Nejblíže k pietnímu místu má stánek, kde se peče sladký trdelník, odkud se line příjemná vůně. Stánkaři pečící trdelník tak mohou sledovat od rána do večera občany, přicházející poklonit se Havlově památce. Hned vedle stánku s trdelníky ovšem stojí stan, ve kterém chodí dokola několik zubožených poníků, na kterých se čas od času sveze nějaké dítě. Celý stánek a i poníci zapáchají po koňském trusu a tento nevábný pach nepříjemně zamořuje i pietní místo u „andělíčka.“ Dál pokračuje celá řada dalších stánků s různým zbožím.
„Je to nedůstojné a otřesné, když se pietní místo pro rozloučení s exprezidentem nachází doslova uprostřed tržiště, hned vedle stánků trhovců. A ten zápach z poníků je skutečně strašný. Takto jsem si to rozhodně nepředstavovala. Správce tržnice by měl některé nejbližší stánky přestěhovat na jiné místo a uvolnit tak prostor před kostelem, aby sem lidé mohli nerušeně přijít a vzpomínat na Václava Havla,“ rozčilovala se Helena Svitáková, která přišla ke kostelu zapálit svíčku. A nebyla rozhodně sama, komu se pietní místo uprostřed tržiště vůbec nezamlouvalo.
„Jdu raději položit květiny a zapálit svíčku k Památníku obětem totality na náměstí Míru před budovou rozhlasu. Je to mnohem důstojnější místo, než tady na tržišti. Na tom místě před rozhlasem Plzeňané vyjadřovali touhu po svobodě a demokracii už v roce 1945 a 1968, a právě proto jsem přesvědčen, že je mnohem vhodnější ke vzpomínce na zesnulého Václava Havla,“ uvedl Plzeňan Robert Skalník.
autor: Josef Dvořák