Klaus zachránil amnestií Česko před ostudou, naznačuje známý právník

Anketa

Souhlasíte s dílčí amnestií, kterou vyhlásil Klaus?

93%

hlasovalo: 39368 lidí

Kritici prezidentovy amnestie často namítají, že tím Václav Klaus pomohl tunelářům...

Amnestie se samozřejmě týká osob, které mají problémy s trestním právem, takže ty kritiky byly asi očekávatelné, ale to budou u každé amnestie.

Další kritici říkají, že tímto krokem prezident snížil důvěru občanů ve vymahatelnost práva v České republice. Někteří říkají, že určité kauzy se již chýlily k závěru, ale tím obecným principem amnestie byly zahlazeny.

Já nechci hovořit za občany. Sám za sebe považuji tu dobu, kterou zvolil pro zastavení trestních stíhání, za dobu, která je opodstatněná. Tedy u případů, kdy je stíhání delší než osm let. Pokud není stát schopen dokončit trestní stíhání během osmi let, tak je to v rozporu s našimi mezinárodními závazky. Podotýkám, že vraždy jsou zpravidla skončovány v trestním stíhání do čtyř let, protože to je maximální délka vazby a prezidentovo rozhodnutí o zastavení stíhání se týká pouze trestných činů, kde je maximální sazba do deseti let. Jestliže u nás máme maximální sazbu trestu odnětí svobody do třiceti let, tak je to vlastně třetina trestných činů, kde jsou ty nejméně závažné trestné činy. Navíc jsou z amnestie vyloučeny zločiny, při nichž byla způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví, nebo zločiny proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, anebo proti rodině a dětem a tak dále.

V konkrétním případě se ten trestný čin může zdát jako závažný, ale pak máme trestné činy, kde je sazba od deseti do dvaceti let anebo dokonce do třiceti let a doživotí. Jestliže stát není schopen dokončit stíhání první třetiny trestných činů, které jsou nejméně závažné, do osmi let, a přitom musí dokončit jiné trestné činy, které jsou vyšetřovány vazebně, podstatně dříve, tak to nepovažuji za správné z hlediska postupu orgánů činných v trestním řízení.

Dalším argumentem proti je, že sami stíhaní někdy uměle prodlužují svou dobu stíhání...

Je samozřejmé, že se obviněný brání. Nicméně amnestie prezidenta se nevztahuje na řízení, která jsou vedena proti uprchlým osobám do ciziny a osobám se skrývajícím. Pokud je tedy stíhaná osoba na našem území k dispozici našim státním orgánům a ty státní orgány nejsou schopny během osmi let dovést to stíhání k pravomocnému rozhodnutí, tak je to především vina státních orgánů.

V kauzách údajného tunelování existují poškození klienti. Není to tedy tak, že prezident sice jednu křivdu, kdy je někdo neúměrně dlouho stíhán, nahrazuje jinou křivdou, kdy existuje hrozba, že poškození nedostanou náhradu za utrpěné škody? Mohou se tito poškození po vyhlášení amnestie ještě nějak bránit?

V právu se někdy střetávají různé zájmy, nelze uspokojit všechny. Nicméně amnestií nezaniká povinnost nahradit škodu. Ti, co byli odsouzeni a soud jim uložil povinnost nahradit škodu, tak tu škodu nahradit musí. Je jim pouze odpuštěn trest, nikoli povinnost nahradit škodu. Pokud jde o řízení, u kterých soud nerozhodl a byla amnestií zastavena, tak tam mohou poškození pokračovat ve vymáhání škody v občansko-právním řízení s tím, že pokud uplatní nárok na náhradu škody, tak po dobu trestního stíhání neběžela promlčecí doba pro tento jejich občansko-právní nárok.

Ještě bych podotkl, že jsem zaslechl i hlasy, že když stát má trestní stíhání dlouhé, tak vzniká odpovědnost státu – to se tak obecně uznává – s tím, že takovým lidem, které stíhá velmi dlouho, by měl platit nějakou finanční satisfakci, odškodnění. To považuji za poněkud nelogické, aby stát někoho stíhal, a zároveň ho za to stíhání odškodňoval. Z tohoto pohledu znovu říkám, že tam ta osmiletá lhůta pro to, aby byly pravomocně ukončena trestní stíhání ve věcech, kdy ti stíhaní jsou na našem území, je známa jejich identita a soud má možnost je donutit spolupracovat, je dostačující.

