KSČM má distanci od mocenského monopolu minulým režimem ve svém programovém základu.  Platí a má-li být KSČM sama sebou, platit bude. Myslím, že sám text tehdejší omluvy  je dost polopatický.  Navozujete otázku zda a jak tuto omluvu připomínat - umět jí ocitovat když na to přijde řeč by neměl být problém (sámsem tak mnohokrát činil). Dnešní mocní už léta vrší vlastní míru různých "hříchů", to ale neznamená že se význam historické omluvy vytvrácí - byl to pro nás tehdy klíčový krok v před a vracet se přeci nechceme.

Trochu jiný úhel pohledu je zda se má omluva ve vhodném případě zopakovat.  Tady by neměl vznikout pocit že je povinností KSČM nekonečné (rituání omlouvání), že jsme  jen parta kajícníků či flagelantů. Jde nám o budoucnost a k té nás dovede když budeme používat  i k minulosti kritického rozumu a neupadneme do zjednodušujícího černobílého uvažování.  Nejde také jen o gesta, myslím, že máme poněkud dluh v hlubším uvažování (bádání) na toto téma - jsou tu náměty pro elvicové historiky, politology, ekonomy a další profese..

Důležitá je vhodná forma i čas takového návratu k minulosti. M.j. poslední VIII. sjezd znovu (poprvé v 90.letech) formuloval  nelehký úkol :  analyzovat minulost. určitě neměl na mysli  ani politickou obhajobu minulosti ani její zatracování, nýbrž objektivní rozbor včetně příčin tehdejší porážky.  Psychologicky citlivý vztah pamětníků k této věci to samozřejmě neulehčuje,  ale doufám že přesto budeme mít onu sílu kritického rozumu. Již přijatá východiska, tedy ona omluva odmítnutí za zbytečné represe, odmítnutí monpopolu moci a explicitně tzv. stalinismu samozřejmě platí