Vesnická válka. Kříž nad masovým hrobem eskaluje nenávist

Dvoutisícová obec Dobronín jakoby vypadla z Menzlova filmu. Obrovská škola, bývalé JZD a zkrachovalá sklárna. Ve vitríně u zastávky visí fixkou napsané teze pod nálepkou s rudými třešněmi. „Je čas říci, že kapitalismus je nahý, obelhal nás. Není schopen zabezpečit důstojný život lidem, ale pouze privilegovaným," zní jedna. O kus dál zevlují mládežníci. „Kudy ke kříži," ptám se. Jde o místní zajímavost číslo jedna. Na hromadném hrobě údajně zavražděných Němců vztyčil místní rebel vysoký kovový kříž, o nějž se dnes hádá snad celá republika.

Mládežníci ukážou cestu s tím, že kolem kříže je tady sice rušno, ale je tyhle debaty vůbec nezajímají. Polní cestou přes železniční násep a v dáli už je vidět. Více než tři metry vysoký červený kříž vetnutý mezi dvě kovové podpěry u pole brambor. Poblíž něj v trávě leží malý, dřevěný kříž. Lokalitě se říká Budínka. Právě o tyhle kříže se nyní vede skoro celonárodní debata. V lokalitě totiž policisté našli přes deset koster, které teď zkoumají odborníci. Vyšetřování je v plném proudu a v dohledné době by měly být známy první dílčí výsledky.

FOTOGALERIE: Kříz v Dobroníně

Hádky o historii

Podle stavitele křížů Milana Litavského jde o Němce, co se stali v roce 1945 oběťmi řádění Rudých gard. Přitom nešlo o nacistická zvířata, která byla zodpovědná za zvěrstva druhé světové války, ale byli to hlavně němečtí sedláci. Názorem se blíží k líčení v knize Bergersdorf od německé spisovatelky Hermy Kennelové. Podle ní bylo na tucet německých mužů vyvlečeno za vesnici, kde byli donuceni vykopat si hrob a opilí partyzáni se na ně vrhli, probodali je krumpáči a rozsekali rýči. Přeživší pak dorazili ranou z pistole. V dokumentárním románu čerpala Kennelová z vyprávění tchyně a různých archivních materiálů, což okořenila špetkou fikce. Co je fikce, co jsou fakta a z jakých zdrojů, však z děje není patrné.

„Jako kluk jsem skutečně slyšel, že tady byli zabiti Němci. Na druhou stranu to mohli být i Italové, kteří stavěli blízkou železniční trať. Doteď se bráním nařčení, že Češi, krvavé bestie, surově umlátili chudáky Němce. Situace koncem války tady byla dost složitá. Vím, že z fronty utekl mladý německý voják a schoval se u známého sedláka. Když si myslel, že je po válce, šel do hospody na pivo. Nicméně na nádraží tehdy stál vlak s protileteckou obranou. Jiný německý sedlák toho kluka naprášil, přičemž hlídka z nádraží ho zastřelila. Vzniklo tak napětí i mezi Němci. Mohla to tedy být i pomsta rodinných klanů. Nevěřím, že by to dokázalo těch pár polomrtvých komunistů, co se vrátili z koncentráků," říká pro ParlamentníListy.cz starosta Dobronína Jiří Vlach (KSČM).

Hádky o kříže

„Helejďe, kdo dnes může s jistotou říct, jak to tehdá bylo," uvádí dělník v jedné z místních hospod a spolusedící jen souhlasně přikyvují. Kříž na poli postavil zdejší rodák Litavský jako memento minulých křivd. „To je místní blbec. Chytrej jak motyka," dodává další štamgast. Půvabná výčepní jen podotkne, že k tomu se nejlépe nevyjadřovat a položí na stůl tři piva. Nedaleko stojí obecní úřad, kde v kanceláři s velkou leteckou fotkou obce sedí starosta Vlach. Z jeho slov vyplývá, že odysea s křížem měla dost fází. Tou poslední je současný kovový kříž zbarvený do červena, který nemá betonové základy a může kdykoliv spadnout. „Lidé tam chodí každý den na procházky nebo na houby, takže představuje velké riziko. Když bude zabezpečen a mít patřičná povolení, komu by vadil. Nyní o tom ale rozhoduje stavební úřad v Polné," doplňuje ParlamentnímListům.cz starosta.

