Zajímá mě, jestli jste už v nějaké chvíli zalitoval, že jste na sebe vzal všechno, co souvisí s tím dělat šéfa Národnímu divadlu.

Každý člověk, který řídí velkou instituci a řídí ji s plnou odpovědností, se někdy octne v situaci, kdy si položí otázku, jestli učinil dobře, když na sebe tu roli vzal. Přiznám se, že pro mě je pokládání si otázek součástí mého bytí. Otázky si pokládám často, takže samozřejmě jsem si párkrát položil i tuto. A vždy jsem na ni odpověděl pozitivně, tedy že nelituji. Být ředitelem Národního divadla je výzva i závazek. To je koneckonců i současná situace, která se týká transformace Národního divadla, tedy mimo jiné spojení souborů Státní opery a Národního divadla. Nelituji času ani překonávání obtíží, protože jsem přesvědčen o tom, že to je v tuto chvíli a v tomto čase to nejlepší řešení.

Není manažer, který se v době globální ekonomické krize stará o cokoliv v kultuře, tak trošku jako Don Quijote, když je závislý na státních penězích?

Já myslím, že ne. Mám pocit, že celá nezisková veřejná sféra se pohybuje v kontextech, které jsou vymezeny z hlediska financování a toho, jaké možnosti má stát. A záleží na umu a schopnosti manažera, aby se dokázal v rámci těchto možností pohybovat a samozřejmě získávat pro svou instituci co nejvíc finančních prostředků. Musí mít přesvědčivé argumenty a schopnost komunikovat. Není to lehké, ale je to možné. Všude na světě podporují podobné umělecké instituce mecenáši a sponzoři - a to velmi významně. Je to jedna z oblasti financování Národního divadla, které věnujeme velkou pozornost.

Řídíte instituci, o které se bezesporu dá říct, že je národním symbolem. Existují hranice, odkud kam se vy jako manažer můžete pohybovat? Třeba si říkáte: přeci jenom řídím Zlatou kapličku a sem už zajít nelze. Například kdyby se našel bohatý sponzor, těžko by mohl vrazit na Národní divadlo billboard. Posouvají se ty hranice v čase, čím míň je peněz na kulturu, tím rozvolněněji společnost jedná?

Je velmi důležité udržet si konzistentní názor na to, jak člověk vnímá Národní divadlo. Pokud ho máte, pak už vám na otázku, zda určitou hranici překročit či ne, odpoví intuice. A já se přiznám, že mám v tomto docela jasno. Pro mě je Národní divadlo skutečně Zlatá kaplička. Je to výsostná kulturní instituce, která v sobě nese jeden z prvků naší národní identity, je to národní kulturní dědictví v tom pravém slova smyslu. Takže to je potřeba neustále zdůrazňovat a v tomto duchu veřejnost svým způsobem vychovávat.

Na druhé straně je Národní divadlo nejsilnější kulturní instituce v oblasti současného divadla a je třeba ho stavět jako moderní kulturní instituci se vším, co k tomu patří. Je mu potřeba umožnit, aby divadelní prostor žil a fungoval a aby v něm byla do značné míry svoboda. Někdy se tyto dva imperativy dostávají do konfliktu, což je ale konflikt zcela přirozený a provází celé dějiny Národního divadla. Je to zároveň i součástí řízení této instituce, a tak musíme pořád hledat správnou pozici a rovnováhu.

Kdykoliv jsem historicky za dvacet let v médiích hovořil s někým, kdo má co společného s Národním divadlem, tak všichni vždycky říkali, že je Národní divadlo právě v krizi. Tak je teď právě Národní divadlo v krizi, pane řediteli?

Kdybych to vzal z vašeho pohledu, Národní divadlo je v krizi permanentně a je to tak dobře. Protože pokud jakékoliv divadlo není v krizi, tak to znamená, že je mrtvé. Divadlo, které žije, si má neustále pokládat otázky samo o sobě, má neustále pokoušet hranice umělecké tvorby, má neustále hledat. Možná je to pro někoho příznak krize, ale já opakuji: takováto „krize" k divadlu patří a je to tak dobře.

