Pane Raisi, na konferenci o podnikání zaznělo opakovaně, že problémem současné ekonomiky jsou nízké investice a jakási až záhada toho, proč se nehýbou, i když by podle teorií měly. Máte i vy sám nějakou vlastní teorii, proč tomu tak je v České republice?
Jednak je to politický problém. Jako politik vnímám, že v roce 2012 a 2013 byla v podstatě téměř zcela pozastavena investiční činnost. Stačí, když vzpomeneme velikány typu Víta Bárty a podobně… Zastavili projekční i stavební práce, ještě k tomu přidali zvýšení daní a lidi byli zaškrceni. V podstatě stát nekupoval, domácnosti neinvestovaly a firmy se ocitaly v krizových podmínkách – dál byly zbytečně v krizi, do které se dostávaly po těch letech 2008 a 2009. Nebyl tedy nikdo, kdo by mohl být tahounem investic. Z toho pohledu si myslím, že je třeba, aby se stát skutečně nyní tím motorem, který to potáhne, stal. Problém však je, a řekl to nedávno například i ministr dopravy Dan Ťok, že jsou sice peníze, ale nejsou projekty. A jejich zpracování nějakou dobu trvá…
prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA, dr. h. c.
To tedy znamená, že i investice ještě asi budou stát? Když si všichni politici uvědomí – nejen jedinci či jedna strana – že jsou potřeba, nehrozí ale riziko, že skončí do té doby jejich funkční období? Není také toto problém, který se na stavu může podílet?
Minimálně by se dalo stihnout, aby se to vše pořádně rozjelo, ona zas příprava projektů netrvá tak úplně dlouho. Ale nezbývá nic jiného, a není to převratný ekonomický objev, ale pravda, kterou zdůrazňoval již Karel IV. – že je třeba dát lidem práci. Když je jí nedostatek, je třeba začít stavět hladové zdi, dneska už to můžeme nazvat samozřejmě jinak, ale podstata je stále stejná.
Současná naše vláda udělala jednu věc – a to ani netuším, zda veřejnost zaznamenala – že pustila hodně peněz do silnic druhé a třetí třídy. Tam by tedy mohlo dojít k nějakému zlepšení v investicích. A mohli by to vidět pak i obyčejní lidé. Problémem ale je, že u dálnic a velkých projektů však stále dochází jen k opravám, místo toho, aby se stavělo. Nejsou zatím ani vykoupené pozemky, byť hnutí ANO hodně pomohlo nápravě stavu a vytvořilo nový zákon.
Takže je vše připraveno a investice už už čekají na své spuštění? Nebo ještě vidíte nějaký háček?
Asi ještě ano. Když se na situaci dívám jako podnikatel, lidi, nejen jednotlivci, ale i ti ve vedení firem, se bojí si půjčovat, protože se obávají nejistoty, která je u nás nastolena. Mění se daně, to má též vliv. Když si udělají analýzu vnějšího prostředí, tak se tam promítne i politická nestabilita. Prostě přichází určitý strach. Navíc – hlavně z pohledu bank chybějí kvalitní projekty. Je to tedy celý konglomerát problémů, se kterými bude třeba se vyrovnat a vypořádat. Mohu říct, že do nich patří vše od situace na Ukrajině přes absenci kvalitních projektů až po tu situaci ve firmách – vždyť teprve nyní se firmy stavějí zase na nohy! Snad tomu pomůže i novela zákona o veřejných zakázkách, která už říká, že není a nebude jediným a nejdůležitějším kritériem při rozhodování, komu bude zakázka svěřena, cena. Kolegyně a ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová vytvořila návrh, který pravidelně projednává i s dalšími politickými zástupci, ale v odborné rovině. Řeší se tam tedy hlavně odborné záležitosti, nikoli politické. A to se tedy domnívám, že může současnou stagnaci investic u nás rozhýbat.
Psali jsme:
Zmínil jste situaci na Ukrajině. Pokud by se zhoršila, může se odrazit i u nás na další destabilizaci a třeba – i když vidíte vývoj optimisticky – zaškrtit investice?
To bezesporu ano. Další vývoj na Ukrajině bude mít určitě i nadále dopady na podnikání. To ano. Zejména pro exportující firmy, stejně jako embargo má samozřejmě svůj vliv. Ovšem nedá se to říci plošně – někoho se to dotýká okrajově, jiného zcela zásadně. Je ale otázka samozřejmě, zda se na to budu dívat z pohledu vodaře, který má tři nebo pět zaměstnanců, či velké strojírenské firmy, pokud měla někde za Uralem miliardové zakázky. Ti to pocítí znatelně a těžko předpokládat nějaké investice.
Situace na Ukrajině vedla mnohé k obavám i u nás, že by z ní mohl vzplát větší válečný konflikt. Možná i proto v některých domácnostech mohli najet na úspornější režim – tedy bez investic, aby byly schopny případně materiálně krizi ustát? Nebo to je mylná úvaha?
Pokud domácnosti mají co ukládat, tak samozřejmě i to nějaký vliv mít může. Ale musíme si uvědomit, že dost početná skupina lidí u nás nemá vůbec co ukládat a žije značně skromně. Navíc k podobným náladám mohou přispívat bohužel zřejmě i prohlášení různých vedoucích opozičních představitelů. Když říkají, že Putin chce celou Ukrajinu – je třeba se ptát, kde pro taková prohlášení berou oporu? Já náznaky toho, že by tomu tak mělo být, nikde neviděl. Je to tedy jen hypotéza, které však bohužel mnozí lidé věří. A pak mohou podléhat i panice. V krajním případě by se dalo říci, že by své investice mohli soustředit maximálně do nákupu zásob potravin. Ale to je samozřejmě míněno v nadsázce.
Karel Rais vykonává funkci poslance za hnutí ANO od roku 2013. V letech 2006–2014 působil ve funkci rektora VUT v Brně, v letech 2003–2006 pracoval jako prorektor VUT pro strategický rozvoj VUT a zastával funkci děkana Podnikatelské fakulty VUT (1996–2002). Nepřetržitě od roku 1989 pracoval v řadě akademických funkcích. Od roku 2013 je členem rozpočtového výboru a zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Od stejného roku zastává také funkci zpravodaje Sněmovních tisků a předkladatele návrhů zákonů. S ParlamentnímiListy.cz se na rozhovoru sešel u příležitosti zahájení nadace ZET profesora Milana Zeleného ve Zlíně.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Alena Hechtová
