Kamarád z vojny: Havel byl prominent komunistů. Jiní trpěli mnohem víc

“Vašek byl svéráz. Můj bratr stejně jako Havel seděl za ničení socialismu, za pohrdání tou dobou a byl také chartistou. Na rozdíl od Vaška Havla ale neměl můj bratr ani žádná privilegia, ani nebyl ve vězení, tak jako on,“ prozradil pan Milan s tím, že Havel nikdy ve skutečnosti netrpěl tolik, jako vězeň, jako jiní političtí vězni.

Privilegovaný vězeň

“Vaška jsem si vážil, pro to, co udělal pro tenhle národ, ale štvalo mne a štve, že se o něm mluvilo a on o sobě vlastně taky, jak strašně trpěl. Do vězení dostával balíčky častěji, než jiní vězni, dostával peníze, dostával cigarety, mohl tam psát. Komouši mu nechali majetek, peníze a dokonce i Hrádeček, i když by mu ho klidně mohli zkonfiskovat. To oni klidně mohli. A neudělali, je to divné, ne? Navíc Havel byl také s některými v “dobrých vztazích“ a oni věděli, co si k němu mohou ještě dovolit a co už ne. Měl štěstí, že za sebou měl západ,“ řekl muž, jehož bratr byl s Havlem ve vězení.

Za podlomené zdraví si Havel mohl sám!

“Mému bratrovi, který opravdu ve vězení trpěl, zničilo sedm let vězení život a zdraví. Nekouřil, nepil a obden ho bachaři bili do krve, jednou do bezvědomí. Chtěli doznání něčeho, o čem neměl ani páru, o možné podpoře převratu a zničení komunistického režimu. Přitom on seděl jen za to, že poslal předsedu MNV do pr…, a že na zeď úřadu napsal – Komouši do plynu. Honzovi (bratrovi) se nedostalo ani nadstandardní lékařské péče, ani ocenění, ani peněz, a když před šest lety zemřel na rakovinu a umíral vlastně dva měsíce, měl důchod 6230 korun. V tom je ten rozdíl mezi vězněm obyčejným a vězněm Havlem. Upřímně, i když brácha trpěl pro pravdu, k ničemu mu to nebylo, protože ten ksindl, proti kterému jsme všichni bojovali, jen převlékl kabáty a stali se z nich takzvaní demokrati. Mnohými z nich se Havel taky obklopil,“ řekl pan Milan J. z Českobudějovicka, který o Havlovi mluví s úctou, ale nepovažuje ho za modlu této země.

O V. Havkovi říká, že lékaři ho posledních dvacet let zachraňovali hlavně proto, že si sám podlomil zdraví. Hodně kouřil a dříve hodně a rád pil. Na zdraví nedbal, a to ani tehdy, když byl na pokraji života a smrti. Pozor na sebe dával až v posledních několika letech.

“ Vždyť Vaška Havla jako milovníka všeho, co teklo, znala přece celá Praha. Když se třeba vracel po roce 89 jako prezident z Německa, kde byla podepsána mírová dohoda, byla celá, tehdy ještě československá delegace, vyložená z letadla na starém ruzyňském letišti jako pytle brambor. Všichni úplně namol. Při další návštěvě v Německu musel být Havel převezen do tamní nemocníce. Venku se o tom v tisku svobodně psalo, ale doma se nesmělo napsat nic. Fungovala přísná autocenzura médií! Ano, byla to otrava alkoholem! Tak psal západní tisk,“ řekl muž, který o exprezidentovi prý slyšel doslova romány.

Havel jako voják

Vojnu sloužil exprezident od roku 1957 – 1959 v Českých Budějovicích v Mariánských kasárnách, kde sloužil vojnu i autor Švejka Jaroslav Hašek. Už na vojně se prý Václav Havel projevil jako dobrák od kosti, ale jako těžký bohém.

“Na vojně si Vašek dělal, co chtěl, s klukama pili, kouřili a dělali i občas vylomeniny, navzdory tvrdému režimu. Byla to těžká doba, konec 50. let, takže žádná legrace. Občas dostal dva tři dny, i týden basy za to, že neplnil příkazy, opíjel se a odmítal poslouchat rozkazy. Ale legraci nezkazil žádnou, to je fakt. Byl v jádru hodnej člověk. Jenže, když udělal kiks on, odnesla to celá skupina na cimře. Třeba všichni jsme museli obíhat v minus deseti stupních celsia půl hodiny buzerplac,“ zavzpomínal pan Milan J.

