Jaký je aktuální stav exekucí v ČR? Kolik jich je? Jaký je trend?
Jak vyplývá ze statistických údajů, bylo v loňském roce nařízeno zhruba 700 tisíc exekucí prováděných soudními exekutory, kromě toho i více než 300 tisíc soudních výkonů rozhodnutí, tedy „exekucí" prováděných soudem. Exekuce se stávají trendem, běžným řešením platební neschopnosti či neochoty dlužníka platit své dluhy. Mít dluhy je normální, nesplácet dluhy však má své důsledky. Od roku 2001 do současnosti bylo nařízeno téměř 4 miliony exekucí, dá se říci, že exekuce se dnes dotýká každého.
Vše k tématu exekuce ZDE
I když se člověk nesetká s exekucí osobně, téměř každý má ve svém okolí někoho, kdo tuto nepříjemnou osobní zkušenost již zažil; z Centrální evidence exekucí je patrno, že stále více dlužníků zažívá tuto zkušenost opakovaně. Přesto jsme stále svědky obrovského údivu dlužníka, pokud se věřitel rozhodne domáhat se svých peněz prostřednictvím soudního exekutora. Rozhořčení nad exekucí je však ve své podstatě rozhořčením nad tím, že se věřitel rozhodl domoci se zákonnou cestou své pohledávky, a nad tím, že exekutor aplikuje zákonné způsoby provedení exekuce. Přitom se jedná výhradně o pohledávky vyplývající z pravomocných rozhodnutí soudů či jiných orgánů veřejné moci, a to v době, kdy již uplynul čas pro dobrovolné splnění povinností v nich uložených.
Více:
Dlužíte pár korun, jdete pod most. České exekuce krutější než v USA
Kohoutová (ODS): Možnost exekuce příspěvku na živobytí zajistí rovné postavení dlužníků
Nemáte pocit, že trošku chybí osvěta pro občany na téma exekuce?
Souhlasím s vámi. Veřejnosti chybí seriózní informace o tom, co to vlastně je exekuční řízení a jaké pravomoci má soudní exekutor, ale i pravdivé, nepopulistické informace o tom, jaké následky nutně bude mít nerespektování soudního či úředního rozhodnutí. Kritika bývá často způsobena nedostatkem informací, proto se snažíme sami provádět osvětu v médiích, na různých školeních, z tohoto důvodu jsme před dvěma lety otevřeli bezplatné poradny, kde se mohou lidé o exekucích dozvědět vše, co je zajímá.
Další rozhovory Na hraně s Xaverem ZDE
Ovšem osvěta o exekucích z úst exekutorů nestačí. Lidé stále nejsou dostatečně vedeni k tomu, aby ctili zákony, respektovali soudní rozhodnutí, dodržovali smlouvy a platili své závazky. Mám za to, že je potřeba apelovat i na příslušné státní orgány, aby hledaly příčiny alarmujícího nárůstu počtu exekucí. Nikdy nebude v justici dost peněz, pokud bude narůstat počet soudních řízení. Je načase zamýšlet se nad tím, proč se věřitelé v takové míře obracejí na soudy, proč dlužníci nerespektují pravomocná soudní rozhodnutí, proč se vlastně lidé tak zadlužují, když nejsou schopni své dluhy splácet, proč podléhají klamavé reklamě na všechno možné, proč ztěžují svou finanční situaci uzavíráním nevýhodných smluv s poskytovateli spotřebitelských úvěrů.
Více:
Pospíšil chce zrychlit exekuce. Peake je proti
Ministr Pospíšil: Měli by exekutoři provádět exekuce bez předchozího souhlasu soudů?
Velké mediální téma je uvažované zrušení tzv. exekutorských zápisů. K čemu jsou vlastně dobré?
