David Vodrážka si byl zřejmě na kongresu ODS tak jistý tím, že ho znovu zvolí do funkce prvního místopředsedy, že ho ani nenapadlo, že by si to mohl pokazit. Ale podařilo se mu to velice snadno a to díky nominačnímu projevu. Ten byl bez konkrétních sdělení a nenabídl žádné recepty. Podle některých delegátů byl dokonce hloupý. Navíc Vodrážka při čtení projevu vypadal, jako by byl opilý. Jenže on to odmítá.

Přesto někteří delegáti hovořili o tom, že když toho „blekotu, mekotu" slyšeli, byla to poslední kapka. „Stalo se, v co jsem skrytě doufal. Lidé se vykašlali na dohody a volili podle svého," poznamenal již po volbě místopředsedů například delegát z Plzeňského kraje.

A co tak delegáty rozesmálo, že projev potajmu přirovnávali k projevu Miloše Jakeše z roku 1989? Například slova o zákulisních hrách. Či o tom, že rétorika není jeho silnou stránkou a on si na nic nechce hrát. Anebo, že nechce tvrdit, že má na všechno "hotový nějaký" recept.

Vodrážka versus Jakeš. V čem se liší?

Inu, posuďte sami, co například Vodrážka řekl: „Já myslím, že ta podpora nominacemi vypovídá o mnohém. Vypovídá i o tom, že v médiích se hovoří o nějakých zákulisních dohodách. Bohužel, my si to děláme sami. To je přece i naše hra, to je hra některých z nás, když tvrdí, že se tady dělají nějaké zákulisní dohody, že se tady vysedává v saloncích a tam se to peče. Ale tak to přece není, je to tak, že proběhly nominace a ty nominace jsou naprosto transparentní."

A aby bylo jasné, proč delegáti na kongresu právě tato slova přirovnávali k legendárnímu Jakešově projevu, nabídněme srovnání toho, co řekl Jakeš v roce 1989: