Zdá se, že v této chvíli v České publicistice i v kyberprostoru převládá názor, že kníže v druhém kole zvítězí. Také si to myslíte?
A tak, v Česku je možné opravdu vše. Vámi zmíněné představy o možném knížecím úspěchu nejsou jen prostou odvozeninou z událostí posledních dnů prvního kola. Schwarzenberg má ještě rezervy. Předně jsou to doporučení většiny poražených kandidátů. A pak je to pomoc dalších sdělovacích prostředků. Především se dá očekávat větší zaangažovanost veřejnoprávní České televize v jeho prospěch. Jestliže se v prvním kole držela trochu zpět a byla nadstandardně objektivní, její skutečná tvář se pravděpodobně projeví v kole druhém – kdy půjde o vše.
Má i Miloš Zeman ještě nějaké rezervy pro druhé kolo?
To samozřejmě má. Jsou skryty například v překvapivě nízké volební účasti v prvním kole. Ta dosáhla jen 61,3 %. Dokonce i v posledních volbách poslanců byla vyšší, konkrétně 62,6 %. Zdá se, že nepřišli především voliči levice, kterým nebylo jasné, koho mají vlastně volit.
Celá věc jiným pohledem:
Proč by měli teď změnit své volební chování a přijít k volebním urnám?
Úspěch Schwarzenberga by je mohl i měl mobilizovat a sjednotit. Vedení ČSSD šlo příkladem, pochlapilo se a vyzvalo k podpoře svého bývalého předsedy Zemana. Teď je na Zemanovi, aby odpověděl vstřícným gestem.
Ozývají se ovšem hlasy, které varují, že by Zeman zneužil prezidentskou funkci k rozkládání sociální demokracie.
Sociální demokracie nikdy nebyla vzorem jednoty – a už vůbec ne ve vztahu k Zemanovi. Pravdou ale je, že čelit nastupujícím ekonomickým a sociálním problémům může jen středolevý blok jako celek. Nepodaří-li se jej sjednotit, pravice a privilegovaní rozeberou sociální stát do posledního šroubku.
Zeman nepřestal být sociálním demokratem ani po odchodu z ČSSD. Pro budoucnost této země by bylo nejlepší, kdyby se ČSSD a zemanovci přenesli přes osobní nevraživost a sjednotili se. Dovedu si přestavit, že Zeman na Hradě by mohl být základem podobného budoucího kompromisu. To je ovšem jen jedna z variant možné budoucnosti.
Psali jsme:
Myslíte si, že pomoc sociálních demokratů bude Zemanovi stačit k vítězství v druhém kole?
Je nutná, ale ne dostačující. Také doposud mlčící komunisté by v druhém kole měli pochopit, že teď už nelze taktizovat. Chce-li středolevý blok mít svého prezidenta, musí na tom zapracovat. Aktivně, tedy nejen hlasovat, ale do poslední chvíle agitovat a propagovat. Samostatně, každý tam, kde může – ne podle pokynů shora. Neučiní-li tak, budou na levici fňukat, že mají na Hradě Schwarzenberga. Jeho lidé ukázali, že pracovat umějí.
Miloš Zeman blahopřál agenturám pro výzkum veřejného mínění, že se tentokrát trefily – propočet jeho výsledku se téměř shoduje s jeho ziskem hlasů v prvním kole. Sdílíte tento názor?
Myslím, že v této zemi není nikdo, koho by výsledky prvního kola voleb nepřekvapily. Překvapením bylo už to, že výsledky Zemana byly téměř shodné s tím, co zmíněné agentury hlásaly – tedy agenturami prognózovaný zisk nad 20 % hlasů a hlavně stálá tendence růstu. Zásadně se však tyto agentury mýlily v informacích týkajících se druhého z hrdinů – Karla Schwarzenberga.
Většina předpokládala, že to bude Jan Fischer, kdo postoupí proti Zemanovi do druhého kola. I vy jste to říkal. Co bylo příčinou Fischerova propadu?
