"Člověk toho o Islandu a takzvané islandské cestě mnoho neví, to byly dva nebo tři článečky, které se informačně překrývaly," potvrzuje nedostatek informací o takzvané islandské cestě Jan Keller. „Na tom mě zaráží, že se dozvídáme ve velice hojné míře o záležitostech třetí nebo čtvrté kategorie. Informační servery jsou často zahlceny naprostými absurditami a většinou se to týká soukromého života celebrit," konstatoval pro ParlamentníListy.cz Keller.
Související:
Vím, kdo se rozvedl, ale o Islandu nic
Podle něj ovšem nejde o českou specialitu. „To se tady hrne horem dolem, a to není česká specialita, to je dnešní mediální svět: Hvězdičky třetí čtvrté kategorie se zase rozvedly, zase vdaly, zase dostaly rakovinu, zase byly zázračně vyléčeny.... To je tady pořád. Ale to, co se děje na Islandu, by mohlo být z politického, politologického a sociálního hlediska velice významné a přitom tomu prakticky v médiích není věnována vůbec žádná pozornost. To je věc, která mě na tom ze všeho nejvíc zaráží," popsal informační ticho kolem Islandu Keller.
Na dotaz, jaký obraz z dostupných informací o Islandu získal, krátce shrnul své vědomosti. „No, po obsahové stránce došlo k tomu, že v předlužené zemi to došlo tak daleko, že se proti tomu zvedl veliký odpor. Lidé se zbavili nenásilnou cestou parlamentu a dosáhli toho, že politici a bankéři, kteří patrně v tom zadlužení hráli nějakou roli, byli postaveni před nezávislý soud," vzpomíná Keller s tím, že je vypracovávána nová ústava, která dalším politikům znemožní v této cestě pokračovat.
Islandská cesta? Pro nás sen z jiného světa
Nakolik považuje takovou cestu za možnou pro ČR, reagoval skepticky. „Ve všech těch bodech, pokud je to pravda, to je jenom český sen. O tom můžeme jenom snít. Zvláště teď, když se ukazuje, že když rozdáte úředníkům sta tisíce za dva měsíce, není to trestný čin, ale jenom drobné morální pochybení, tak jako se to stalo na ministerstvu vnitra před vánoci. Buď Island nebo Česko pochází z úplně jiného světa," dodal pro ParlamentníListy.cz Keller.
Přes nedostatek informací mu nicméně přijde alarmující zmínka o neochotě Islandu splácet zahraniční dluhy. „Já o tom samozřejmě také žádné velké informace nemám, ale v zásadě si myslím, že je tu jeden obrovský problém. Pokud totiž se jakákoliv země usnese, že žádné dluhy platit nebude, a myslím si, že to nemusí být nejhorší z cest řešení, tak by mě hrozně zajímalo, co se stane s penzijními fondy, které jsou jedněmi z největších věřitelů prostřednictvím vládních dluhopisů," zamýšlí se Keller.
Neplacení dluhů - neožebračí to důchodce?
„Já nejsem ekonom, ale myslím si, že tomu by se ekonomové měli věnovat, že nebude-li Island nebo Řecko platit své dluhy, tak jestli se tím náhodou v úplně jiných zemích neožebračí miliony důchodců," shrnul myšlenku s odkazem na to, že právě penzijní fondy volí obvykle takzvanou konzervativní cestu investic, kdy především vkládají peníze do vládních dluhopisů s pocitem, že je zde jistota návratnosti.
„To si myslím, že to je naprosto klíčová věc. Ono se pořád mluví o tom, jak jsou zadlužené ty či ony země, ale vůbec se neříká, kdo je věřitel. Tady se ví, že jsou to nějaké banky v Německu, nějaké banky ve Francii, ale nemluví se o struktuře věřitelů a jaké by byly důsledky nesplácení dluhů třeba pro penzijní fondy, to si myslím, že je mnohem důležitější, než spousta dalších věcí, které slyšíme od rána do večera," uzavřel Jan Keller.
Po krachu následovaly protesty
Připomeňme, že podle informací, které lze na českých serverech získat, má počátek „islandská revoluce" v roce 2008, kdy byla znárodněna největší islandská banka. Do problémů se dostala jak měna, tak finanční trhy. V roce 2009 pak islandská ekonomika propadla o 7,7 procenta. To vyvolalo celonárodní protesty, které donutily k rezignaci vládu.
Finanční krize, která zasáhla islandský bankovní systém a následně celé hospodářství, pohltila přes pět miliard dolarů na vkladech britských a nizozemských občanů u islandské internetové banky Icesave.
Dluhy se Islandu platit nechce, do EU ale směřuje
Obě země dnes požadují splacení celé částky, která celkově představuje asi polovinu celého hrubého domácího produktu země a experti ji přirovnávají k drastickým reparacím vůči Německu po první světové válce.
Nicméně v březnu loňského roku se koná referendum, jehož výsledkem je, že třiadevadesát procent Islanďanů odmítne placení zmíněného dluhu. V únoru pak 2011 zahájilo činnost ústavodárné shromáždění složené přímo volených lidí. To předložilo návrh nové ústavy.
Bez zajímavosti není, že Island, který je od roku 1972 členem Evropského hospodářského prostoru a od devadesátých let minulého století i signatářem dohody o volném pohybu z Schengenu, vyjednává s Evropskou unií svůj vstup do ní.
Čtěte také:
-
Profesor Keller: Bohatí rozkradou rozpočet, pro lidi nezbyde
-
Profesor Keller burcuje: Na vládu je lepší nastoupit teď, než bude pozdě
-
Profesor Keller: Stačila stávka. A pravicoví myslitelé najednou tvrdí opak
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ondřej Vaněk