V souvislosti s hledáním nového ředitele České televize se hovoří o tom, že ta funkce je veskrze politická. Ředitelovat Národní divadlo je tak trošku politická funkce, nebo ne?

Ředitelovat Národní divadlo není politická funkce a politickou funkcí být nesmí. Nicméně Národní divadlo je do té míry zásadní instituce této země, že ať chcete nebo nechcete, do politického kontextu samozřejmě vstupovat musíte. Jedna ze základních nutností a povinností ředitele je, aby instituci, kterou řídí, dokázal vsazovat do aktuálního společensko-politického kontextu. Musí vědět obhájit její zájmy, rozvíjet je, a k tomu samozřejmě patří i kontakt s politikou.

Má teď za vašeho vedení v Národním divadle šanci každý autor her, řekněme třeba Václav Havel?

Samozřejmě, že každý autor má šanci. Je to ale spíš otázka dramaturgických plánů jednotlivých uměleckých šéfů.

Takže má šanci jako každý jiný autor, tak tomu mám rozumět?

Ano, jako každý jiný autor.

S odstupem času - a teď nemyslím na vaše vedení - byla podle vás chyba, že hra Václava Havla se v Národním divadle nehrála, neurazilo vás to?

Myslíte Odcházení?

Třeba. Už i v minulosti se o něčem jednalo...

Že Odcházení nakonec nespatřilo prkna Stavovského divadla, jak bylo plánováno, byla podle mého názoru chyba, ale prostě se to tenkrát nepodvedlo. Mělo to mnoho kontextů, které asi teď nebudeme vysvětlovat. Ale to se někdy stává, že divadlo vstupuje do prostředí, kde hraje roli tolik aspektů, že i když máte velmi dobrou vůli a všecky předpoklady jsou naplněny, tak se vám váš záměr prostě nezdaří. Někdy se zase naopak stane, že nemáte vůbec žádné předpoklady k tomu, aby se váš záměr, třeba fantasmagorický, zdařil, a on se zdaří. To je holt divadlo.

Mimochodem viděl jste Odcházení teď ve filmové podobě?

Neviděl.

Mají herci v divadlech stávkovat? Co myslíte, není už to přežitek?

Já myslím, že nemají, a také myslím, že nestávkují. Alespoň v posledních desetiletích jsem nezaznamenal nic takového, kromě Francie.

Ale včera jsem četl na internetu, že v nějakém rakouském divadle se stávkovalo. Jak mají herci projevovat nepokoj nebo neposlušnost, když s něčím nesouhlasí? Co mají dělat?

Teď bych možná použil pojem umělci ...

Umělci, čtenáři to pochopí...

Je přirozené vyjadřovat odůvodněnou nespokojenost, ale na to máme vybudovanou fungující strukturu, které se říká struktura odborová. Vedení odborů má komunikovat s vedením divadla, má mu sdělovat problémy, které by chtěli řešit, ale mám za to, že tento dialog má zůstat v rovině interní komunikace. Nemá se přenášet dál, nemá se přenášet na diváka. A hlavně se divák nikdy nesmí stát rukojmím případného konfliktu.

A jak to dopadne se Státní operou, pane řediteli?

Celý proces, který na veřejnost může působit poněkud nepřehledně, dostal jasné kontury rozhodnutím ministra kultury začátkem června. Spočívá v tom, že Státní opera bude majetkově připojena k Národnímu divadlu, nicméně operní soubor Státní opery v podobě orchestru a sboru bude zachován, bude i nadále fungovat jako autonomní jednotka. Je potřeba říci zcela jasně, konkrétně a otevřeně, že opera Národního divadla a opera Státní opery se spojí, budou mít jedno umělecké vedení a jeden sólistický ansámbl. Je to předpoklad pro to, aby umělecká tvorba ve všech třech operních domech, a teď myslím Národní divadlo, Stavovské divadlo a Státní operu, v budoucnu nabrala skutečně vývoj, který chceme. To znamená, aby se první opera  České republiky stala konkurenceschopnou i v evropském kontextu. Navíc celý proces umožní synergii, umožní nasměrovat koordinovaně síly ke zlepšení podmínek pro uměleckou tvorbu. Divák by v celém procesu transformace měl zaznamenat pouze pozitivní změny, protože jsem přesvědčen, že jiné než pozitivní ty změny nebudou. Je fakt, že to bude trvat delší dobu, neb je to proces ryze evoluční. Samozřejmě ve Státní opeře bude zachován repertoár, který se tam hraje, a bude postupně obnovován. Je to skutečně běh na střednědobou trať, to znamená období několika sezón. Myslím si, že je to tak v pořádku, protože jde - mimo jiné - o zachování kontinuity obou institucí.