Máte pravdu, i já jsem se mýlil v předpokladu, že druhým postupujícím bude Fischer. Příčina je prostá: K odhadům nemáme jiná data než ta, která dodávají agentury pro výzkum veřejného mínění. A ještě podle lednového výzkumu agentury PPM Factum mělo Schwarzenbergovi patřit třetí místo se ziskem hlasů 11,0 %, druhý měl být Jan Fischer se ziskem 20,1 % hlasů. Všichni víme, že to jsou „měkká data“, čísla, která musíme brát s rezervou s ohledem na proměny nálad veřejnosti, chyb v metodice jejich propočítávání agenturami, dokonce i se zřetelem na možnou korupci. Nezapomínat, že průzkumy volebních preferencí spoluvytvářejí výsledky, neboť dávají voličům jistoty a politikům argumenty. Ale jiná čísla nemáme, dokud se neobjeví „tvrdá data“ v podobě vlastních výsledků voleb.
Psali jsme:
Po celou dobu předvolební kampaně byl podle výzkumů poměr mezi Fischerem a Schwarzenbergem přibližně 2:1 ve prospěch Fischera. Jenže volební souboj skončil 23,4 % pro Schwarzenberga a 16,5 % pro Fischera.
Dobře, to lze brát jako omluvu analytika. Ale kde je příčina oné změny poměru mezi Fischerem a Schwarzenbergem, onoho, chcete-li, rozdílu mezi „měkkými a tvrdými daty“?
Důvody jsou dva. Především Fischer se v kampani představil jako amatér. Je to člověk bez pevného ideového zakotvení, sám se ale nastylizoval, snad aby kompenzoval svoji komunistickou minulost, do pozice zásadového pravicového politika. Působil v této póze křečovitě. Tvrzení, že byl v KSČ kvůli zaměstnání či kariéře, možná v některých skupinách vnímají s porozuměním, pro většinu je to však nemorální postoj.
Výsledkem tohoto laického Fischerova postupu bylo, že některé vlivné skupiny, které jej zpočátku podporovaly, v něho ztratily důvěru. Ty obrátily svoji pozornost ke svému největšímu oblíbenci – Schwarzenbergovi. To platí především o skupině, které se říká „pravdoláskaři“, o tvůrcích obrazu Václava Havla. To se bojím byť jen naznačit, že v pozadí mohla být zlovolná strategie, která od počátku vnímala Fischera jen jako předskokana, který odvede špinavou práci v podobě útoků na Zemana. A pak, když svoji roli splnil, může mouřenín jít.
A ten druhý důvod?
Druhou příčinou úspěchu Schwarzenberga byla brilantní koncovka kampaně. Vyjdeme-li z dlouhodobých výsledků průzkumů veřejného mínění, dokázal své preference za poslední tři dny zdvojnásobit. To je úspěch, který časem vstoupí do učebnic.
Vše bylo perfektně připraveno. Sdělovací prostředky, ale i internet, se chovaly, jako by došlo ke kartelové dohodě mediálních oligarchů. Za Schwarzenbergem se podařilo sjednotit hlavní proudy pravice – v Praze, kdysi baště ODS, získal Schwarzenberg fascinujících 43,2 %, zatímco za občanské demokraty kandidující Přemysl Sobotka pouze 2,9 % hlasů. Pravicová část umělců dostala v pravý čas možnost promluvit a představit se s koordinovanými texty. Velmi zdařilý byl propagandistický útok na mládež, především na studenty. Bylo patrné, kde je finanční síla, ale i koncepce. Také se stalo jasnější, kdo bude na Hradě vládnout, když Schwarzenberg vyhraje.
Je to model, který vyzvedl už Havla. Inu, jak napsal moudrý Hegel, všechny události se v dějinách opakují dvakrát. Netroufám si říct, co k této jeho větě dodal Marx… Však je také vedlejším produktem velkého Schwarzenbergova úspěchu vlna deprese v řadách levice.
Myslíte, že příčinou je zklamání z výsledků kandidáta sociální demokracie Jiřího Dienstbiera, který v prvním kole skončil na čtvrtém místě?