Exekutorský zápis se svolením dlužníka k jeho přímé vykonatelnosti, což znamená k vykonatelnosti toho zápisu, je exekučním titulem, na základě kterého se může věřitel domáhat nařízení exekuce na majetek dlužníka v případě, že dlužník je v prodlení s úhradou svého dluhu; zápis tedy věřiteli nahradí rozsudek. Velmi často jsou zápisy využívány bankami při sjednávání splátkových kalendářů s dlužníky, kteří se dostali do problémů se splácením úvěrů a půjček. Využitím tohoto institutu se zrychluje možnost uspokojení věřitele, šetří se náklady na straně věřitele i dlužníka, když tito nemusejí vynakládat prostředky na vedení soudního sporu - soudní poplatky, palmáre advokáta, a v neposlední řadě se snižuje množství soudní agendy, šetří se tedy i náklady státu.
Kolik takových zápisů během roku vznikne?
Soudní exekutoři takto sepíší kolem 25 tisíc zápisů ročně.
Proč vlastně vzniká tlak na zrušení exekutorských zápisů? Odkud vítr vane?
Je to iniciativa Notářské komory, která se snaží získat monopol na sepisování těchto zápisů a aktivity k tomu směřující vyvíjí vždy, když se otevírá, tj. novelizuje exekuční řád. Aktuálně notáři s tímto požadavkem uspěli v Legislativní radě vlády, ale vzhledem k tomu, že s takovým omezením kompetence soudních exekutorů nesouhlasil předkladatel zákona Ministerstvo spravedlnosti, je zjevné, že se nejedná koncepční řešení kompetencí jednotlivých právnických profesí. Nepředcházela mu totiž analýza důvodů ani dopadů, neprošel standardním připomínkovým řízením, nebyl brán v potaz názor spotřebitelů této právní služby, respektive nikdo se na jejich názor neptal. Hlavním argumentem pro přijetí toho návrhu Legislativní radou vlády bylo to, že je to zájmem Notářské komory, aniž by notáři alespoň deklarovali personální připravenost a ochotu jednotlivých notářů tuto agendu zvládnout. Věřím, že poslední slovo v této záležitosti ještě nepadlo a že při projednávání návrhu zákona v poslanecké sněmovně nebudou oprávněné požadavky spotřebitelů této právní služby oslyšeny.
Více:
Vezměte si můj dům, podepisují lidé exekutorům. Zcela dobrovolně
Z venku to vypadá, že Ministerstvo spravedlnosti v poslední době usiluje o další regulaci exekucí. Je to věc zákonitého vývoje nebo pod tlakem veřejnosti?
Souvisí to s vývojem právního řádu. Připravovaný nový občanský zákoník a chystané novelizace občanského soudního řádu a exekučního řádu tvoří oblast právních vztahů vzájemně na sebe navazujících, a proto ministerstvo k úpravám takto zřejmě přistupuje. Stát od svého vzniku nese břemeno vynucování práva, čímž se zamezuje excesům svémocného vymáhání. V 90. letech minulého století vznikla významná poptávka po vymahatelnosti práva, když výkon rozhodnutí prováděný soudy se ukázal neúčinný, proto stát delegoval část veřejné moci na soudní exekutory. Deset let účinnosti zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti ukázalo, že vymahatelnost exekučních titulů je možná v dostatečném čase i rozsahu. Nyní, v době hospodářské krize, ministerstvo spravedlnosti zohledňuje veřejné mínění a akcentuje ve svých návrzích omezení sociálních dopadů vymáhání práva oproti údernosti exekucí. Lze uzavřít, že jde jak o reakci na potřebu legislativních změn vynucených exekuční praxí, tak i o tlak veřejného mínění v době ekonomické krize.
Jak se může v praxi projevit snížení odměn exekutorů? Můžeme očekávat, že třeba soudní vykonavatelé budou dravější?