Obklopen členy KSČ a STB?!

Jeho kamarád z vojny a bratr jeho spoluvězně prý nechápal, proč Havel tak bojoval proti tehdejšímu režimu, a přitom mu byl po revoluci částečně “nakloněn“. Nechal totiž prý ve své největší blízkosti lidi, kteří sloužili režimu do roztrhání těla a pak jen takzvaně převlékli kabát.

“Nepochopil jsem proto pak, jak si mohl okolo sebe nechat lidi, jako byl třeba Čalfa a podobné. Nebo třeba Špaček, člověk, který pracoval i před revolucí v televizi, asi musel být kádrově prověřený. A takových bylo víc. Takový bojovník za demokracii, jako byl Havel a přitom byl obklopen tolika komunisty, bývalými estébáky, donašeči a dokonce i z řad některých chartistů. Někteří tam totiž byli jen proto, aby vyzvídali a narušovali to zevnitř a bonzovali,“ dodal důchodce z jižních Čech.

Pan Milan namítá i skutečnost, že Havel nebyl poslední Československý a první Český prezident, ale poslední komunistický prezident. Zvolen byl totiž v roce 1989 ještě za starého složení poslanců a přísahal tehdejší socialistické vlasti, podle socialistických zákonů

Jako člověka prý Havla pan Milan ctí, jako s politikem s ním nesouhlasil. Nejvíce mu vadilo omlouvání se Němcům.

“To vlezdoprdelkovství, ta kritika paneláků u nás, že to jsou králíkárny, to mne štvalo. Kde by asi ty lidi dneska bydleli? Havel vždycky bydlel jako pán, i za komoušů měl luxusní byt na Rašínově nábřeží, měl Hrádeček, který mu klidně mohli vzít, nebo obsadit nájemníky. Vadilo mi to jeho řiťolezectví USA, i jeho velká amnestie. Když byl tak obrovský bojovník proti komunistům, byl přitom proti okamžitému zákazu této strany. Tehdy by to mělo smysl, dneska už ne! Je to prostě zvláštní a nikdy jsem to nechápal,“ dodal důchodce. Ten se s Havlem sešel naposledy v roce 1990, když objížděl jižní Čechy. Krátce se pozdravili, prohodili spolu dvě věty. Od té doby ho sledoval jen v televizi a četl o něm v novinách.

Prezidentem neměl být Havel?!

Podle jeho slov se Václav Havel vůbec neměl stát vůdčí osobností tehdejšího OF a prezidentem. Ale protože prý podle jeho názoru chtěli mít komunisté, kteří opouštěli moc, kontrolu nad dalším děním, svolili, že se vesla pustí jen tehdy, když bude Havel prezidentem.

“Těch, co dělali revoluci a dovedli tuhle zemi k demokracii, bylo mnohem víc. Kamarádi mého bratra i moji kamarádi o tom věděli a vědí své. Václav Havel byl jen loutkou, nakonec neskutečně oslavovanou. Stala se z něj modla, kult osobnosti. Ale po těch, co opravdu nasazovali krk, vše organizovali, psali a šířili samizdatový tisk, po těch dneska nikdo ani neštěkne. Ze západu sem posílali peníze na činnost disidentů. Většina ale skončila v úzkém kruhu disentu – u lidí okolo Havla. K těmhle penězům se normální obyčejní bojovníci za svobodu a demokraci nedostali. Byli to tátové od rodin, matky samoživitelky, které vyhodili komouši z práce, ale museli se prodírat bídou dál. Dneska kvůli tomu mají mizerné důchody a podlomené zdraví. Vašek měl tu výhodu, že už tehdy byl známý, znali jej umělci, znal ho svět a stačilo mu, aby se někde představil a měl vše, na co si vzpomněl. Byl uznávaný ve světě, tedy aspoň se to o něm říká. Teď najednou umřel a já mu nepřeju nic jiného, než, ať je mu země lehká…“ dodal Milan J.