Ne. Očekávalo se, že Dienstbier nepostoupí do druhého kola. Získal 829 tisíc hlasů, což je o 326 tisíc méně, než měla ČSSD v posledních volbách do Poslanecké sněmovny. Sociální demokracie doplatila na to, že kandidáta vybíralo úzké vedení strany bez ohledu na názory členské základny a svých voličů – přičemž mnozí vedoucí představitelé ČSSD tak činili podle hesla „jen ne Zeman“. Tady se výzkumy nemýlily a hlásily, že se sociální demokracii nepodaří přinutit své voliče hlasovat pro člověka, který zatím svými pracovními úspěchy a prohrami neprokázal charakter a talent. Což pro výkon nejvyšší funkce ve státě lidé na levici požadují. Navíc jeho útoky na Zemana byly příliš osobní. Tezí, že Zeman představuje pravici, Dienstbier diskreditoval sám sebe. Až příliš pomáhá „pravdoláskovým“ zájmům, což jej poškodí v ambicích stát se předsedou ČSSD.
Tak co je podle vás příčinou toho, co jste nazval „depresí na levici“?
Sklíčenost vyvolal především sám úspěch Schwarzenberga. Důvodů je celá řada. Pro značnou část levice je Schwarzenberg symbolem ztráty národní identity a státní svébytnosti. Chybí mu cit pro národní zájmy a je víc oddán svým zahraničním přátelům než této zemi. Jeho kariéra je popřením Masarykova republikánského odkazu. I když se na levici najde mnoho lidí, kteří mají sklon ke kosmopolitismu, šlechtický kosmopolitismus je jiný. Nevyrůstá ze stavění všelidských hodnot nad národní. Šlechtický kosmopolitismu je spojen s upřednostňováním zájmů evropské aristokracie a jejich spojenců před potřebami národů a států. Je to kosmopolitismus privilegovaných, kteří nemají vlast a jsou ochotni vládnout kdekoliv.
Dnes je Schwarzenberg stavěn proti Zemanovi jako symbol změny. Je možné, že tomu mnozí uvěří, neboť stokrát opakovaná lež se prý stává pravdou. Ne zcela – stává se jen iluzí vypadající jako pravda. Skutečnou pravdou je, že Schwarzenberg byl u mnoha zásadních změn od roku 1989. V každém případě patřil mezi hlavní opory šlechtických i církevních restitucí. Ne náhodou se vyrojila hesla typu „Kníže na Hrad = amnestie pro Kalouska“.
Už několikrát jsem zaznamenala v souvislosti se Schwarzenbergovými politickými úspěchy poznámku, že Češi jsou národem lokajů…
Fakt, že ve skeptickém Česku takový kandidát získal přízeň čtvrtiny aktivních voličů, svědčí o ztrátě kontinuity s národním obrozením a Masarykovým ideovým dědictvím. Pravdou ale je, že spojení se svými pokrokovými dějinami ztrácejí celé vrstvy evropských obyvatel. Je žalostný pohled na liberály, kteří na bodácích šíří demokracii po světě, a doma se vtírají do přízně královny. Skutečná demokracie a monarchie byly a jsou neslučitelné pojmy. Copak si lid neumí vládnout a potřebuje privilegované mocnáře? Dlužno dodat, že Schwarzenberg sice získal podporu čtvrtiny aktivních, ale jen sedminu oprávněných voličů.
Z toho, co říkáte, vyplývá, že není jasné, kdo zvítězí.
Jisté je pouze jedno: Druhé kolo prezidentské volby má vlastní zákonitosti. Zjednodušeně řečeno, Zeman vyhrál první kolo, které bylo podle anglosaských pravidel – stačí relativní vítězství nad ostatními kandidáty a je možné stěhovat se do Bílého domu. Druhé kolo se už hraje podle francouzských pravidel – je nutné získat absolutní většinu byť jednoho hlasu. Nezačíná se zcela od nuly, ale přesto znovu.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