Soudní exekutoři jsou závislí na výsledku exekučního řízení, nárok na odměnu mají tehdy, pokud zajistí uspokojení pohledávky věřitele, musí při tom však v každém případě postupovat zákonným způsobem. Nejjednodušším způsobem provedení exekuce jak z hlediska dlužníka, tak i soudního exekutora, jsou srážky ze mzdy nebo zabavení prostředků na účtu u peněžního ústavu. Je to sice pro dlužníka také nepříjemné, ale může to probíhat jaksi odosobněle, dlužník se při tom s exekutorem vůbec nemusí potkat, vše se děje korespondenčně, emoce při tom nebývají nijak vypjaté, ovšem nutno poznamenat, že i z toho důvodu, že ten, kdo pracuje nebo má nějaké peníze na účtu, byť má dluhy, není v tak zoufalé situaci jako ten, kdo je bez práce. Pokud však dlužník nepracuje a na účtech nic nemá, exekutor musí přistoupit k dalšímu způsobu provedení exekuce, k tak zvané mobilární exekuci, která je zásahem nejen do majetkové, ale i osobní sféry dlužníka, což je samo sebou pro dlužníky i jejich rodinné příslušníky velmi nepříjemné. To, jak často bude v exekučních řízeních docházet i k zabavování movitých věcí dlužníků, tedy k nejkonfliktnějšímu způsobu provedení exekuce, nezávisí ani tak na výši odměn soudních exekutorů, ale na možnostech uspokojení věřitele z jiného majetku dlužníka a na aktivním přístupu samotného dlužníka k řešení exekuce.
Více:
Pospíšil chce snížit poplatky exekutorům a advokátům
V médiích často čteme o nekorektních postupech exekutorů. Kolik dostáváte stížností? Kolik je oprávněných?
S nárůstem počtu exekucí logicky stoupá i počet stížností na postup soudních exekutorů. Exekutorská komora každoročně vyřizuje zhruba 600 stížností, z nichž však většina nejsou stížnosti v pravém slova smyslu, jsou to spíše dotazy nebo podněty k prošetření postupu soudního exekutora v konkrétním řízení. Nejčastější příčina podávání stížností totiž stále pramení z neznalosti právních předpisů, jdoucí ruku v ruce se subjektivním pocitem křivdy a nepřiměřeně tvrdého postupu, tedy s pocitem dlužníka, že exekutor na jeho úkor překročil své pravomoci. Průměrný český dlužník stále není na následky exekučního řízení připraven a vlastní nerespektování pravomocného rozhodnutí, tedy nesplnění povinností, které mu byly soudem uloženy, často nepokládá za něco, čemu by bylo potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Obdobná situace nastává v případě, že skutečně není v možnostech dlužníka vymáhanou povinnost splnit; exekuční řízení pak často vyústí v eskalaci nepříznivé finanční i psychické situace dlužníka či celé jeho rodiny. Skutečně oprávněných stížností je minimálně a ty vždy vyústí v zahájení kárného řízení s exekutorem; v případě méně závažného provinění je soudnímu exekutorovi udělena výtka.
Více:
Okamura znovu tvrdě o exekutorech: Ať mě zažalují, už se těším
Pozorujete nějaký posun k lepšímu, co se týká chyb a nezákonných postupů exekutorů?
Věřím, že většina soudních exekutorů již pochopila, že s ohledem na charakter jimi vykonávané práce jsou na ně samotné i na jejich zaměstnance kladeny daleko vyšší morální nároky, než na ostatní pracovníky justice. Z výsledků četných kontrol, které v posledních dvou letech provedla kontrolní komise Exekutorské komory i odbor dohledu Ministerstva spravedlnosti v jednotlivých exekutorských úřadech, je i v tomto ohledu patrné podstatné zlepšení.
Jaké pochybení exekutora se ve stížnostech nejčastěji řeší?
Pravidelně se opakují stížnosti na průběh mobiliární exekuce, respektive na neetické jednání vykonavatelů, nesprávně vyplněný protokol o soupisu movitých věcí povinného, odpírání možnosti nahlédnout do exekučního spisu, průtahy v řízení, tedy nečinnost exekutora ať už ve vztahu k věřiteli či k dlužníkovi.
