Ministr P. Dobeš: Institut osoby blízké jako takový je v pořádku, pokud není zneužíván

Děkuji, pane předsedo. Vážené senátorky a vážení senátoři, dovolte mi, abych ve stručnosti řekl a představil návrh tohoto zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a zákon č. 247/2000 Sb., o získání a zdokonalení odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel.

Tento návrh zpracovává do právního řádu ČR směrnici EP a Rady 2006/126/ES, a to v první řadě o řidičských průkazech. Soustřeďuje se na několik zásadních oblastí. Jedná se zejména o zamezení účelového získání řidičských průkazu cizinci na území ČR, nové vymezení skupin vozidel pro účely udělování řidičského oprávnění a výcvikových vozidel, opatření k zajištění efektivnější kontroly zdravotní způsobilosti řidičů a dílčí zvýšení některých věkových hranic pro získání řidičských oprávnění, zejména u motocyklů.

V Poslanecké sněmovně byla do návrhu zákona dále včleněna nová úprava postihu provozovatele vozidla pro případ, kdy je přestupek zaznamenán automatizovaným zařízením a nepodaří se uložit sankci za přestupek řidiči vozidla. Jde tedy o návrh řešení problematiky takzvané osoby blízké.

Co se týká toho, tak poslanecký pozměňovací návrh se stal asi největším předmětem diskusí v obou výborech, které návrh projednaly a ÚPV na svém jednání přijal dílčí pozměňovací návrh k článku I bodu 12 s vymezením motocyklů skupiny A2 s výkonem motoru do 35 kW, a v § 80a vypouští dovětek, který do této skupiny umožňuje zařadit motocykly upravené z vyššího výkonu motoru. Přestože chápu co se týče důvodů ÚPV tento krok, tak po bližším vyhodnocení se s tímto pozměňovacím návrhem já ani MD neztotožňujeme a nepodporujeme ho.

Co se týče vládního návrhu, tak zde vychází z článku 2 směrnice 206/126/ES, který takový postup legislativně umožňuje.

Co se týče VHZD, tak na svém jednání přijal pozměňovací návrh odstraňující technickou chybu v oblasti vozidel s právem přednostní jízdy. Jedná se v podstatě o chybu, která se týkala umožnění práva přednostní jízdy na přechodu pro chodce. S touto chybou se naprosto ztotožňuji a tento pozměňovací návrh podporujeme.

Co se týče dalšího návrhu na vypuštění úpravy vztahující se k takzvané osobě blízké, tak tady bych chtěl říci, že si uvědomujeme problematiku této oblasti i to, že z vládního návrhu byla doplněna poslaneckým pozměňovacím návrhem. Na druhou stranu samotná navržená úprava vychází z poměrně široké diskuse, která proběhla na MD v 1. čtvrtletí t. r., jedná se o prozatím o snahu nejkomplexnějším způsobem řešit vztah odpovědnosti řidiče za spáchaný přestupek a odpovědnosti provozovatele, nebo majitele za správní delikt. Zadruhé je to i podpora efektivnosti a rychlosti řízení při zachování řádného procesu.

Chtěl bych se zmínit o hlavních argumentech, které byly ze strany odpůrců té takzvané osoby blízké, kteří tvrdí, že se jedná o neústavnost, respektive poukazují na neústavnost tohoto návrhu. Chtěl bych říci, že pokud se podíváme na podstatu samotného problému, tak jednou novinkou, která v tomto projednávaném návrhu je, je zavedení odpovědnosti za správní delikt u fyzické nepodnikající osoby.

S tím, že argumenty, které svědčí ústavní konformitě návrhu, jsou následující: V první řadě Ústavním soudem bylo už mnohokrát judikováno, že ústavně konformní je jen ta sankce, jež je stanovena zákonem, a to je přesně to, co v tuto chvíli navrhujeme. Za druhé případy objektivní odpovědnosti, to je odpovědnosti za následek, nikoli za zavinění, v čemž spočívá rozdíl od přestupku. To znamená, v českém právním řádu nejsou za prvé nijak nové, nijak zvláštní nebo ojedinělé, je tomu právě naopak. Jsou časté jak u právnických osob, tak u osob fyzických, byť podnikajících. Za třetí bych chtěl - co se týče souvislostí s tímto návrhem - sdělit, že předpokládaný institut řešení osoby blízké představuje ve své podstatě jedno z posledních řešení, nebo možných řešení, které lze považovat za ústavně konformní. Nenalezne-li tento nový institut podporu, pak se jedná o to, problematiku spojenou s takzvanou osobou blízkou řešit už jen zásahem do ústavního pořádku ČR, to znamená konkrétně změnou ústavního zákona a změnou Listiny základních práv a svobod. Toto je nejzazší možná norma, nebo změna zákona před tím, než už bychom museli sáhnout do ústavy nebo do Listiny základních práv a svobod.

