Mecenáška Mládková: Zemi řídí mladíci. Jdou jen po penězích

02.06.2011 21:55

Samá korupce a kulturní nevzdělanost. Tak skepticky se vyjadřuje o domovině sběratelka a mecenáška Meda Mládková. V současnosti vede boj s radnicí Prahy 1 o pronájem Werichovy vily na Kampě a už je dost rozčilená. Prý dostala nabídku, aby ve vile bydlela tajně, kterou jednoznačně odmítla.

Mecenáška Mládková: Zemi řídí mladíci. Jdou jen po penězích

Po smrti manžela v roce 1989, s nímž vybudovala velkou sbírku umění, zůstala zámožná emigrantka Meda Mládková sama. Vrátila se do Česka, zapojila se do Občanského fóra, později založila Nadaci Jana a Medy Mládkových a zrekonstruovala Sovovy mlýny, z nichž vytvořila Muzeum Kampa. V něm umístila část své umělecké sbírky. Mezitím se však kvůli svým plánům několikrát střetla s tuzemskou byrokracií a boj trvá. Aktuální je spor o Werichovu vilu. Tvrdohlavá Meda, jak se jí kvůli neústupnosti přezdívá, už má toho plné zuby.

Korupce a nevzdělanost

Česká politická garnitura se prý staví ke kultuře jako krkavčí matka. „Vždyť z těch politiků tady nikdo není kulturně vzdělaný. Zajímají je hlavně peníze. Zemi řídí poměrně mladí lidé, kteří všechno chtějí ihned. Drahá auta, hodně peněz, jezdit po světě, prostě luxus. Nechápou, že si na to nejdřív musejí vydělat. Proto je tady tolik korupce," stýská si pro ParlamentníListy.cz s tím, že oproti USA je Česko korupční velmocí. „Jela jsem s taxikářem z letiště. Nadával na to, že musel stát dvě hodiny ve frontě na nějaké povolení. A víte, co mu na to řekl jeho sedmnáctiletý syn? Prý, že měl ty úředníky podplatit," doplňuje historkou.

V roce 1975 přijela do tehdejšího Československa s manželem a významným ekonomem Janem Mládkem, jehož k tomu musela dlouho přemlouvat. Bydleli v hotelu Intercontinental a jednou si udělali procházku na Pražský hrad. „Tekly mu slzy. Chtěl být chvíli o samotě a šel se projít. Pak, když se za tři hodiny vrátil, říkal, že postával před svým gymnáziem a pozoroval mladé lidi, co odtamtud vycházeli. Byli prý krásní a úžasní, takže si uvědomil, že už v Praze strach mít nemusí. Kdyby viděl, jak tahle generace dnes zemi vede, byl by hodně zklamaný," vzpomíná pro ParlamentníListy.cz.

Nabídka tajného bydlení

Do Česka přiletěla teprve tuto středu. Staronové zážitky ji přesvědčují o tom, že ani v hlavním městě nemá umění na růžích ustláno. Dohadování se starostou Prahy 1 Oldřichem Lomeckým (TOP 09) prý nemá konce. Jednou jej přesvědčovala, aby jí povolil vystavit v parku obléhajícím Sovovy mlýny několik soch. Nebyl zájem. Před tím už dělala vše pro to, aby její nadace získala takzvanou Werichovu vilu. Od Prahy 1 získala v roce 2008 předběžnou smlouvu na její čtyřicetiletý pronájem. Chtěla v ní vybudovat kulturní stánek věnovaný odkazu Jiřího Voskovce, Jana Wericha a básníka Vladimíra Holana s tím, že by se tam pořádaly koncerty a debaty se vzdělanými lidmi.

„Vilu teď chtějí zpět. Starosta Lomecký mi navrhoval, že se mám domluvit s architektem, ať nahoře navrhne prostor pro knihovnu, kde bych mohla bydlet. To nebyla legrace, ale drzost. Prostě, že bych tam byla na zapřenou, jako nějaká squatterka. Přitom mají na radnici Prahy 1 ode mě už nějaký ten pátek dva a půl milionu korun jako zálohu. Jak tohle dopadne jsem sama zvědavá. Ale pozor. Ve vile už některé trámy hnijí," popisuje anabázi Mládková s tím, že má jen v Praze dva byty, takže jí rozhodně nejde o bydlení.

Spor o vilu

Starostovi Prahy 1 Oldřichu Lomeckému se nelíbí délka pronájmu a další věci. Kvůli neschopnosti domluvit se s Medou Mládkovou chce tedy smlouvu ukončit. „Paní Meda, i když si jí lidsky vážím, zvolila maximalistický postup a nebyla ochotna v ničem ustoupit," řekl Lomecký ČTK. Po vyřešení právních náležitostí a případném soudním verdiktu, kde si je jistý vítězstvím radnice, chce vilu s pomocí peněz od ministerstva kultury zrekonstruovat a zprovoznit.

„O ničem jsme spolu zatím nevyjednávali. Nemá žádný přínosný plán, co s vilou. Takže si dokážu představit, že dole udělají hospodu, jakých je na Kampě nespočet. Ať si z toho pro mě za mě udělají, co chtějí. Všechno tím však zkazí. Tady přece nejde o kšeft, ale o kulturu. Minulý rok jsem dostala ocenění od ministra kultury Jiřího Bessera, což je závazné jak pro mě, tak i pro něj. Takže uvidíme," podotýká Mládková, které je již přes devadesát let. Do boje už povolala právníky.

Meda Mládková je sběratelka a mecenáška umění, manželka ekonoma Jana Viktora Mládka. V roce 1946 odešla do Švýcarska, kde studovala ekonomii v Ženevě a získala z ekonomie doktorát. Po únoru 1948 se rozhodla do Československa se nevrátit, tedy emigrovat. Stala se spoluautorkou časopisu Současnost. V letech 1955 - 1960 studovala dějiny umění na l´École du Louvre a na Sorbonně v Paříži. Založila první československé exilové nakladatelství, které se jmenovalo Edition Sokolova. V Paříži se seznámila s také emigrantem Janem Mládkem, pracujícím zde v Mezinárodním měnovém fondu a spolu se vzali. V roce 1960 oba odcestovali do Washingtonu v USA. Zde Meda Mládková i se svým manželem vybudovali velkou sbírku umění. Po smrti manžela v roce 1989 se vrátila zpět do Čech, kde se zapojila do Občanského fóra. Později založila Nadaci Jana a Medy Mládkových a rozhodla se k rekonstrukci Sovových mlýnů - Muzea Kampy. Zde také umístila svou uměleckou sbírku.


Čtěte také:


ReproFoto: ct24.cz

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Rychetský

Mgr. Jaroslav Bžoch byl položen dotaz

migrační pakt

Nepřijde vám divné, že se o migračním paktu hlasovalo těsně před volbami? A bude tedy ještě po volbách něco změnit nebo je to už hotová věc? Taky by mě zajímalo, nakolik se nás týká, protože Rakušan tvrdí, že tu máme uprchlíky z Ukrajiny, takže nebudeme muset přijímat další ani se nebudeme muset vyp...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Akce zakázána. Ne zrušena, zakázána. Dvojka Konečné terčem cenzury. Pátrali jsme

9:25 Akce zakázána. Ne zrušena, zakázána. Dvojka Konečné terčem cenzury. Pátrali jsme

Akce zakázána. Doslova. Plzeňsko je, zdá se, „průkopníkem“ praxe, kterou najdeme možná v padesátých …