I to je názor političky - evropské poslankyně Zuzany Brzobohaté, která má své současné „zaměstnání“ právě v evropském parlamentu. A díky tomu, že ČR kolem možné půjčky peněz, které navíc nejsou součástí rozpočtu, tvoří rezervu banky, se mezi svými kolegy poslance z jiných zemí tak trochu stydí. O tom jak celý problém vnímá, se vyjádřila pro Parlamentní listy:
"V těchto dnech vrcholí diskuze, zda má ČR dočasně přesunout 90 miliard Kč z devizových rezerv České národní banky do Mezinárodního měnového fondu, který se má půjčkami podílet na stabilizaci finanční situace zemí EU. Odpůrci toho kroku tvrdí, že se jedná o pomoc eurozóně, jejíž nejsme členem. Pomáhat prý nemusíme, protože se nás to netýká a sami máme málo. Argumenty, že jsme s eurozónou bytelně provázání i když nejsme jejím členem a pokud půjde ke dnu, stáhne nás sebou, zapadají. Z Hradu dokonce zaznívá, že když odmítneme pomoci, je to důkazem naší národní suverenity," řekla redakci.
Nejsme Velká Británie
"Na to, že mnozí v České republice z našeho členství EU, jejíž součástí jsme tak dlouho toužili být, dělají pouhou účetnickou záležitost, jsme si přivykli. Chceme však ve všem kopírovat Velkou Británii? Uvědomujeme si, že Česká republika se v žádném případě nemůže s Velkou Británii srovnávat? Nejsme ani hospodářská natož vojenská mocnost, máme naprosto odlišnou geopolitickou polohu, jsme země naprosto závislá na exportu do eurozóny," dodala politička..
Aby toho nebylo málo, k politické krátkozrakosti - přepočítavat vše na peníze - přibylo i prospěchářství. Jak to vypadá, Česká republika začíná být zemí, která pouze natahuje ruku, chce jen dostávat, nepřispívá k řešení problémů ani nápady, neustále se na něco vymlouvá a odmítá i tehdy pomoci, když je o to výslovně žádána. Kdyby Praha a Brusel byli manželé, Brusel by se s Prahou kvůli takovému chování již dávno rozvedl.
Příklad z Polska
Že to jde i jinak, ukazuje Polsko. Zkušenosti posledních měsíců ukazují, že i přes podobné historické zkušenosti, podobné sociálně-ekonomické problémy i současné pravicové vlády se začínají obě země od sebe vzdalovat. Naši sousedé jsou proevropští i ve zlých časech. Polské předsednictví Radě EU je na rozdíl od toho českého konstruktivní a nemá potřebu nikomu nic oslazovat. Poláci jsou si vědomi nedostatků EU, ale ještě více si uvědomují její ideje a přínosy, nenahraditelnost společného evropského postupu či zvyklosti problémy vyřešit kompromisy. Poláci na rozdíl od nás kladou důraz na profesionální úředníky i politickou elitu, své zájmy si civilizovaně prosadí u vyjednávacího stolu. Odměna za tento západoevropský styl jednání je očividná, Polsko získává na vlivu a posouvá se pomalu ale jistě do „první ligy“ Evropské unie.
Z čerpání dotací jsme propadli
A zatímco se my poslanci Evropského parlamentu připravujeme na poslední fázi vyjednávání finanční perspektivy EU pro léta 2014-2020, zůstává otázkou, jaký signál Nečasova vláda svým rozhodnutím vyšle do Bruselu. V tomto období k nám Evropa byla velmi štědrá, dvakrát více z EU dostáváme, než odvádíme, bohužel tyto peníze čerpáme pomalu a děláme spoustu chyb. Ze 760 miliard Kč v rámci strukturálních fondů EU jsme po pěti letech vyčerpali necelých 15 procent. Takže abychom se nedivili, jestliže se za rok při rozdělování evropského koláče dozvíme, že dostaneme jen to nejnutnější, protože se ostatním do nás investovat opravdu nevyplatí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Šimák
