S pohnutými osudy, a to nejen starších a nemocných lidí, je čím dál častěji konfrontován herec a moderátor Jiří Krampol. Ať už ze svého okolí nebo v souvislosti se svou profesí. „Kam jezdím na zájezdy a na besedy, všude lidé strašně nadávají. Spílají všem politikům, a to bez rozdílu stran. Když jsem zvonil klíči, tak jsem si to takhle nepředstavoval," přiznává herec pro ParlamentníListy.cz.
Vůbec se nediví tomu, že ve společnosti převažuje naštvanost, objevují se výzvy k občanské neposlušnosti a hrozí se stávkami. Pro mnoho lidí jde totiž o balancování na hraně existence. „Mám příbuznou, která celý život dřela na Poldovce. Teď bere důchod sedm tisíc dvě stě. Je nemocná, peníze jí nestačí ani na ty léky, nemá ani na to jít k lékaři. Bojí se zimy, protože nebude mít z čeho zaplatit uhlí," líčí Krampol.
O chystaném zvýšení spoluúčasti pacientů více ZDE
Staří lidé nemají na léky ani na lékaře
Právě nemocní jsou na tom podle moderátora nejhůř. „Je to tady v háji, kam to přivedli, to je fakt něco neuvěřitelného. Speciálně ve zdravotnictví, tam to je úplná hrůza. Byl jsem v nemocnici. Brečela tam starší paní, protože neměla na lék. Tak jsem jí doplatil stovku, to si ještě můžu dovolit. Ale ona celý život pracovala a teď nemá ani na léky," upozorňuje herec.
Ten poznává tíživou situaci ve zdravotnictví i na vlastní kůži. „Ty částky za léky jsou fakt hrozné. Začal jsem brát jedny na ředění krve. Měsíčně mě vyjdou na šest stovek a za všechny, co potřebuji, dám měsíčně dva a půl tisíce. Kdybych byl závislý jen na nízkém důchodu jako spousta lidí, nevím, co bych dělal," děsí se Krampol.
Z herců bez nabídek se stávají sociální případy
Nejde ale jen o zdravotnictví. „Ty demonstrace nebyly ničím proti tomu, co může přijít. Jezdím do Opavy za příbuznými, tam přijde do obchodu dvanáct lidí za tři dny, nemají za co nakupovat. Je tam příšerná nezaměstnanost, lidi nemají na benzín, jezdí na kolech," popisuje Krampol a dodává, že k dusné atmosféře ve společnosti přispívá také to, že někdo dělá za osm tisíc měsíčně a politici si přijdou na stotisícové částky.
Mezi hereckými kolegy, kteří dostávají jen minimum nabídek, dokonce nachází i sociální případy. „Víte, kolik je plat špičkového herce? Čtrnáct tisíc hrubého. Mám známého, jeho dcera vystudovala v Ostravě operu, pak jí nabídli poloviční úvazek za deset tisíc. Dokážete si představit, jak by s tím mohla vyjít?" připomíná herec, jak se čím dál více rozevírají nůžky mezi příjmovými skupinami.
Politika, ke kterému můžete chovat úctu, už nenajdete
Politiky to ale očividně netrápí. Před dvaceti lety se jejich prohřešky omlouvaly dědictvím totalitního systému a naděje vkládaly do nové generace politiků. Ta přišla, ale ve srovnání s polistopadovými politiky to zlepšení nepřineslo. „Kdo ty nové politiky vychová? Každý čeká, že přijde mesiáš. Ale kde by se vzal a kdo by to měl být?" ptá se moderátor.
„Když jsem byl malý kluk a jezdil na prázdniny k dědečkovi a babičce, tak tam měli v parádním pokoji pověšený obraz pana prezidenta Masaryka na koni. K prezidentovi chovali úctu, byl jejich ikonou, idolem. Ukažte mi dnes politika, ke kterému můžete chovat úctu. Nenajdete ho," tvrdí Krampol pro ParlamentníListy.cz.
Pro obyčejné lidi to skončí hrozně
V minulosti se už herec zařekl, že s politiky nechce mít nic společného a o nikom konkrétním už mluvit nebude. „Když je posloucháte, slyšíte pořád stejné sliby, které ale neplní. Mají štěstí, že český národ jen nadává, ale nechá si všechno líbit. My se dokážeme sjednotit, jen když jde o hokej nebo o fotbal," lituje herec tuzemské nátury.
Přesto i podle něj trpělivost lidí v dohledné době přeteče. „Bojím se, že ty bouře nejsou daleko. Ale mám tušení, že to skončí hrozně. Myslím tím pro obyčejné lidi, ti to vždycky odnesou nejvíc, zatímco těm, co by si zasloužili dopadnout špatně, se nestane nic," předvídá Krampol.
K věci:
Proč jsem nalevo? Nechci dalšího Klému, říká Jiří Krampol
Krampol: Mám malý důchod. Kdybych nedělal, skončím pod mostem
Krampol: Udělali z Paroubka Trautenberka. Odčerním ho
Foto: Hans Štembera
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
