Romové z Čunkových bytovek chystají exodus: Uděláme vám v Anglii ostudu

Okolo dvou kontejnerových bytovek v lokalitě Poschlá na konci Vsetína je dost rušno. U kanceláří sociálních pracovníků a společenské místnosti s kulečníkem pokuřují starší, na plácku před bytovkou drhnou koberec mladší a některé děti se za hlasitého pořvávání ráchají v loužích. Úplná bouře se ale strhne, když na místo dorazím s lidmi z radnice. Romové srší nenávistí, takže od veřejného lynče není daleko.

Bezradní kvůli štěnicím

„Všechno jsem zaplatila a stejně nás ty svině vyhodí na ulici! Mám šest děcek. Ať ti z města chcípnou nebo je Bůh potrestá," křičí žena ve středním věku. „Chtějí Romy vyhnat z města. Vždyť ten barák, odkud nás sem přestěhovali, už neexistuje, a stejně chtěj, abychom zaplatili bývalý nájem odtamtud. To je rasismus. Na městě nám řekli, ať jdeme krást. Je tohle normální," řve potetovaný mladík, jenž se představil jako Honza. Ostatně víc, než křestní jméno, tady nikdo prozradit nechce. „Všichni odjedem do Anglie a napíšem to tam do novin. Uděláme jim takovou ostudu, že se z toho zblázní," dodává hlasitě Honza.

S nezbytným hloučkem zvědavých dětí stoupám do prvního patra jedné z bytovek. Projdu dlouhou potemnělou chodbou. Jedny dveře jsou dokořán. V nich žena ve středním věku s náplastí na tváři, představí se, ale kvůli řevu dětí není nic slyšet. Napomenu je, aby ztichly, a kupodivu poslechnou. „Koušou nás štěnice a jiný chrobáci. To mám od nich. Dostala jsem do rány zánět. Bojím se, aby to miminkám nešlo do uší. Třikrát už jsem všechno vyhodila, protože jsme to stříkali a nic. Stálo mě to třicet tisíc. Už mě to nebaví kupovat, hovno. Tak spíme na zemi," ukazuje mi ložnici pět na čtyři metry plnou dek a stejně velkou kuchyni Dana. Její syn přináší Biolit. „Chodil jsem na učňák, ale pak se mi tam už nechtělo," říká. „Ne, to je drahé. Chtěli hodně věcí a už jsem na to neměla," skočí mu do řeči máma. V bytě jich spí deset, v koupelně se rozlézá plíseň.

Nové smlouvy s exekutorským zápisem

Nejvíce se ale rozčilují nad novými smlouvami s exekutorským zápisem. „Začátkem letošního roku jsme vyhodnotili, jaká je disciplína hrazení nájemného a starých závazků, které většina obyvatel nese ze starého pavlačového domu. S ohledem na objem dluhů jsme se rozhodli jít jiným způsobem. Smlouvy jsou nyní půlroční a přitvrzujeme v tom, že v nich máme exekutorský zápis, který umožní, abychom v případě nájemníkova neplacení zkrátili lhůtu vyklizení bytu. Jde o vyrovnaný rozpočet města," vysvětluje ve své kanceláři v centru Vsetína místostarostka Květoslava Othová s tím, že bez exekutorské doložky byl proces vystěhování zdlouhavý. Nejdřív žaloba, pak soud, dále exekutorské vyklizení bytu, což někdy trvalo i tři roky. Nájemníci teď mají lhůtu pro splacení starých dluhů do konce září.

Ve městě vládne všeobecný názor, že si za to můžou Romové sami a to jejich „cigánění", slangový výraz pro opakující se lži, už se nedá poslouchat. „Nechte cikány na jedné hromadě a za pět let jich sto přibude," prohodí rasisticky a anonymně muž ve středních letech posedávající na lavičce v parku uprostřed Vsetína. Nutno dodat, že v kontejnerových blocích je dvaatřicet bytů, v nichž žije stejný počet někdy i několika generací rodin a za posledních pět let se zde narodilo prý více než sto dětí.

SLEDUJEME TÉMA Romové a Romové v Novém Boru
SLEDOVALI jsme: Romové v Bydžově

Hrozba exekuce jim bere motivaci

„V bytě bydlí i tři rodiny. Je to malé, soukromí žádné. Nové smlouvy jsou vnímány jako nejhorší řešení a lidé s většími dluhy už ztratili motivaci je splácet. Uvědomují si, že toho do září nebudou schopni," shrnuje náladu obyvatel kontejnerových bytovek sociální pracovník města Marián Tulej, který má u Romů v lokalitě Poschlá přirozenou autoritu. Proto zná i šuškané tajemství, že ke konci září odsud možná odjede do Velké Británie až dvacet romských rodin. Tulej má zrovna střevní chřipku, takže ho moc dlouho nezdržuju a z jeho pracovny odcházím do terénu. Většina Romů "zevluje" venku, protože uvnitř bytovek je prý v létě vedro k zalknutí a všechno tam plesniví, v zimě zase strašná kosa.