Například, když někdo nespolupracuje a vyhýbá se trestnímu stíhání, tak je to důvod vazby. Nemusí se věřit tomu, co o svém zdravotním stavu předloží sám obviněný – lze nařídit posudek soudního znalce ve věci jeho zdravotního stavu. Státní orgány mají nástroje k tomu, aby se trestní stíhání dalo stihnout.

Vy jste upozornil na to, že podle Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku trestní stíhání trvající déle než šest let nelze tolerovat a že soud považuje delší lhůtu za nepřípustnou. Myslíte si, že by hrozilo, že takto dlouho stíhaní jedinci, kdyby nebyli amnestovaní, by mohli zažalovat Českou republiku právě u tohoto soudu a vysoudit odškodnění za to, že proces probíhá takto dlouho a Česká republika neplní tento svůj mezinárodní závazek?

To by nejen hrozilo, ale zcela určitě by to nastalo, protože ten soud už judikoval v jiných případech a jsem přesvědčen, že pokud by trestní stíhání u nás trvalo více než osm let – dokonce vím, že existují trestní stíhání trvající dvanáct let – přičemž ti lidé nejsou uprchlí, neskrývají se a jsou k dispozici státním orgánům, že by to Evropský soud pro lidská práva považoval za porušení práva na proces v přiměřené lhůtě.

A jaký máte názor na to, že porušujeme překračováním lhůty svůj mezinárodní závazek?

Pokud by se měl stát chovat zodpovědně dle mezinárodních závazků, které dobrovolně přijal, tak buď by měl zařídit – a to třeba i cestou amnestie – že u nás trestní stíhání nebude trvat přehnaně dlouhou dobu, nebo by měl otevřeně říci, že nejsme schopni dostát svým závazkům, a proto od takového závazku odstoupit.

Ale vytvořit situaci, kdy na mezinárodní scéně deklarujeme, že u nás právní systém funguje a že jsme klasickým středoevropským právním státem, a přitom sami víme, že závazek neplníme a že ho porušujeme, tak to je ta nejhorší možnost. Takže by buď Česká republika měla při iniciativě exekutivy a schválení poslanců a senátorů odstoupit od dané mezinárodní smlouvy, nebo ty mezinárodní závazky plnit. Oba přístupy jsou možné. Ale něco slíbit a porušovat to, to považuji za špatné.

Když se bavíme o nepřiměřené dálce vyšetřování a stíhání v trestních kauzách, nemyslíte si, že by bylo dobré to přímo českými zákony legislativně upravit, aby se to nemuselo hasit mimořádnými amnestiemi a případně nehrozily spory u soudu ve Štrasburku? Aby se třeba řeklo, že když se to nestihne do této doby, tak je nutné na stíhaného pohlížet jako na nevinného.

Právo, kterým se řídíme, není dáno pouze zákony. Prameny práva jsou i rozhodnutí mezinárodních soudů, tedy i Evropského soudu pro lidská práva. Pokud tedy naše orgány činné v trestním řízení vidí, že nějaké trestní řízení trvá dobu, která se blíží šesti letům, tak by se znalostí judikátu Evropského soudu pro lidská práva měly samy iniciativně konat tak, aby to co nejdříve ukončily. To platí jak pro státní zastupitelství, tak pro soudy. Čili se to podle mě nemusí dávat do zákona, pouze stačí, pokud se bude u nás akceptovat judikatura Evropského soudu pro lidská práva.

Prezident v rozhovoru pro MF Dnes uvedl, že když dával obecné parametry té amnestie, tak vůbec nepřemýšlel o tom, kterých konkrétních případů by se mohla týkat. Neměl by podle vás ale prezident přece jen na možný důsledek dohlédnout? Nebo byl lepší jeho postup v uvozovkách se zavřenýma očima?

V tomto se amnestie liší od milosti. V individuálních milostech se zkoumají individuální případy a konkrétní osudy, zatímco amnestie je obecný předpis. U amnestie se posuzují obecná kritéria. Buď můžeme říci, že nám osmiletá a delší doba trestního řízení vadí a pak se má postupovat v nějaké skupině trestných činů stejně dle obecného kritéria. Jsem proti tomu, aby se z toho vyjímaly nějaké konkrétní kauzy jenom proto, že by to mediálně mohlo udělat problém. To by nebyl přístup právní, ale politicko-žurnalistický. Obecný postup je v případě amnestie správný, individuální postup patří do oblasti jednotlivých milostí.