Přesně ty samé pocity se mi však vrací, když čekám v předsálí jednací místnosti Poslanecké sněmovny na to, zda se konečně poslanci rozhodnou projednat Ústecký balíček. Od září je v legislativním procesu, v prosinci bylo jednání pozastaveno, v únoru se situace opakovala nyní v polovině června opět.

Copak vláda a poslanci nevidí, jak se lidem u nás žije? Je jim to snad jedno? To jim to poradci neřekli? Ale ano, je to tak. Oni jsou skutečně odtržení od reality. Dokud zřejmě nezažijí na vlastní kůži strach z toho, jestli je v noci někdo nepřepadne, neukradne nebo nepoškodí majetek, dokud nepocítí marnost veškerého úsilí, když se domáháte nočního klidu apod., nebudou tomuto problému věnovat potřebnou pozornost.

Jsem naštvaná a frustrovaná z nezájmu projednat v Poslanecké sněmovně náš Ústecký balíček, jsem naštvaná a frustrovaná ze snah toto téma zpolitizovat před krajskými volbami na úkor obyčejných lidí, jsem naštvaná a frustrovaná ze snahy pravicové vlády naši snahu potopit.