Chtěl bych také zmínit argumenty, které svědčí pro, abychom tento návrh zákona schválili. Jedná se zejména o to, že institut osoby blízké jako takový je v pořádku, pokud je využíván tak, jak se má využívat. Pokud není zneužíván. My v tuto chvíli - i podle zdrojů MD - evidujeme, že je velké množství deliktů spáchaných v provozu na pozemních komunikacích, které zůstávají nevyřešeny na základě výmluvy pro osobu blízkou. Jedná se v tuto chvíli o 60 - 70 % přestupků, jež byly zaznamenány, ať už je to přestupek v rychlosti, to znamená radarem, nebo přestupků spočívajících v nedovoleném stání tam, kde to není dovoleno.

Chtěl bych zmínit, že tyto řekl bych tisíce deliktů jsou nezpůsobilé k projednání proto, že po jednom roce od spáchání přestupku nelze přestupek projednat a tím pádem správní orgány přestupky musí odkládat.

Dále bych chtěl zmínit, že správní orgány jsou nesmírně přetěžovány přestupkovou agendu, přičemž prostřednictvím zaplacení takzvané určené částky, která je právě definována v návrhu zákona, by došlo k významnému odbřemenění správních orgánů a tím pádem vlastně zrychlení celého procesu.

Pokud se podíváme na současný stav a změnu, která je v návrhu předkládána, na základě záznamu z radarů, pokud je identifikována registrační značka vozidla, je vyzván provozovatel vozidla k podání vysvětlení. Odmítne-li vypovídat s odkazem na tzv. osobu blízkou, správní orgán je nucen z důvodu důkazní nouze správní řízení odložit, respektive nezahájit. Což také znamená, že v projednávané novele navrhovaný institut nijak nerezignuje na potrestání pachatele přestupků, primární je ovšem postih pachatele, postih provozovatele je až postihem sekundárním.

Co se týče zajištění efektivity, je doplněn nový institut takzvaného dobrovolného zaplacení určené částky, která je vždycky nižší, než hrozící pokuta. Pokud to provozovatel vysvětlí, nedochází k vedení dalšího sankčního řízení. Jedná se o to, že v případě výzvy pro podání vysvětlení, pokud na ni provozovatel vozidla, majitel vozidla přijde, tak může uhradit nižší částku, než je částka, která by hrozila v případě určené pokuty. Je to ve lhůtě 14 dnů, nezahajuje se správní řízení a tím je problematika přestupku vyřešena pro provozovatele. Ale není možné obejít ten daný delikt jenom tím, že se vymluví na osobu blízkou, tak jak se dneska děje. To znamená, pokud slušný řidič, nebo majitel vozu půjčí někomu vozidlo, tak v takovém případě vždy má možnost se následně s tím řidičem, kterého nechce uvést, nebo má k tomu nějaké důvody, může vyrovnat, ale přestupek je potrestán. Tím pádem je tam apel na to, aby se neporušovala jednoznačně pravidla silničního provozu, která v současné době máme. Pokud tak do 14 dnů neučiní, teprve poté začíná správní řízení. Také - a to jsem již zaslechl v různých interpretacích - se nejedná o to, že by provozovatel vozidla přicházel o body nebo řidičský průkaz, nebo něco podobného. Jedná se jenom o finanční pokutu, a ta je vždy nižší, než ta částka, která by hrozila za uhrazení pokuty.

Co se týče toho, že navržená úprava je složitější než předchozí pokusy, myslím si, že i právě proto, že nerezignuje na odpovědnost a možnost potrestání řidiče za přestupek, naopak jej má na prvním místě, tak nejméně v podmínkách našeho právního řádu narušuje zásadu potrestání pachatele přestupku, ale nerezignuje na to, aby se zvýšila bezpečnost na silničních komunikacích, aby byl tlak na to, aby naši řidiči byli v tomto obezřetnější, aby opravdu kladli důraz na to, že je třeba plnit všechna pravidla, která v tuto chvíli je třeba dodržovat - ať už je to rychlost nebo parkování, a neměli možnost výmluvy na osobu blízkou, přičemž v mnoha desítkách procent případů se o žádnou osobu blízkou nejedná.

Já bych vás, vážené senátorky a vážení senátoři, chtěl požádat, aby tento návrh byl zachován v celkovém návrhu zákona, přestože jeho jádrem je především transpozice směrnice 2006/126, tak jak jsem zmínil před tím v úvodním slově.

To je z mé strany v tuto chvíli všechno. Děkuji.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.