PhDr. Josef Skála, CSc.

historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
  • KSČM
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,24. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

17.11.2018 10:37:36 - PetrMih

Další vhodný postup pro KSČM

Dobrý den. Po sérii prohraných voleb a reflexi vedení ve stylu, že za vše mohou řadoví členové strany nebo neuvědomělí občané stále klesá důvěra lidí ve vedení KSČM. Když se má jednat o možnosti nějaké reflexe práce ve vedení, výsledek prezentovaný veřejnosti je ten, že poučení nebude žádné.
Co by se dalo dělat do budoucna? Má se občan smířit s tím, že ve vedení se nic nezmění, vyměnit jeho členy nijak nelze a něco aktivního - socialistického prosadit taky nejde ? Sledoval jste film Dvacátý devátý? Myslím, že je o obdobné situaci ve straně před 90 lety.

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

18.11.2018 23:21:37 - PhDr. Josef Skála, CSc.

Hezký den i Vám! V krizi je celá česká levice. Výmluvy na objektivní příčiny nesedí. Belgická dělnická strana působí v zemi, která zbohatla z kolonií a dnes profituje i z toho, že v ní sídlí centrály NATO a EU. Belgická dělnická strana se komunistický krédem řídí bez advokátských vytáček. Za posledních deset let zvýšila počet svých členů téměř na pětinásobek. A v komunálních volbách před pár týdny získala v Charleroi přes16 procent, v Lutychu přes15 - a dokonce i v samotném Bruselu přes 11 procent hlasů. Ne přesto, ale právě proto, že je skutečnou alternativou, a ne politickým eunuchem ve stínu vládnoucího establishmentu. 

Film Dvacátý devátý samozřejmě znám. Četl jsem i protokol V. sjezdu KSČ, o jehož předehře, průběhu a dopadu ten film je  Tehdy to bylo o nepoměrně větší i rychlejší sebereflexi. Pouhé čtyři roky předtím KSČ skončila v parlamentních volbách dokonce na druhém místě. Pak už to tak úspěšné nebylo, se seriálem volebních debaklů české levice v posledních letech se to však srovnat nedá. Srovnat se nedá ani tehdejší a dnešní věková struktura strany. Tehdy v ní převažovali lidé v mladém a středním věku. Že je to dneska naopak, má samozřejmě i objektivní příčiny, svádět to jen na ně však nelze. Lidí v aktivním věku je v obou levicových parlamentních stranách mnohonásobně méně, než před 90 lety. Tehdy se poslanci o své příjmy dělili se stranou nepoměrně větší měrou než dnes. A to do otázky vnáší i tomu odpovídající motivace.   

Vzdát se to nedá, i když to někomu nevoní. Spršku nadávek schytali i "karlínští kluci". Ty dnešní jakoby jim z oka vypadly. Tím větší potenciál je k mání i kolem nás. Parta, která to nevzdá, se opře i o něj. Na řadu levicových mozků, které lidé berou vážně, se už obracíme. Příznivý ohlas sílí i mezi širší levicovou veřejností. Skutečná levice nemá důvod krčit se jako panenka v koutě. Naše parta nechce nic rozbíjet. Nehodlá ovšem ani čekat, až ten poslední zhasne. Chytne levice druhý dech na stávající půdě? To se ukáže už docela brzy. Pokud snad ne, nabízí se i jiná paralela. Ta se Šmeralovým manévrem z počátku 20 .let.