K tématu:

• Besser: Dolanský neplnil úkoly. V řízení Státní opery Praha končí
• Klasnová (VV): Potřebujeme dvě velké pražské scény?
• Státní opera Besserovi: Nechte nás být. A zbavte se Zdráhala

Vy jste řekl, aby opera držela krok se zbytkem světa. To znamená, že teď to tak není? Že nejsme konkurenceschopní?

Jsme nepochybně konkurenceschopní v jednotlivých operních projektech. Některé operní inscenace, při vší úctě ke Státní opeře především v Národním divadle, vstupují do evropského kontextu, promlouvají do něj. Ale je to spíše v jednotlivostech než v celkovém směřování, než v celkové síle operních domů.

A jak to teď vlastně bude? Státní opera bude detašovaným pracovištěm Národního divadla? Jak to bude v praxi? Jak se to bude jmenovat? Poznáme to my jako návštěvníci divadla? Co bude vlastně jinak?

Od sezóny 2012/13 bude zásadní změna v tom, že se spojí oba baletní soubory v jeden velký soubor - Národní balet, což je tendence, která je standardní ve všech evropských metropolích.

A kde bude?

Balet bude hrát na všech scénách, především na scéně Státní opery. Název Státní opera pro budovu bude zachován, takže Národní balet bude působit jak ve Státní opeře - ve velkých baletních inscenacích, tak nadále i v Národním divadle a nepochybně si zachová i nějakou inscenaci ve Stavovském divadle.

A proč se tento model lidem ze Státní opery nelíbí? Co proti němu mají?

V případě zaměstnanců Státní opery, jejích uměleckých složek, spočívá základní problém v tom, že v nich byl vyvolán strach o vlastní existenci, respektive o práci. To je myslím prvotní moment. Jasně jsme deklarovali, že se lidé o pracovní místa bát nemusí, že pracovní smlouvy přejdou pod zaměstnavatele jménem Národní divadlo. Pan Dolanský však neustále ve svých kolezích ve Státní opeře vzbuzuje nejistotu. Buduje v nich pocit ohrožení místo toho - a to bych považoval za odpovědné -, aby se naopak snažil, aby se pro zaměstnance v budoucnu vytvořily ty nejlepší podmínky. Celý ten proces je trošku paradoxní: na rozdíl od všech jiných odborových akcí a stávek, které bojují za zlepšení sociálních podmínek svých zaměstnanců, odboráři ve Státní opeře v čele s panem Dolanským bojují proti jejich zlepšení. Nechtějí slyšet, že transformace by jim měla přinést jednak zlepšení platových podmínek, tak i zlepšení celého pracovního prostředí. Takže já se přiznám, že tomu v tuto chvíli už vůbec nerozumím. Mám pocit, že tady jde spíše o resuscitaci ega pana Dolanského, který se v tuto chvíli chová velmi nezodpovědně a zbytečně vede odbory Státní opery ke konfrontaci, ačkoliv bojují samy proti sobě.

Zvenku, z toho, co sleduji v médiích, to vypadá tak, že vy jste takový ten manažer tvrďas, že nemíníte ustoupit. Musel jste už udělat nějaké zásadní ústupky směrem ke Státní opeře, k těm lidem?

Mým krédem je komunikace, a proto se neustále snažím komunikovat se všemi zaměstnanci. Samozřejmě pokud odmítají komunikovat, nezbývá než činit rozhodnutí. Ta pak musí být zcela jasná a pregnantní, ale činím tak v dlouhodobém zájmu zaměstnanců, ať už Státní opery nebo Národního divadla. To je to podstatné. Někdy člověk coby manažer musí obětovat aktuální popularitu mezi svými zaměstnanci, protože dlouhodobý zájem je potřeba prosazovat direktivním způsobem. A to je tato situace. Jsem přesvědčen, že spojení sil Státní opery a Národního divadla všem prospěje. A pokud o tom oni nejsou přesvědčeni, tak nezbývá než to prosadit a přesvědčit je o tom.

