Ve vánočním období poněkud vypadl z role uvážlivého a nikoho z konkurentů nenapadajícího Jan Fischer, největší favorit z devítky uchazečů o funkci hlavy státu. „Mě velmi překvapilo, jak skoro až hystericky zaútočil pan kandidát Fischer na pana kandidáta Zemana. Tedy jakým způsobem zareagoval na ten v podstatě neškodný klip Tomáše Hanáka, kterým ho vyzývá, aby stáhl svoji kandidaturu, protože byl v období normalizace velmi činným a praktikujícím členem KSČ,“ začíná pro ParlamentníListy.cz své ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Pozastavuje se především nad Fischerovou myšlenkovou zkratkou, že nebude ustupovat z boje, protože by vyklidil pozici těm, kteří chtěli v listopadu 1989 posílat tanky na demonstranty. „Tím myslel generála Zbytka, který je funkcionářem jihočeské SPOZ, ale nemá žádný vliv na cokoli, co dělá Miloš Zeman. A Zeman není ani kandidátem, ani funkcionářem SPOZ. Je to střela zcela mimo terč, pan Fischer chtěl jenom udělat velkou mlhu, ale netrefil se,“ poznamenává Petr Žantovský.
Přijetí Fischera podléhalo nomenklaturnímu oku ÚV KSČ
Diví se o to víc, že moralizuje právě Jan Fischer, jenž ihned po skončení studia na VŠE v roce 1974 nastoupil do Výzkumného ústavu sociálně ekonomických informací v rámci tehdejšího Federálního statistického úřadu. „Ten byl bezprostředně podřízen ekonomickému oddělení ÚV KSČ a přijímání lidí do této instituce podléhalo přísnému výběru a nomenklaturnímu oku ÚV KSČ. To, že tam nastoupil ihned po studiu, něco znamená,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
„Několik let poté, v roce 1980, vstoupil do KSČ a díky tomu se stal v roce 1985 ředitelem odboru metodiky, což už byla naprosto bezprostředně nomenklaturní funkce schvalovaná na vyšších komunistických rozhodovacích úrovních, v tomto případě ekonomickým oddělením ÚV KSČ. Takže když nám o mnoho let později říká, že díky členství v KSČ nedělal žádnou kariéru a s tím režimem jako by neměl nic společného, tak to je minimálně nepravda,“ hodnotí mediální odborník dostupná Fischerova vyjádření o jeho desetiletí v KSČ.
Svoje členství prezidentský favorit dlouho úspěšně tajil
V té souvislosti připomíná, že předlistopadovou kariéru Jana Fischera podrobněji odhaluje novinář a bývalý disident Jan Urban ve svém prosincovém blogu na Aktuálně.cz. „Ještě bych připomněl k pravdomluvnosti pana kandidáta Fischera, že úspěšně až do roku 2009 tajil své členství v KSČ. A to dokonce i když byl nominován na předsedu ČSÚ v roce 2003, tak skutečnost, že byl tak dlouho v KSČ, neuvedl. Tak jenom abychom věděli, kdo koho mentoruje a kdo komu předepisuje mravní direktivy,“ uzavírá Petr Žantovský zamyšlení nad favoritem prezidentské volby.
Jan Fischer
Ještě větší pozornost věnovaly sdělovací prostředky v uplynulém týdnu ústavní stížnosti vyřazeného prezidentského kandidáta Tomia Okamury. „Ten jen potvrzuje, co jsem o něm prohlásil před časem, že je to člověk velmi rozbujelých ambicí, který se po úspěchu v senátních volbách rozhodl být předsedou všeho, čeho bude možno. Rozhodně netrpí přemírou skromnosti,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský na adresu nedávno zvoleného senátora.
Senátor dělá vědomý naschvál a nadřazuje vlastní prospěch
V ústavní stížnosti ho zaujal především bod, kde Tomio Okamura požaduje zrušení padesátitisícové podpisové kauce pro účast v prezidentském volebním klání. „Moc tomu požadavku nerozumím, protože domyšleno do důsledků se může stát, že když tam takový práh nebude, tak se volby může zúčastnit libovolný počet lidí. Představme si těch pět, šest milionů kandidátů na hlavu státu,“ říká s nadsázkou mediální odborník.
Tomio Okamura
Pak už si ale nebere servítky. „Ústavní stížnost je z jeho strany naprosto vědomý naschvál, který ohrožuje konání celé prezidentské volby. Zároveň to vyjadřuje jeho totální nezodpovědnost a nadřazování svého vlastního osobního prospěchu nad evidentní a zcela zjevný zájem celé společnosti, abychom uzákoněnou přímou volbu dotáhli. Jinak budeme celému světu pro smích, což je zřejmě to, o co usiluje pan Okamura. Nechci mu sahat do svědomí, ale každopádně to tak zvenčí vypadá,“ podotýká Petr Žantovský.
Klaus už se nehodlá handrkovat se Senátem o ústavní soudce
S prezidentskou volbou souvisí i třetí mediální zajímavost týdne, protože se týká Ústavního soudu, jenž může rozhodnout o jejím odkladu. „Zajímavou větu pronesl pan prezident Klaus, když prohlásil, že už se nebude handrkovat se Senátem o další kandidáty na ústavní soudce. Ústavní soud přitom není plně obsazen a funkční období v příštím roce skončí hned osmi soudcům včetně předsedy Pavla Rychetského,“ připomíná Petr Žantovský.
„Chápu proto prezidenta Klause, že už se nechce pouštět do boje s politickou strukturou zvanou Senát, když jeho členové nejsou schopni pochopit, že Ústavní soud by měl stát mimo politické struktury a mimo obě komory Parlamentu. To se ukázalo při rozhodování o doktoru Koudelkovi nebo dříve o doktoru Pejchalovi, že jejich odmítnutí nebylo podloženo věcnými argumenty, ale Senát k němu vedly politické důvody,“ poukazuje mediální odborník na to, proč ve zbývajících dvou měsících Klausova úřadování na Hradě nelze očekávat doplnění Ústavního soudu.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