Povoláním umělecký truhlář Litavský je v Dobroníně považován za komunistobijce. Sám se směje, že to má po otci a po dědovi, pro něž také byli „rudí" jako osiny v zadku. „To v českých zemích nemá obdoby, aby se lidem vnucovalo odstraňovat kříže nebo pro ně žádat o stavební povolení. Klidně si zažádám, ale budu chtít, aby i ostatní pietní místa byla tak úředně povolena. Jsem zvědav, kdo těch sto či více tisíc povolení bude dávat dohromady," oponuje. K tomu, kdo výrobu kříže financoval, se nechce vyjadřovat. Nicméně nařčení, že to šlo z peněz sudetských Němců, odmítá a označuje ho za výplod chorých mozků.

TÉMA: Sudetští Němci

Politici ať tančí mazurku

Při procházce Dobronínem nepoučený pozorovatel těžko pozná, že šlo dříve o dvě obce, které byly později sloučeny v jednu. První se jmenovala Německý Šicndorf s převahou Němců, druhá Dobronín s převahou Čechů. Nejvyhlášenějším podnikem široko daleko byla místní sklárna, která vznikla roku 1867, tehdy ještě jako brusírna skla. Sklo Bohemia odtud si časem získalo světovou proslulost. Zajímavostí zůstává, že když se prokurista firmy vydal do USA sjednat nové kontrakty, zahynul při katastrofě Titaniku. Ještě za bývalého režimu měla sklárna přes 500 zaměstnanců, ale roku 2007 zkrachovala. Teď jsou sice budovy zabezpečené, ale chátrají.

Rebel Milan Litavský bydlí v nové zástavbě. Byť je starousedlík, žil dlouhou dobu mimo obec, ale pak se sem vrátil. Chce, aby o důvodech postavení kříže všichni věděli a každý si udělal vlastní názor. S tím oslovuje hlavně pravicové politiky, ale ti si podle něj s problémem nechtějí špinit ruce, protože jim jde jen o vlastní politické body. Ohledně zastánců Benešových dekretů má jasné stanovisko. „Beneš byl alibista, co se chtěl ukázat jako silný politik. Lidé, co s ním souhlasí, souhlasí s kolektivní vinou, což je nepřípustné. Takže Bobošíková, Klaus i komunisti, ať se vezmou za ruku a zatančí si mazurku," sděluje.

Čtěte další Reportáže

Nesmiřitelní

Mezi starostou Vlachem a občanem Litavským už dnes vládne taková nesnášenlivost, že to připomíná vesnickou válku. Jejich vzájemné setkání by mohlo skončit v lepším případě přestřelkou urážek, v horším případě inzultací. Starosta si stěžuje, že Litavský nedodržuje zákonné vyhlášky a má na krku spoustu přestupků. Rozšiřuje po obci pamflety, v nichž se píše, že starosta dodělal stěží devátou třídu. Navíc rozeštvává lidi, třeba nedávno prý vykonstruoval pro média kauzu, že na tamní škole kantorka mlátí děti, což se později ukázalo jako lež. „Naše obec není v dluzích, máme půjčky, ale dokážeme je splácet. On pomluvami tohle všechno ničí. Poté, co padne výsledek vyšetřování ohledně nalezených pozůstatků na Budínce, budeme na zastupitelstvu zvažovat protikroky," dodává pro ParlamentníListy.cz s tím, že mluvit třeba o žalobě je zatím předčasné. Jak sám říká, ale podotýká, že čistě v obecné rovině: „Na každou svini se vaří voda."

Ani Milan Litavský nemá výčet stížností krátký. Na starostu podal trestní oznámení, že ho označuje za hlupáka a duševně narušeného jedince. Soudruh Vlach, jinak mu neřekne, se prý v obci se svou suitou komunistů chová jako neomezený a vševědoucí vládce, kterého se každý bojí. A to dokonce i vysoce postavení politici. „Jít proti Vlachovi znamená velké nepříjemnosti, protože asi na každého něco ví. Přeneseně řečeno, každá svině má špinavou prdel od hnoje, no a soudruh Vlach má záznam o každé, která tam měla průběhem let to hovno nějak nalepené," dodává s ironií.

Ostatně v tomhle kraji nikdy nebyly sousedské vztahy úplně ideální. Spisovatelka Kennelová líčí, jak se v době druhé světové války stala blízká obec Kamenná vzorovou vesnicí SS, protože vždy byla jednou z nejlepších, co se dodávek a darů pro wehrmacht týče a byl v ní neobvykle vysoký počet ssmanů, byť většina z nich neubližovala. S pochopením spíše pro německou stranu líčí běžný život sedláků, ale i znásilňování, masakry a tragédie. I v současnosti je vidět, že českoněmecká otázka je v okolí Jihlavy, kde před rokem 1945 žila převaha Němců, stále živá. Zpět u kříže na Budínce vládne klid, ale později se, jakoby symbolicky, rozprší.

Čtěte také: