Manipulace?
Vážený pane, děkuji za odpověď. Obávám se ale, že z Vaší strany došlo k nepochopení tématu, který zmiňuji. Na jedinou otázku jste mi neodpověděl, pouze převádíte problém jinam. V manipulaci a demagogii Vás zřejmě jen tak někdo nepřekoná. Historie Vietnamu je jistě velice smutná a politováníhodná. Souvislost s okupací naší země ale postrádám. Ostatně, proč v souvislosti s Vietnamem nezmíníte Čínskou agresi v roce 1979? Pod vedením TSP? Jakou optiku nyní použijete?Kapitalismus v Rusku. Nerad používám jakékoli -ismy, nemají totiž jasný obsah. Těžko říct, jak to nazvat. Nejspíše absencí základních kulturních hodnot, neuvěřitelným plýtváním veškerými zdroji, a to nejen za poslední čtvrtstoletí, zřejmě v důsledku ztráty koloniálního panství.
Na závěr, položil jste mi konkrétní otázku. Já, na rozdíl od Vás nemíním kličkovat, a odpovím takto: Ilja Muromec nebo chcete-li Ruský vítěz, dopravní letoun z roku 1913, který navrhl Igor Sikorski, kde skončil, jistě víte.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Ilja Muromec byl pozoruhodný výkon. Vy jste však nastolil téma „ruského výrobku, který by sloužil obyčejným lidem“. Iljů Muromců se vyrobilo pár kusů – a „obyčejným lidem“ nesloužily ani náhodou. Kde skončil Igor Sikorskij? V Americe, poněvadž po I. světové válce, kdy z Ruska emigroval, nenašel uplatnění ani nikde jinde v Evropě. Před tím, čemu položil základy v USA, klobouk dolů. Letecký průmysl SSSR se však – na jiných konstrukčních a technologických základech – rozvíjel už bez něj.
Pokud jde o napadení Vietnamu v roce 1979, jsem ten poslední, kdo by je adoroval. Musím Vás ovšem zklamat i tady: tu akci tehdy rozhodně odsoudilo i socialistické Československo.
Souvislostí srpna 68 a války, běžící v téže době ve Vietnamu, je víc. Já mířil k té, v níž je vše jako v básníkově kapce rosy – tolik lidí, kolik přišlo o život intervencí u nás, jich ve Vietnamu umíralo v průměru každé dvě až tři hodiny a po víc než deset let nonstop. Napalmem, kobercovými nálety, defolianty, díky nimž se rodí zmrzačené děti dodnes, bestiálními masakry typu My-lai. Až dostanete kuráž zlomit dvojí metr, třeba se začervenáte i za insinuace o „manipulaci a demagogii“.
A najdete možná i odvahu zamyslet se vlastní, a ne cizí hlavou nad moudrem o „ztrátě koloniálního panství“ – rozumím-li Vám správně, že tím „panstvím“ míníte moc Moskvy nad sovětskými republikami, ne-li snad i spojenci typu ČSSR do prahu 90. let. Ropa a zemní plyn jsou velmi homogenní komodity. Tržní cenu mají světovou. Kotuje se na komoditních burzách. A na rozdíl od spotřebního zboží, kde sama trade mark umožňuje prodávat za několikanásobek ceny oproti méně etablované konkurenci (ač kvalita může být klidně i srovnatelná, ba někdy možná i lepší) tady podobné detaily hrají roli téměř nulovou. Ropa a plyn do zemí typu ČSSR stála mnohdy jen asi třetinu světové ceny. Jinde je tedy Moskva mohla prodávat za trojnásobek. Jaký díl produkce, vyráběné v nevelké zemi jako ta naše, měl kdy šanci na totéž – tedy odbyt na nejnáročnějších trzích za ceny, srovnatelné s inkasem nadnárodních žraloků? Jaký díl ji má dnes – s výjimkou pár filiálek oněch zahraničních žraloků, jejichž zisky mizí za kopečky?
Energie jsou přitom jen jeden, zdaleka ne však jediný příklad. Pojďme třeba právě k Vašemu tématu - leteckému parku. ČSA s iljušiny a tupolevy byly v permanentním plusu (při zlomku dnešních cen letenek). Byly v něm i díky nízké pořizovací ceně své flotily. Dneska – s leteckým parkem nepoměrně dražším – se topí ve věčných dluzích a ztrátách. Kdy jde o „koloniální panství“? Snad tehdy, když je vzájemný vztah výhodnější pro toho menšího?
