Co vás drží v politice?

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Především chci říci/napsat, že to určitě nejsou finanční a sociální podmínky, když v životě jsem na tom byl (takřka vždy) líp. Takže spíše přemýšlím o tom sousloví „v politice“, neb osobně se stále, ač to asi zní (po necelých šesti letech „senátorování“) prapodivně, za politika nepovažuji. Zůstal jsem nestraníkem v rámci Senátorského klubu ČSSD, navíc zřejmě „neposlušným provokatérem“. Ve „svém“ Ústavně-právním senátním výboru (= ÚPV) nepřipouštím politické debaty či rozpravy, když mi jde vždy o věcné projednávání legislativní návrhů – a myslím, že takto jsem vnímán i většinou senátorů napříč politickými stranami. Sám jsem na začátku neznal možnosti svého uplatnění v Parlamentu ČR, ale když jsem se krátce po nástupu do Senátu PČR stal garančním zpravodajem u rekodifikace nového trestního zákoníku a mohl uplatnit své skoro třicetileté praktické zkušenosti, pochopil jsem, že mohu ovlivnit více věcí, než z jiné právnické pozice. Navíc se mi v rámci legislativního procesu podařilo prosadit zpřísnění trestních sazeb za násilné, mravnostní a drogové nejzávažnější zločiny, což mne dále motivovalo… Ve mně je stále pevně (životně) zakotven „prokurátor“, resp. státní zástupce – a svým bývalým kolegům jsem z titulu senátorského a zejména předsedy ÚPV schopen i pomáhat a zastat se jich při politických útocích na jejich nekompromisní a stále aktivnější přístup při stíhání politiků, ústavních činitelů, významných úředních osob – a příp. jejich „sponzorů“, což je (aspoň pro mne) další argument. Ostatně jsem (prokazatelně) mnohonásobně zvýšil aktivitu „svého“ ÚPV – ten se stal nejvýkonnějším výborem v Senátu PČR, což ovšem také znamená, že se do něj nikdo nehrne. A ještě mne napadá další argument, na který jsem přišel až při svém působení v Parlamentu ČR. V Senátu PČR výrazně chybí právníci – a žádní do něj nesměřují. Pouhých pět procent právníků (číselně 4 „kusy“) je fakt žalostně málo, a to hlavně pro horní komoru, která má být „ústavní pojistkou“ a musí sledovat soulad nových zákonů a novel s ústavním pořádkem a s právním řádem ČR vůbec. Možná bych přišel i na další důvody, ale už jsem toho napsal až dost…

Tyhle a další důvody mne vedou k rozhodnutí, že chci i nadále pracovat v ÚPV Senátu PČR, byť Senát PČR není příliš oblíben a je mediálně opomínán. Základ práce Senátu PČR je totiž především v práci senátorů ve výborech – a o té se prakticky nemluví. Je sledována pouze účast na plénu, ale ta je mnohdy pouze formální, neb drtivá většina věcí je probírána a rozhodována ve výborech, což média (a tím i česká veřejnost) dosud zjevně nepochopila.

Takže jsem se rozhodl znovu kandidovat na senátora v podzimních volbách 2014 – a rád bych, kdyby se stal „Senátor ANTL senátorem“ J

Zdravím Vás – a děkuji za dotaz, který mne přivedl k této malé „sebebilanci“…!

S přáním všeho dobrého

Miroslav Antl

(senátor)