Obecně se má za to, že v ČR mají soukromí exekutoři velmi málo regulovaná práva. Může český exekutor víc než na příklad exekutor v Rakousku nebo v USA?
Způsoby provedení exekuce a související pravomoci exekutorů jsou v zásadě po celé Evropě podobné. Ony se totiž moc jiné způsoby vymyslet nedají a české exekuční právo rovněž není nějakým ryze českým výmyslem našich zákonodárců , při vzniku exekučního řádu se vycházelo ze zkušeností z jiných evropských zemí. Co se týče kontroly českých exekutorů, je nadprůměrná - český soudní exekutor je kontrolován ze čtyř stran - kontrolní pravomoc nad exekutorem vykonává Exekutorská komora, Ministerstvo spravedlnosti, exekuční soud, tedy ten soud, který konkrétní exekuci nařídil, a soud, do jehož obvodu byl exekutor jmenován. Neštěstím evropského práva je to, že je značně formální, což se na příklad v exekučním řízení projevuje tak, že postihnout lze jen to, co je formálně ve vlastnictví dlužníka, lidově řečeno - co je na něj „napsáno". Z toho pak vyplývají časté mobiliární exekuce, neboť má-li někdo dluhy, může se pokusit vyhnout se jejich postižení v exekuci tím, že dům, bankovní účet či auto „napíše" na rodinného příslušníka či kamaráda, ale užívání luxusního vybavení bytu se obvykle nevzdá. Moderní exekuční právo, které vzniká zejména v USA, přitom zkoumá zejména tzv. efektivní nebo skutečné vlastnictví, tedy není až tak důležité, na koho je dům formálně napsán, ale kdo se k němu jako k vlastnímu chová. Z tohoto pohledu jsou pravomoci amerického exekutora podstatně vyšší než exekutora českého.
Jak nese exekutor, či vykonavatel okamžiky, kdy cítí, že lidem - rodinám vstupuje do života a je přítomen poměrně zásadním tragédiím?
V průběhu výkonu své činnosti každý ze soudních exekutorů nalezne model svého jednání vyplývající z jeho vlastních zkušeností, obecně však platí, to o čem jsem se již zmiňovala, totiž že nedostatek informací s sebou nese kritiku a negativní emoce. Jako nejefektivnější se tedy jeví postupovat tak, aby dlužník od samého počátku pochopil, o co se jedná, a zejména při mobilární exekuci, kdy může být vystresován přítomností vykonavatele ve svém bydlišti, nebral exekuci jako akt pomsty. Soudní exekutor, častěji vykonavatel soudního exekutora, se musí řádně představit a legitimovat a po doručení příslušných listin srozumitelně poučit dlužníka o probíhajícím úkonu a předestřít mu další postup v exekučním řízení. Tak se zamezí nesprávnému vnímání exekuce jako svévole a dlužník má příležitost podílet se na řešení vymáhaných povinností podle svých možností. Při správně vedené komunikaci dlužník pochopí, že i když je momentální situace pro něho nepříjemná, někdy i tragická, nemůže z ní vinit soudního exekutora. I exekutor je člověk, měl by být slušný a vnímavý, nicméně jeho úlohou není projevovat soucit s dlužníkem, ale postarat se, aby pohledávka věřitele byla zákonným způsobem uspokojena. V právním státě nelze postupovat jinak, než se nalezenému právu podrobit popřípadě je nuceně vykonat.
JUDr. Jana Tvrdková absolvovala Právnickou fakultu University Karlovy v Praze a postgraduální studia na Právnické fakultě UJEP v Brně. Po ukončení studia pracovala jako podnikový právník, cca 10 let vykonávala advokátní praxi. V r. 2001 byla jmenována soudním exekutorem. Před zvolením do funkce prezidentky Exekutorské komory byla členkou zkušební, kárné a kontrolní komise Exekutorské komory.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý
