Jezevec z Vysočiny, jak už se ustálilo přezdívat Miloše Zemana, na své tvrzi v Novém Veselí čte o sto šest. Jako bývalý prognostik má nezanedbatelnou sbírku knížek z oblasti science fiction. V rozhovoru pro Literární noviny, z něhož je níže citováno, označuje za svého nejoblíbenějšího autora sci-fi románů filosofa Poláka Stanislawa Lema. A proč?

Nechutné stvoření člověk

U Stanislawa Lema si Zeman váží toho, že se kromě klasické struktury dokázal ponořit i do hlubin filosofie. Hlavně si váží jeho knihy Summa technologiae. „Je to nesmírně zajímavá, provokativní a poučná kniha. Tvrdí, že lidský vývoj, či vývoj společnosti a vůbec přírody, je v podstatě degenerativní. Dokládá to právě na příkladu člověka. Říká, že nejgeniálnějším dílem přírody jsou v podstatě bakterie, které jsou schopny realizovat fotosyntézu, což je velice elegantní přeměna energie. A pak se to zhoršovalo a zhoršovalo, až to nakonec skončilo nechutným stvořením zvaným člověk, který má takový ty měchy, peristaltiku, slizká střeva a tak dále. A není na tom nic elegantního ani krásného. Je to samozřejmě nadsázka, ale něco do sebe to má. Lem tyto myšlenky ze Summy technologiae přetavil do dalších svých knih, proto je mi z klasiků science-fiction nejbližší," vysvětluje Zeman.

Mezi sci-fi a prognostikou podle něj nestojí čínská zeď. Právě naopak, je tam jakési kontinuum přechodu. Sci-fi Zemana baví více než utopie, protože ho zajímá antiutopie. „Uvedu dva klasické příklady. Jedním je Aldouse Huxleyho Bravo New World, česky to vyšlo pod názvem Konec civilizace, a druhým George Orwella Animal Farm (Farma zvířat) a 1984. K nim bych přiřadil ještě tvorbu třetího autora, tím je Jevgenij Zamjatin. Napsal svou antiutopii My ještě dříve než první dva jmenovaní vydali svá stěžejní díla," doplňuje ke sci-fi.

Prognostik ve své kůži

Jedna z metod, kterou prognostika podle Zemana používá, je psaní scénářů. Mají několik variant, tedy projekce bez překvapení, pak jsou takzvané kanonické variace, které Zeman označuje jako změny v mezích mírného pokroku, a potom divoké karty. Nejvíce však fandí směru zvanému alternativní historie, jenž se zabývá tím, co by se stalo, kdyby...  Kdyby Napoleon vyhrál u Waterloo, kdyby Hitler vyhrál druhou světovou válku a tak dále.