Občas tvrdí zlí jazykové, že Národní divadlo hospodaří v tzv. červených číslech, teď k tomu přibude Státní opera. Bude to mít nějaký vliv řekněme v ekonomických vazbách? Nebude vás to ekonomicky tahat ještě víc ke dnu?

Především musím rezolutně odmítnout, že by Národní divadlo hospodařilo v červených číslech. To je pomluva, kterou začali šířit už někdy koncem minulého roku někteří z protagonistů celého sporu, a je to pomluva nehorázná. Národní divadlo samozřejmě hospodaří v kladných číslech. Pro mě je to základní manažerský imperativ, abych dokázal vést instituci i během finančních krizí tak, aby hospodářsky prosperovala. Faktem je, že škrty posledních dvou let byly pro Národní divadlo poměrně obtížné. Představovaly asi 80 milionů, což je v našem rozpočtu skutečně hodně. Národní divadlo mělo co dělat, aby si zachovalo odpovídající úroveň umělecké činnosti. Považuji za velký úspěch, že se Národnímu divadlu podařilo situaci ekonomicky zvládnout, a proto mě tak rozčiluje, že někdo říká takové lži.

Co se týče vstupu Státní opery do toho svazku, je potřeba říct především jednu věc. Spojením se ušetří peníze, tam skutečně dojde k úsporám, které jsou dané administrativou, které jsou dané spojením některých provozů. Vlastní proces bude skutečně úsporou, což chci zdůraznit, protože ti odpůrci...

Úsporou pro koho? Z nějakého společného pohledu...

Ano, to je reálný fakt, pokud spojíte rozpočet Národního divadla a rozpočet Státní opery, k čemuž dojde...

Já vím, ale ptám se na to, jestli vás to nepotáhne ke dnu.

Myslím, že nás to ke dnu nepotáhne. Že nás to ke dnu táhnout nesmí. Ekonomický systém Národního divadla je postavený tak, že si budeme bedlivě hlídat, aby Národní divadlo vstupem do toho svazku nijak netratilo. V tomto smyslu jsme ve shodě s ministerstvem kultury a ten rozpočet, který se modeluje do budoucna, by toto skutečně neměl připustit.

Ještě se vrátím k momentu toho vlastního spojení. Ono přinese jednorázové zlepšení, zefektivnění činnosti, o tom není sporu. Ale podstatný je fakt, že pan ministr Besser jasně deklaroval, že až k tomuto zefektivnění dojde, je připraven uvolnit finanční prostředky, protože je potřeba především zlepšit platové podmínky umělců, je potřeba investovat do rekonstrukce historické budovy Státní opery, která není v dobrém stavu. Je potřeba získat finanční prostředky pro premiéry v SOP, protože v tuto chvíli v rozpočtu prostě nejsou. A je potřeba přijmout fakt, že operní provoz, operní dům a Národní balet, pokud má být konkurenceschopný s Evropou, stojí peníze. Ale to už není o tom, že by to spojení vytvořilo vyšší náklady. To je jiný příběh. Příběh o tom, že chceme zlepšit celkově nejen sociální podmínky, ale i uměleckou činnost. Národní divadlo si to zaslouží a já jsem přesvědčen, že jdeme cestou, která nás dovede tam, kam díky významu, tradici a umělecké úrovni patříme - mezi přední evropské národní scény.

Více čtěte:

NA HRANĚ s Xaverem: Bojím se těch mrtvých, proto se nevzdám, svěřil se emotivně Kubek

NA HRANĚ  s Xaverem: Mou chybou je, že držím slovo, mé ano je ano

NA HRANĚ s Xaverem: Kvůli Kroupovi jsem padouch. A Michálek hrdina, povzdychl si Tlustý

NA HRANĚ s Xaverem: Kraus o Paroubkovi: ČSSD vytáhl z bryndy. Pak ho semlela média

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.