První z nich do tehdejší ČSR dorazili v padesátých letech. Šili boty, oděvy, učili se svařovat a na soustruhu. Pro soudruhy tvořili spolu s tehdy také početnými Kubánci zářivý příklad, jak internacionálně pomáhat rozvojovým zemím. Jenže vývoj se zastavit nedá. Z rozvojového Vietnamu se stala oblíbená turistická destinace a z pracovitých a milých kamarádů mnohdy nechtěná pracovní síla v Evropě. A jinak tomu není ani u nás.
Cizinci. Ne z vlastní vůle
A právě díky předchozím létům, kdy jsme je příliš ani nevnímali, se stalo něco, co najednou mnozí nedokážou pochopit. Vietnamců je jakoby stále víc, jsou hodně vidět, ovládají stále větší procento především drobnějšího trhu, v oblastech, kde se kšeftu daří, jako například v pohraničí jsou dokonce dominantní. A z dřívějších přátelských a milých lidí se mnohde - i když neoficiálně stala skoro nepřekonatelná obtížná překážka. Bohužel za tento stav však nemohou nejmladší děti přistěhovalců, kteří často už vietnamsky neznají ani slovo a přesto mají s integrací značné problémy. A to i na úřadech, kde by se mělo měřit a vážit vždycky stejně a spravedlivě. Je jich tu odhadem šedesát tisíc a drtivá většina z nich má i přes úpornou snahu o získání občanství stále pouze status cizince.
K věci:
Kolik žije v Česku Vietnamců? To prý nikdo neví
Paroubek: Vietnamci se do naší společnosti začleňují až příkladně
Roste vstřícnost k Vietnamcům a Číňanům. Zůstává odstup od Romů
V ČR totiž existuje jeden z nejpřísnějších systémů udělování státního občanství. Ročně jich úřady udělí v přepočtu na počet cizinců nejméně ze všech zemí Evropské unie. Podobně marně žádá o statut občana čtyřiadvacetiletá Vietnamka. V Česku žije už šestnáct let. Vystudovala tu gymnázium a na Karlově univerzitě dokončuje magisterské studium.
První žádost podala před rokem. Jméno z obav před pomstou úředníků zveřejnit nechce. Zatím se nevzdává, ale jak sama říká, už pomalu ztrácí v byrokratickém aparátu sílu pro další kroky. „Podaná žádost putovala z krajského úřadu přes cizineckou policii až na Ministerstvo vnitra. Tam mě ale zkontaktovali až po tříměsíční lhůtě, kterou dle zákona mají na to, aby odpověděli na vyřízení žádosti," popisuje postup.
Krutý výslech. Stejně bez výsledku
Následná schůzka na Ministerstvu vnitra přinesla překvapení. Maturitní vysvědčení, potvrzení o trvalém pobytu, životopis a další dokumenty nestačily. Úředníky totiž nezajímala ani tak samotná žadatelka, ale spíš její rodiče.
„Požadovali totiž k mému překvapení veškerá daňová přiznání mých rodičů, živnostenský list, výpisy z účtů, nákupní smlouvu na náš rodinný dům a potvrzení o sociálních dávkách. Moje vysvětlení, že matka je zapsaná jako žena v domácnosti, a proto žádné daně nemohla platit," je prostě nezajímalo," říká dívka. Ani po předložení požadovaných dokumentů však požadavky neskončili.
Úředníci podle dívky namísto původního požadavku doložení dokladů za posledních pět let požadovali všechna daňová přiznání a účetní doklady jejího otce. Nechápala jsem sice tyto požadavky, když jsem o občanství žádala já sama, tedy plnoletý člověk, ale nakonec to bylo stejně jedno. Žádost o občanství byla zamítnuta. Tato země je při tom pro mne faktickým domovem, i když jsem se narodila v Asii, ale zde jsem vyrostla, a tady se doma cítím. Bohužel neuspěla jsem," říká smutně dívka, podle níž uspěje z žádostí jen málokterý z jejich mladých vrstevníků a krajanů.
Lustrace rodiny. Jako v minulosti
Podle statistik Oddělení státního občanství a matrik ročně získá české státní občanství pouze kolem padesáti vietnamských žadatelů. „Stát bohužel při přezkoumávání žádostí neprověřuje jen žadatele, ale i celou jeho rodinu. Především u vietnamských vysokoškoláků, kteří jsou typickou skupinou žadatelů, se úředníci zajímají o příjmy rodičů dokonce za celý jejich pobyt v Česku, což je mnohdy obtížné doložit," potvrzuje Jitka Polanská z organizace Člověk v tísni.
Námitky, že právě Asiaté často obcházejí zákon, že jsou stále více vidět v oblastech kde se nedodržují zákony, kde bují drogová i jiná kriminalita jsou beze sporu na místě. Ovšem nemůžeme si za to přece jen tak trochu sami? Vždyť jak je možné, aby se měsíc co měsíc plnily pytle falsifikáty například na jednom z největších prodejních míst Asiatů v Hatích u Znojma a přitom nebyl nikdo za prodej padělků, ani zadržen, ani potrestán? Argumenty, že prodejci od stánku utekli a majitele nelze dohledat jsou k smíchu. Ovšem ne všichni jsou stejní a mnozí chtějí žít poctivě a i řidičský průkaz si skutečně udělali zkouškou a ne koupili úplatkem. Ovšem dokládat tuto snahu daňovým přiznáním rodičů, když žádají o občanství, je přece jen dost nepochopitelné.
Čtěte také:
Ilustrační foto: hns
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Šimák
