailní, přijde, že minulost neřeší. Žijí přítomností, a proto na nás koukají trochu nadřazeně. Dnes se totiž mají 100x lépe než my. A možná to je důvod neshod. Češi jsou totiž závistiví, bohužel. Přeji vám, aby vás nic zlého v letošním roce nepotkalo

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

22.01.2017 18:24:54 - Mgr. Daniel Herman
Milá Moniko,
děkuji za Vaše dotazy i milá slova a přání. Právě včera uplynulo 20 let od podepsání Česko-německé deklarace, která znamená důležitý bod v našich vzájemných vztazích. Pojmenovává rány minulosti a pohled má upřený do budoucnosti, což je důležité.
Díky masivní a nenávistné komunistické propagandě, s jejímiž plody se vyrovnáváme dodnes, nebylo až do roku 1989 prakticky možné se seriózně otázkou česko-německých vztahů zabývat. Např. na německo-francouzských nebo německo-holandských vztazích vidíme směr, kterým by se pravděpodobně ubíraly i československo-německé vztahy po válce, kdyby u nás vládly svobodné poměry.
Dnes je tedy možné svobodně zkoumat minulost a čerpat z ní poučení. Nesmíme zaměňovat příčiny a následky. Nesmíme zapomínat na zločiny nacionálního socialismu, ale nesmíme také dávat rovnítko mezi etnickou a politickou příslušnost. Většina Němců, včetně německého obyvatelstva v Československu, nacismu propadla. Byly však i tisíce těch, kteří proti němu bojovali. A po válce toto bohužel nebylo v praxi zohledněno. Z pohledu té doby sice pochopitelná, ale neospravedlnitelná šovinistická nenávist dopadla u nás na všechny, kteří třeba německy jen mluvili. Byli např. i Židé, kteří přežili koncentrační tábory, a kvůli svému německému jazyku byli odsunuti, jako tzv. "sudetští Němci". A to přece není v pořádku.
Němci nás vnímají jako blízký národ, ale pořád trochu přetrvává v myslích "železná opona", která nás desítky let dělila. Pro některé jsme zkrátka pořád "východní Evropou". Záleží hodně na nás, abychom tyto bariéry zbořili i v myslích a svém přístupu. V oblasti ekonomické se to daří výborně. V politické máme také dobře našlápnuto. Já se do budoucnosti dívám s optimismem.