„Město si udělalo dluh a tak nás začali šikanovat. Myslí si, že jsme negramoti a mohou si s námi dělat, co chtějí. Násilím nás přinutili podepsat nové smlouvy a musíme dělat, co město přikáže. Ani Čunek si nedovolil to, jak dnes jedná radnice. Čtyři roky nic nedělali a teď nám dali na splacení dluhů pár měsíců. Jsme na sociálních dávkách, nemáme z čeho žít, a přesto z nás dřou prachy. Je to jasný, do Vánoc chtějí většinu vystrnadit na ulici," říká nejvýřečnější žena, jménem prý Draha. „Vrátil jsem se z Anglie poté, co mou rodinu z pavlačového bytu odsunuli do těchhle bunkrů. Práci těžko seženu, mám čtyři děti a teď nás chtějí vyhodit i odsud," přidá se domovník Libor s tím, že práci tady Romové kvůli nevraživosti bílých těžko shánějí. Postavou drobná mluvčí vsetínské radnice Marie Šidlová srdnatě oponuje: „Město se musí snažit nějak vymoci dluhy. Kdo chce, práci dříve nebo později sežene. Všichni nám vyčítají, že upřednostňujeme Romy. Nelze dělat rozdíly."

Čtěte také:

Čunkův výhled na Vsetín

Kancelář senátora a otce myšlenky vybudování kontejnerových bytovek Jiřího Čunka se nachází v budově, které ve Vsetíně přezdívají kreml. „Město leží v údolí. Kolem sebe však nemáme hory s kamenným podložím, na němž se dá dobře stavět, ale kopce s flyši, které se mohou sesouvat. Nelze tedy stavět všude. A kam nastěhovat téměř šest set problémových občanů? Měli jsme místo na sídlišti, ale to je blokované pro domov důchodců. Proto jsme na Poschlé zbourali staré domy a kvůli rychlosti tam postavili kontejnerové sídliště," dívá se z okna po okolí senátor. Mezi tamní Romy prý jezdí velmi často a s nadávkami se moc nesetkává.

Obyvatelé kontejnerového sídliště na Poschlé jsou v názorech na Čunka rozděleni zhruba na dva tábory. Jedni ho do jisté míry velebí za to, že jim postavil náhradní bydlení a dost pomáhal, zatímco starostky po něm si vedly v chování k Romům hůře a hůře. Druzí mu za popelnice, jak kontejnery nazývají, spílají, jak mohou. „My potřebujeme vápník, ne železo. Všichni jsou tady z toho nemocní. Navíc byty stojí na bývalém smetišti a z toho dostaneme rakovinu. Stejně to udělal Čunek hlavně kvůli tomu, aby se dostal do vlády," stěžuje si jeden ze starších Romů. Když mu namítnu, že kontejnery jsou moderní alternativou bydlení, že v Česku byly z kontejnerů postaveny už i dvě školy a ve světě nespočet jiných staveb, jen spráskne rukama: „Ale tady se fakt nedá bydlet!"

Problém bez řešení

Za dvoupokojový byt na kontejnerovém sídlišti se platí nájem přes tři tisíce korun. Nicméně bydlení prodražují spotřeba elektrické energie, poplatky za vodu či odvoz odpadu. Tak se může měsíční výdaj obyvatel jednoho bytu vyšplhat na sedm tisíc i více. Dle cenové mapy Vsetína jde o bezkonkurenčně nejlevnější bydlení. Minimální měsíční splátka dluhů činí tisíc korun. Město má nyní třináct milionů dluhů, z toho je deset na nájemném. Zhruba třímilionový dluh mají obyvatelé Poschlé z předchozího bydliště v pavlačovém domě v centru Vsetína. Přímo v kontejnerových bytovkách zatím vyrostly dluhy na necelých tři sta tisíc, tedy asi 9000 korun na každou skupinu obyvatel jednoho bytu.

Romské rodiny byly do kontejnerových bytů odstěhovány v roce 2006 mimo jiné kvůli tomu, že jejich původní bydlení v pavlačovém domě bylo rizikové, neboť byl v dezolátním stavu. Město jej již zbouralo. Když v roce 1999 vyplnili občané Vsetína dotazník, co je ve městě nejvíc trápí, na prvním místě byli Romové. Na druhou stranu třeba říct, že Romové z Poschlé dvakrát dobrovolně uklidili celé město a to zase vytvořilo projekt Dluhy, co s tím, v jehož rámci patnáct lidí poskytuje v terénu finanční poradenství. Přesto to nyní vypadá, že problémy většinové společnosti s Romy se budou nadále spíše vyhrocovat. Místostarostka Othová k tomu dodává, že člověk, který vymyslí systém, jenž bude do budoucna situaci koncepčně řešit, by měl dostat Nobelovu cenu. Zatím by prý stačilo, aby byli Romové alespoň z padesáti procent zaměstnaní.

Čtěte také: